Článek
"Nejvyšší soud zjistil, že dovolání není přípustné a jako nepřípustné je odmítl, aniž se věcí blíže zabýval," řekl v pondělí mluvčí brněnského soudu Petr Knötig.
Stále tak platí pravomocný rozsudek pražského vrchního soudu, který po osmiletém soudním řešení případu rozhodl loni v květnu ve prospěch žalované Štáchové. Nejvyšší soud navíc uložil Městskému ústavu sociálních služeb v Plzni, aby zaplatil ředitelce divadla náklady na právní zastupování v dovolacím řízení.
Plzeňský sociální ústav je dědicem zakladatele divadla Josefa Skupy. Podle pravomocného rozsudku ale žalobce neprokázal, že by Skupa vytvořil výtvarné dílo, podle něhož byla loutka vytvořena.
Plzeňský ústav chtěl žalobou docílit toho, aby Štáchová nemohla užívat ochranné známky na loutky, které podle ústavu zasahovaly do jeho autorských práv zděděných po Skupovi.
Známky zaregistroval v roce 1994 Skupův nástupce Miloš Kirschner. Po jeho smrti je zdědila jeho manželka a současná ředitelka divadla Helena Štáchová.
Ve sporu šlo zejména o to, kdo je ve smyslu zákona autorem loutek. Sociální ústav tvrdil, že autorem je jednoznačně Skupa, Štáchová říkala, že řezbáři Karel a Gustav Noskovi. Skupa dal řezbáři v roce 1919 náčrtek podoby loutky, která měla nahradit Kašpárka, Nosek o rok později vyrobil loutku Spejbla. Podle právničky ústavu byl jeho inspirací právě Skupův náčrtek.
Právník divadla namítal, že Noskova loutka nebyla Skupovu náčrtku vůbec podobná. Z některých písemností podle něj vyplývá, že Nosek na realizaci Skupovy představy neměl vhodné náčiní. Skupovi prý také řekl, že by se takové loutky děti bály, hovořil o zrůdě, či dokonce monstru.
