Článek
Zatímco bezprostředně po prezidentské volbě několikrát veřejně prohlásil, že bude bojovat o očištění svého jména, dnes se k tomuto tématu odmítá jakkoliv vyjadřovat. „Bez komentáře,“ odpověděl poslanec na otázku Práva, zda svůj slib dodržel a ministerstvo vnitra skutečně o novou lustraci požádal.
Snítilý je přitom jediným, kdo může říci veřejnosti pravdu. Ministerstvo vnitra totiž ze zákona nesmí konkrétní žádosti nijak komentovat a výsledky lustrací prozrazovat.
Snítilý vlastnil negativní lustrační osvědčení, podle kterého s komunistickou tajnou službou vědomě nespolupracoval, ale pokud by si požádal o nové, s největší pravděpodobností by už od úřadů dostal verdikt opačný. Svazek vedený ke Snítilému v letech 1976 až 1978 byl sice skartován, nicméně jeho jméno se objevuje v tzv. pomocných protokolech, jejichž kopie má Právo k dispozici.
Krycí jméno Roman
Snítilý v nich figuruje pod krycím jménem Roman, což podle dřívějšího vyjádření zástupce ředitele Archívu bezpečnostních složek Martina Pulce znamená, že byl na úrovni agenta a že tedy šlo o vědomou spolupráci. To je přitom pro vnitro dostatečným důvodem k tomu, aby vystavilo žadateli pozitivní lustrační osvědčení.
„Rozhoduje, jestli osoba byla nebo nebyla vedena v příslušných registrech, nezkoumáme účast a míru spolupráce,“ poznamenal k tomu mluvčí ministerstva vnitra Vladimír Řepka.
Snítilý se v několika rozvorech pro média po prezidentské volbě hájil, že nikoho neudával, pouze prý absolvoval několik výslechů u vojenské kontrarozvědky během své základní vojenské služby. Tehdy mu bylo 22 let.
Záznamy v registračních protokolech bývalé vojenské kontrarozvědky byly až donedávna ukryty před badateli v desítkách papírových pytlů na ministerstvu obrany.
Poslanci nemusí ze zákona negativní lustrační osvědčení předkládat, některé parlamentní strany však tento dokument po svých volebních kandidátech vyžadují.
