Článek
„Tím vystavují své zaměstnance zbytečným zraněním a někdy i ohrožení života,“ potvrdil Právu Milan Pavelčík ze společnosti Burea Veritas, která se bezpečností práce zabývá.
Nejvíce lidí v práci se zraní v Jihomoravském a Středočeském kraji. Poměrně početná zranění i smrtelné úrazy vykazuje i Praha, vyplývá z předběžné statistiky Státního úřadu inspekce práce. Většině případů bylo možné předejít kontrolou pracovišť a stavenišť, větší pozorností a hlavně prevencí, shodují se experti na ochranu zdraví při práci.
„Mezi nejčastější zranění patří zlomené končetiny, pády ze schodů, přimáčknutí těžkými břemeny, pády z výšek či zranění ve firemních autech,“ dodal Pavelčík.
Peníze, nebo bezpečí
„Strhávali jsme starý plech ze střechy, dělali jsme to už snad stokrát, nikomu se nikdy nic nestalo. Nevím, jak k tomu došlo, ale najednou jsem se probudil až v sanitce. Ano, nebyl jsem přivázaný ani jinak jištěný,“ řekl pětatřicetiletý dělník, který spadl ze střechy.
Nejrizikovějšími pracovišti zůstávají staveniště, kde se kumuluje řada faktorů – možnosti zavalení, přimáčknutí a různých pádů
Snaha maximálně vydělat zase vede řidiče i některé majitele kamiónů k tomu, že si příliš nelámou hlavu s dodržováním povinných přestávek, optimální doby bezpečné pro jízdu. Někdy jsou policisté šokováni i tím, jak vypadá technický stav vozidel, která se pohybují po českých silnicích.
Časté úrazy jsou například při skládání a skladování rour a potrubí, kdy dojde k rozvalení stohu.
Nejvíce úrazů je na stavbách
Nejčastější příčinou zranění a úrazů je podcenění nebo neodhadnutí rizika, potvrzují experti. Bezpečnost při práci se totiž často podceňuje, při přípravě pracoviště, staveniště, při průběhu vlastní práce se odsouvá na druhé místo.
Nejrizikovějšími pracovišti zůstávají staveniště, kde se kumuluje řada faktorů – možnosti zavalení, přimáčknutí a různých pádů. Podle zpráv Státního úřadu inspekce práce riziko zvyšuje skutečnost, že staveniště přebírají od velkých stavebních firem často živnostníci či malé firmy, kteří ale nejsou připraveni na zajišťování ochrany zdraví a prevenci či jim nevěnují patřičnou pozornost, nemají zaveden systém vyhledávání rizik, nemají peníze na vnitřní kontrolu.
Mně se přece nemůže nic stát
Stále větší tlak na co možná nejnižší investiční náklady ze strany zadavatelů staveb se někdy řeší tak, že přítomnost pracovníků, kteří mají na starosti bezpečnost a ochranu na stavbě, je pouze občasná a formální. Přitom při zkracování lhůt výstavby dochází ke kumulaci velkého počtu pracovníků (zejména OSVČ) v malém časovém horizontu, což riziko úrazu a nároky na bezpečnost práce naopak zvyšuje, upozorňují inspektoři bezpečnosti práce.
Pokuta za neopatrnost
Následky takového podcenění jsou však často nevratné. Nesou je pak obě strany – zaměstnanec i zaměstnavatel. Vedle lidských tragédií či trestní odpovědnosti to jsou i značné ekonomické ztráty ve formě propadu příjmů za prostonané dny a za pokuty za porušení bezpečnosti práce nebo výplaty náhrad za zničené zdraví.
Podnikatelé a zaměstnavatelé prostě někdy riskují ve snaze vydělat, snížit náklady, ušetřit a zanedbávají prevenci, ochranné pomůcky, výdaje na bezpečnost při práci. Tomu podle odborů nahrává i to, že lidé z obavy o práci důsledně nepožadují opatření na ochranu svého zdraví, včetně dobrých a kvalitních ochranných pomůcek.
Pokud se k tomu přidá věta, „mně se přece nemůže nic stát“, je na problém zaděláno, shodují se pracovníci věnující se bezpečnosti práce. Svébytnou kapitolou jsou pak nelegálně zaměstnávaní pracovníci, a to jak Češi, tak cizinci.
Ti samozřejmě pracují prakticky v jakýchkoli podmínkách a na bezpečnost se logicky ani nezeptají, nepožadují ani ochranné přilby, rukavice, lana atd.