Článek
Podle záhadologů patří areál k nejtajemnějším místům v Evropě a vyznačuje se největší koncentrací negativní energie v Praze. Ta se má objevovat především v rohu u mohyly, kde leží ti, kteří nedostali rozhřešení – sebevrazi, pedofilové, žháři, ale také šílení vrazi a násilníci, již většinu svých obětí škrtili nebo dusili.
„Navržená rekonstrukce zachová jedinečný genius loci a hřbitov důstojně a citlivě dotvoří,“ míní místostarosta Jiří Vítek (Patrioti), který o obnovu místa hustě zarostlého náletovou zelení, břečťanem pnoucím se po stromech, zemi i pozůstatcích hrobů a letitými vysokými stromy usiluje řadu let.
„Šel jsem okolo se psem a viděl ten stav. Tak jsem to tam začal uklízet,“ vzpomíná na rok 2013, kdy se hřbitov stal jeho srdcovou záležitostí. Nejprve sám, později s dobrovolníky vyvezli ze zpustošeného areálu okolo 35 tun odpadu a suti, odstranili náletové křoviny a zlikvidovali ohořelé trámy propadlé střechy kaple. Pro zájemce koná komentované prohlídky.
Místostarosta osmé části Radomír Nepil (ANO) považuje architektonický návrh, který obec dostala na stůl, za odvážný. „Počítá s kaplí s otevřenou střechou z rezavějící oceli symbolizující trnovou korunu a prostorem pro výstavu o pohnuté historii bohnického hřbitova. Zároveň ale nestrhává pozornost a do tohoto magického místa až neuvěřitelně zapadá a umocňuje přitažlivou a ponurou atmosféru hřbitova,“ popisuje.
Aby městská část mohla pietní místo kultivovat, musela jej získat od pražského magistrátu. To trvalo asi deset let. Nyní se rozběhnou práce na projektové dokumentaci. „Rádi bychom, aby se v tomto volebním období začalo se revitalizací hřbitova,“ reagoval na dotaz Novinek, kdy se na místě začne něco dít, mluvčí Prahy 8 Martin Šalek.
Autorem architektonické studie je OHA architects. „Snažili jsme se o zachování silného genia loci místa, a proto jsou zásahy minimální, zaměřující se na obnovu tří hlavních dominant kaple, mohyly a kříže. Na základě historických plánů se obnoví část cest, které spojí tyto dominanty a zdůrazní původní koncept hřbitova,“ poznamenal architekt Ondřej Hronek.
Obnovena bude hlavní přístupová cesta lemovaná alejí a na ní kolmá hlavní osa hřbitova protínající kříž a kapli. Odtud odbočí k mohyle. Cesty by mohly být vydlážděny žulovými kostkami. Před kaplí vznikne piazzetta ze žulových bloků. Povrch v bezprostředním okolí kaple pokryje mlat.
Kaple, ze které zbylo torzo, bude ošetřena proti další degradaci. Dostaví se chybějící části obvodových zdí a štítů. Všechny stěny budou omítnuty. Vrchol zdí i štítů staticky zajistí nový železobetonový věnec. Původní tvar dotvoří konstrukce z cortenové oceli, která nahradí původní dřevěné krovy a bude evokovat trnovou korunu. Uvnitř vznikne stálá expozice historie hřbitova s legendami spojenými s místem.
Mohyla na podstavci o dvou kamenných schodech je zčásti zděnou, zčásti železobetonovou stavbou v dobrém technickém stavu. Na několika místech ale popadala omítka a lupiči odnesli všechny kovové nápisy a plastiku Ježíše Krista. Na vrcholu chybí téměř polovina kříže. Mohyla se dočká obnovy omítky, doplnění všech železných nápisů a reliéfů. Nový kříž bude z cortenu a jako památku po zesnulých a jejich pohnutých osudech v něm bude možné vidět různé siluety postav.
Bohnický hřbitov
Bohnický ústavní hřbitov s rozlohou zhruba 2,5 hektaru vznikl v roce 1909 a nachází se asi 700 metrů od Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, která v první polovině 20. století patřila k největším zařízením svého druhu v Evropě. Ročně v hrobech spočinulo na osmdesát pacientů.
Prvním pohřbeným byl jedenáctiletý František Janovský, ústavní chovanec postižený hydrocefalem, který zemřel na tuberkulózu. Na hřbitově lze najít i náhrobky ošetřovatelů a řádových sester, dělníků či úředníků. Místo posledního odpočinku tam našli italští vojáci, kteří v nedalekém zajateckém táboře podlehli v roce 1916 epidemii tyfu, nebo chovanci psychiatrické léčebny z Tridentu, jež sem přesunuli za první světové války. Za šest desítek let, kdy byl v provozu, zde bylo pohřbeno asi 4300 osob.
V roce 1963 ho převzala Pohřební služba hlavního města Prahy. Přestal fungovat jako pohřebiště a začal chátrat. Pochmurnou atmosféru využil v roce 1984 režisér Miloš Forman jako kulisu pro scénu ukládání geniálního Mozarta do hromadného hrobu v oscarovém filmu Amadeus. Pak hřbitov začal sloužit jako skládka.