Článek
Škola, která dnes zažívá velký rozmach, v sobotu oslavila 160. výročí existence, a pražský právník při té příležitosti dostal ocenění, čestné občanství Kamenického Šenova.
Sklo je celoživotní láska
Mohl sedět doma a volný čas věnovat rodině. Místo toho vymýšlel, jak udržet při životě školu pro umělecké skláře.
Brusírna ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově
Dílna výroby lustrů ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově
„Sklo je mojí celoživotní láskou. Znám z této oblasti mnoho lidí a od nich jsem se před šesti lety dozvěděl, že mocný Liberecký kraj chce školu neuváženě zrušit, sloučit ji se školou v Novém Boru. S malou skupinkou dalších nadšenců jsme se s tím nechtěli smířit,“ vzpomíná na začátky své „záchranářské“ práce Kousal.
S přáteli založil Iniciativu za zachování a rozvoj sklářské školy a jejím jménem se obracel na představitele státu, sepisoval různá provolání a prohlášení.
Ateliér kresby ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově
„Podávali jsme i žaloby a trestní oznámení. Každý způsob byl dobrý. Obraceli jsme se na Nejvyšší státní zastupitelství, ombudsmana, a dokonce i na orgány Evropské unie,“ vzpomíná Kousal, který vše zaštiťoval po stránce právní i formální.
„Boj trval pět roků a byla to skutečně každodenní snaha zvrátit negativní stav. To se nám nakonec podařilo.“
Ateliéry ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově
O Kousalově úloze při záchraně školy vědělo jen několik zasvěcených. „Bez jeho pomoci by dnes přitom škola už patrně neexistovala. Nad její záchranou strávil stovky hodin a nikdy za to nic nechtěl,“ říká o Kousalovi jeho přítel Josef Starosta z Nového Boru. Ani právníkova rodina se jeho aktivitám kvůli lásce ke sklu kdesi na severu Čech nedivila.