Právníci rvou na kusy vládní novelu pandemického zákona

Novelu pandemického zákona už vláda schválila, nyní by se jí měla zabývat Sněmovna. Původně ministerstvo zdravotnictví počítalo s tím, že bude významná část zákona platit do konce srpna 2023, nakonec však platnost normy nemá být nijak časově omezena. Platnost původní předlohy, kterou vytvořila ještě minulá vláda, skončí v únoru.

„Rozhodně bylo potřeba pandemický zákon upravit, protože jeho platnost končí na konci února a je přitom jasné, že nějaká opatření budou potřeba i potom. Takže prodloužení pandemického zákona je správné. Musím ale říci, že mě překvapilo prodloužení na neurčitou dobu. Protože dosud se diskutovalo jen o prodloužení např. o rok, o rok a půl. Toto není dobrý signál,“ komentoval pro Novinky Wintr.

Pandemický zákon je podle něj ústavně na hraně. Režim, který zavádí, je odůvodnitelný jen mimořádnou situací, v níž se svět nachází a která by měla být časově ohraničena. „Že tam žádné časové omezení není, je ze symbolického hlediska nebezpečný krok. Něco, co má jednoznačně zůstat jako nástroj naprosto mimořádný, se tím normalizuje. Jako normální součást právního řádu přitom pandemický zákon obstát nemůže,“ míní Wintr.

Sněmovna nicméně nakonec zřejmě dobu, po kterou bude zákon platit, omezí. V úterý dopoledne doporučil zdravotnický výbor dolní komory, aby byl platný jen do konce listopadu.

Za ústavně sporné pokládá i to, že zákon zavádí něco jako „samokaranténu“. „Že lidem, kterým vyjde pozitivní antigenní test, nebo lidem, kteří se vrátí z tzv. rizikové oblasti – ale přitom tam je jen vágně napsáno, co je riziková oblast – má být uložena povinnost, aby se zdržovali odděleně od ostatních osob po 72 hodin, než se ukáže, jestli jsou nakaženi, nebo ne,“ podotkl Wintr.

„Chápu, proč to ministerstvo zdravotnictví chce, ale připadá mi, že toto pravidlo vybočuje z rámce pandemického zákona, se kterým se pracovalo dosud. Že na nejzásadnější omezení základních práv a svobod, jako je osobní svoboda, svoboda pohybu a pobytu atd., musí být vyhlášen nouzový stav. Že v pandemickém zákoně může být jen regulace počtu osob na akcích nebo výkonu některých povolání,“ dodal Wintr.

Mimořádná opatření, která mají bránit šíření viru SARS-CoV-2, budou moci kromě ministerstva zdravotnictví vydávat také resorty vnitra a obrany. Opatření obrany se bude týkat vojáků v činné službě, občanských zaměstnanců v ozbrojených silách či samotných pracovníků ministerstva a podřízených organizací. Vnitro by zase mohlo vydat opatření pro příslušníky a zaměstnance bezpečnostních sborů kromě vězeňské služby, pracovníky ministerstva a organizací, které zřizuje.

Přezkoumávat opatření bude nadále Nejvyšší správní soud. Novinkou v novele však je, že se z přednostního projednání soudu vyjmou případy, jež se týkají opatření, která mezitím zaniknou nebo skončí jejich účinnost. „V těchto případech není dán naléhavý zájem rychlé ochrany subjektivních práv navrhovatele,“ vysvětluje norma.

Wintr a Dostál však s takovou argumentací nesouhlasí. „Informace, že zrušené opatření bylo nezákonné, je důležitá a měla by mít efekt na vydávání budoucích opatření. Ale napsalo se to tam proto, že Nejvyšší správní soud je zahlcený návrhy. Toto je snaha, aby přednost dostala řízení, která rozhodují o existujících opatřeních, aby to mělo okamžitý efekt,“ myslí si Wintr.

Podobně na problém nahlíží i Dostál. „Chápu NSS, že se chce soustředit na to, co platí, a až potom na to, co bylo zrušené. Ale kvůli efektu na současná opatření je důležité zákonnost opatření znát včas,“ řekl Novinkám.

Oba právníci pak pokládají za problém i změnu, podle které budou moci hygieny nařizovat karanténu telefonickým hovorem nebo po SMS. „V každém případě by o takovém sdělení byl učiněn písemný záznam. Orgán ochrany veřejného zdraví by ke sdělení takového svého pokynu mohl pověřit jinou vhodnou osobu, typicky například zaměstnavatele, resp. jeho odpovědnou osobu, ředitele školy, poskytovatele zdravotních služeb nebo proškoleného pracovníka callcentra apod,“ dodává norma.

