Pražské noclehárny jsou plné lidí bez domova, někteří ale ani v mrazech pomoc nechtějí

„Nyní, právě v důsledku hodně mrazivého počasí, jsou všechny služby v rámci zimního humanitárního opatření vysoce vytíženy. Je to od nocleháren po nízkoprahová denní centra, kapacita praská ve švech,“ potvrzuje Novinkám koordinátorka zimních opatření Armády spásy v Praze Šárka Bauerová.

„V rámci Armády spásy letos nabízíme i dům v režimu 24/7, což je dům pro opravdu ty nejzranitelnější lidi, kteří jsou na ulici. Jsou to lidi s různými zdravotními komplikacemi či chronickými problémy. Je to z toho důvodu, aby tu zimu přežili,“ doplňuje koordinátorka.

Jednou z klientek zařízení v pražských Vysočanech je třeba paní Monika. „Momentálně nemám kam jinam jít. Ale snažím se to řešit a vrátit se do normálního života,“ řekla Novinkám s tím, že je ráda, že nemusí být venku v teplotách, které v posledních dnech klesají hluboko do minusu.

„Lidi by si měli vážit toho, že mají možnost být tady než být v těch mrazech. Místo aby byli rádi, že dostanou aspoň teplou polívku nebo něco k jídlu, tak stejně budou někteří nadávat,“ má občas z některých zdejších klientů ten pocit. „Já osobně si toho vážím,“ dodává.

V tomto domě nabízí Armáda spásy 76 lůžek. Kapacita sice ještě není naplněna, ale jak říká Bauerová, „k číslu naplněnosti se rychle blíží“. I noclehárny, které provozují pro muže i ženy, jsou v těchto chladných dnech plně vytížené a další klienty musejí často odkazovat do jiných zařízení.

Ve středu kolem osmé hodiny večerní se snažilo několik desítek lidí bez domova dostat třeba do noclehárny v pražských Vysočanech spadající pod Centrum sociálních služeb, příspěvkovou organizaci hlavního města. V davu stál i čtyřicetiletý Aleš, který žije na ulici již 25 let.

„Přišel jsem se vykoupat, udělat si hygienu a podívat se na kamarády,“ svěřuje se nám před vchodem do budovy. Ještě neví, zda zde rovněž přespí, nebo se vydá na noc zase ven. Za existenci podobných zařízení je vděčný, i když nejraději chodil na humanitární loď Hermes na Vltavě, která v současnosti není v provozu.

V rámci zimních humanitárních opatření mohou klienti výjimečně vstupovat do nocleháren i v případě, že jsou mírně pod vlivem návykových látek. „Není to samozřejmě standard po celý rok, ale teď hrajeme o to, aby zimu ti lidé vůbec přežili,“ vysvětluje koordinátorka.

Některá zařízení nabízejí v zimě v případě plně obsazených lůžkových kapacit službu tzv. teplé židle, na které mohou lidé přečkat noc.

Každý večer zároveň vyráží do ulic terénní služba a objíždí vytipovaná místa v hlavním městě.

„Každý večer se sejdeme u nás na Andělu, tam připravíme svačiny, čaje a potom jezdíme autem po různých částech Prahy, kde navštěvujeme lidi bez domova. Dáme jim ten horký nápoj, něco k jídlu a nabízíme převoz na denní centrum nebo na noclehárnu,“ popisuje jeden z terénních pracovníků Kryštof Korčák.

„V terénu se nám moc nestává, že by nás lidé odpálkovali, opravdu jsou spíš vděční za to, že za nimi někdo přijde a zajímá se o ně. Když případně nechtějí využít služeb nocleháren, tak už terénní služba aspoň o tom člověku ví a může ho dál monitorovat a kontrolovat. Zvlášť v těch mrazech je to důležité,“ vysvětluje Bauerová, která se občas nočních služeb do terénu také účastní.

„Teď jsme na Praze 8 a budeme vyrážet pod železniční most. Bývají tady dva pánové, kteří jsou tu stabilně, a pravidelně je navštěvujeme,“ oznamuje našemu štábu řidič terénní služby Vlastimil Rajtoral, za kým se s nimi půjdeme společně podívat.

Přebíháme silnici a směřujeme ke dvěma z mostních pilířů. Improvizovaný příbytek z plachet, matrací a krabic je dnes ale prázdný a ani v okolí se nikdo další neukrývá. Služba tak přejíždí na další vytipované místo.

„Teď jsme u Chotkových sadů na Praze 1 a půjdeme se podívat tady dolů z kopce, kde bývají pod schody čtyři pánové,“ informuje nás Korčák.

Když se kolem čtvrt na jedenáct večer blížíme k určenému místu, dostává koordinátorka Bauerová informaci, že už jsou v tuto chvíli pražské noclehárny, které pojmou až pět set klientů na lůžka, plné a zbývají jen židle.

Scházíme po schodech nedaleko Pražského hradu dolů a ve tmě u zdi nacházíme jednoho muže ve spacáku. Teplý čaj a chleba od terénní služby rád přijímá, přesunovat se ale nikam nechce.

„Já to tady zvládám, já už jsem prakticky šestý rok na ulici, mně to nevadí, je to dobrý,“ nechává se slyšet. „Ale tenhle rok je, za tu dobu, co jsem na ulici, větší zima než předtím, je to síla,“ přiznává muž.

„Spacák máte, vidím, vybavený jste. Co ponožky, rukavice, máte? Když tak máme nějaké s sebou, kdybyste potřeboval,“ nabízí mu pracovníci Armády spásy a postupně odcházejí kontrolovat další stanoviště.

Pomoci lidem bez domova je možné také koupí tzv. nocleženky. „Jde o poukaz v hodnotě 100 Kč, který jednomu člověku zajistí přespání v noclehárně, ale také polévku s pečivem, teplý nápoj, možnost se osprchovat, provést osobní hygienu, zdravotní prohlídku, ošetření v ordinaci praktického lékaře a v neposlední řadě pak možnost promluvit si se sociálním pracovníkem, což je velmi důležitou součástí při řešení složité životní situace,“ vysvětluje její účel Armáda spásy.

Pomohla například devětačtyřicetileté Mileně, která přišla na noclehárnu v Brně v doprovodu městské policie. Strážníci ji našli v noci na konci loňského podzimu bezbrannou na lavičce v parku.

Do Brna přišla z Vysočiny společně s přítelem. Na Vysočině bydleli na ubytovně, kde za nájem platili 20 tisíc Kč měsíčně a k tomu platili různé nesmyslné pokuty ve výši až tisíc korun. Paní Milena měla občasné brigády a její přítel chodil do práce na hlavní pracovní poměr. Kvůli vysokému nájmu se nakonec rozhodli odejít do Brna s vidinou lepšího bydlení a práce.

Přítel však paní Milenu opustil, zůstala tak sama v cizím městě a bez financí. Když se dostala na noclehárnu Armády spásy, začala využívat přespání na nocleženky, protože neměla na zaplacení. Se sociálními pracovníky také spolupracovala na vyřizování dávek a zlepšení své životní situace.

V současné době má již dávky vyřízené a nocleženky nepotřebuje, ale jen díky nim nemusela trávit studené noci venku a mohla spát v bezpečí a teple uvnitř a mezitím si dávat život zase dohromady. Opět prý našla radost ze života a doufá, že se jí brzy povede najít zaměstnání a ubytování například v azylovém domě.