Podle Dostála způsobí taková změna v zákoně problémy. „SMS vám dokonce nemusí přijít od hygieny, ale od vhodné pověřené osoby. Ale kdo všechno může být pověřenou osobou, to zákon neříká. To vytvoří obrovský chaos, protože izolace a karanténa jsou závažné omezení osobní svobody. To, jestli byla nebo nebyla uložena, by neměla být otázka toho, že vám přijde SMS nebo vám zavolá neznámé číslo,“ hodnotí předlohu.

Řada osob pak může mít podle něj s doručením zpráv problém. „Někteří lidé telefon nepoužívají nebo ho mají někde založený. Zvlášť to může být problém u nízkopříjmových lidí, kteří jsou např. v exekuci a nemají telefon vůbec, nebo si pořizují SIM karty z trafiky, které po vybití kreditu zahodí. A to i proto, že je nahání věřitelé,“ myslí si Dostál. „Pokud tomu člověku úřad neprokáže, že SMS obdržel, tak ho nemůže pokutovat za zaviněné jednání, že v izolaci někam chodil,“ dodal.

Tento názor sdílí i Wintr. „Tento paragraf je problematický. Dnes je systém, jakým se posílají informace o karanténě a izolaci, podle Nejvyššího správního soudu nezákonný. V podstatě dnes jsme v situaci, že hygiena neumí uložit karanténu v souladu se zákonem, protože to nestíhají. Chápu, že nejde setrvat u nezákonné praxe,“ podotkl s tím, že platí, že pokud někdo nedostane SMS, tak mu zkrátka nebyla karanténa ani izolace uložena.

Dostálovi v zákoně chybí náhrada škody pro podnikatele. „Kdo utrpí opatřeními újmu, např. typičtí restauratéři apod., těm zákon nezaručuje náhradu škody, a to je špatně. To by se mělo do novely doplnit,“ řekl Novinkám.

Nerozumí pak tomu, proč si vláda v pandemickém zákoně vytváří prostor omezovat i takové oblasti, jako je venkovní sport, dětské akce, zoologické zahrady, návštěvy hradů a zámků apod. „U venkovních aktivit není důvod, proč by se měly kvůli covidu omezovat. Stejně není žádoucí omezovat základní školy a školky. Přesto si proto vytváří vláda zmocnění. Takže hrozí, že někoho v nějaké komisi na ministerstvu napadne zavřít školy třeba z preventivních důvodů, jako to bylo loni,“ myslí si právník.

Podle normy budou moci úřady omezit podnikatelskou i jinou činnost v provozovně, obchodním centru, na tržišti či v tržnici. Regulovat budou moci také jejich provozní dobu. Omezení bude možné také u všech činností, při kterých je člověk v přímém kontaktu s někým dalším.

Úřady budou moci omezit i provoz všech typů sportovišť, škol, dětských skupin a zařízení pro mimoškolní vzdělávání dětí. Opatření se budou moci vztahovat i na hudební, taneční a podobné kluby, diskotéky, herny, kasina, muzea, galerie, hrady, zámky, veřejné knihovny, planetária, zoologické a botanické zahrady. V novele jsou zahrnuty i kulturní akce, festivaly, slavnosti, trhy, veletrhy a zotavovací akce pro děti či příměstské tábory. Přikázáno bude moci být testování v zaměstnání a ve školách.

Bývalá veřejná ochránkyně Šabatová se diví, proč se norma týká pouze onemocnění covid-19. „První, co mě napadlo, bylo, proč to navázali jen na covid-19? Vždyť se může stát, že přijde další pandemie. A víte, jak dlouho trvá, než se přijme zákon,“ řekla Novinkám.

Norma nicméně podle ní není protiústavní. „Jsem přesvědčená, že novela pandemického zákona je potřebná a nelze ji samu o sobě chápat jako neústavní, resp. jako nepřiměřeně zasahující do lidských práv,“ podotkla.

„Je určitým mezistupněm mezi zákonem o nouzovém stavu, který dává poměrně velké možnosti omezit ve veřejném zájmu základní práva, a zákonem o ochraně veřejného zdraví, který nemá dostatečný rejstřík nástrojů pro boj s pandemií. Myslím, že by zákon jako takový obstál před Ústavním soudem,“ dodala Šabatová.

Varovala však před tím, že každý zákon může být využit i zneužit. „Pokud je nějaký akt vydaný na základě zákona napaden u Ústavního soudu, tak ten vždy posuzuje, zda je zákon jako takový možno vyložit v souladu s ústavou a neústavní je pouze aplikace, nebo zda je neústavní sám zákon, anebo zda i aplikace i zákon jsou v pořádku a omezení práv bylo potřeba k ochraně jiných práv, třeba života nebo zdraví,“ dodala.

Pokuty podle pandemického zákona jsou v porovnání s pokutami upravenými zákonem o ochraně veřejného zdraví více odstupňovány podle jejich typové závažnosti. Za nejzávažnější přestupek fyzické osoby hrozí pokuta až do 1 milionu korun. Podle zákona o ochraně veřejného zdraví to byly tři miliony.