Pracovali pro Česko, v Afghánistánu se musejí skrývat

„V rámci tří humanitárně-evakuačních letů bylo do ČR přepraveno celkem 195 osob, z toho 176 osob bylo humanitárně přemístěno,“ sdělila Novinkám přesná čísla mluvčí ministerstva obrany Jana Zechmeisterová.

„Jsem z důstojnické rodiny, můj otec byl plukovník. Od roku 2016 jsem pracoval na letecké základně Bagrám jako tlumočník a poradce pro českou armádu. Byl jsem na hlídkách, kde jsem měl zakrytou tvář a používal pseudonym. Pracoval jsem pro zpravodajský tým a účastnil se bezpečnostních schůzek,“ řekl Novinkám tlumočník, který vystupuje pod jménem Mahmúd. Jeho pravé jméno redakce zná, ale na jeho žádost ho nezveřejňuje.

Evakuován byl i s rodinou, společně jsou v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí. „Mám tři děti a ženu. Jsou tu se mnou i moje matka a sestra,“ vypočítává.

Další část rodiny však zůstala v Afghánistánu. „Můj bratr pracoval v ochrance prezidenta a sestra byla lékařka ve vojenské nemocnici. Oba jsou s rodinami v Kábulu, kde je špatná situace. Bratr, který má ženu a čtyři děti, žije pět měsíců jako bezdomovec, stěhuje se z místa na místo, protože ho hledají. Stěhují se každý týden, pohybují se po Kábulu, protože to je velké město. Je to pro ně bezpečnější, jinde by je snáz chytili. Je to ale hodně drahé a oni nemají žádnou práci a žádný příjem. Potřebují přitom nasytit děti,“ líčí Mahmúd neradostnou situaci příbuzných.

I jeho bratr přitom podle něj pomáhal Čechům v Afghánistánu: „Když jsem pracoval pro českou zpravodajskou službu, tak mi bratr pomáhal shromažďovat informace z prezidentského paláce, které česká armáda potřebovala. Poslal jsem dotazy na ministerstva zahraničí a vnitra, jestli by jim nepomohli. Zatím se tak nestalo.“

Udělování azylu spadá pod ministerstvo vnitra, to ale ve vyjádření uvedlo, že otázka míří spíš na ministerstvo obrany. Mluvčí obranného resortu Zechmeisterová sice připouští, že někdejší afghánští spolupracovníci jsou v obtížné situaci, odkázala ale zpátky na vnitro.

Podle ní je potřeba využít standardní postupy pro poskytování mezinárodně-právní ochrany, neboť Česko nyní nemá pro Afghánce žádný specifický relokační program. „Bývalí spolupracovníci se na spolupráci s ČR mohou odvolat. Nicméně s ohledem na fakt, že gesce mezinárodně-právní ochrany osob není v kompetenci ministerstva obrany, v tuto chvíli můžeme pouze odkázat na odpovědné orgány, zejména ministerstvo vnitra, potažmo zahraničních věcí. Na tyto instituce by tedy nyní měly směřovat konkrétní žádosti,“ uvedla Zechmeisterová.

Obrana je podle ní připravena pomoci například s ověřováním údajů či s bezpečnostním screeningem.

Mahmúd přitom nemá možnost pomoci ani finančně. „Nechal jsem v Afghánistánu auto, dům, přijel jsem jen v tom, co jsem měl na sobě.“ V ČR práci nemá: „V Kostelci pro nás bohužel není žádná práce a jezdit do Prahy nemohu, jedna cesta vlakem zabere tři hodiny, takže kdybych měl práci, bylo by to šest hodin, což není reálné, když máme výuku češtiny do jedné nebo do dvou. Občas čelíme ekonomickým potížím, je nás pět a dávají nám podporu 11 700 korun. Někdy dostanete tyto peníze až po dvou měsících. Je to přitom náš jediný příjem, protože když padl Kábul, náš bankovní účet byl zmrazen a neměli jsme čas prodat zařízení domu.“

Podobně je na tom i Afghánec, který pracoval jako tlumočník na ambasádě. Své jméno raději neuvádí vůbec. „Přiletěl jsem do České republiky prvním speciálem s rodinou. Evakuace proběhla díky panu velvyslanci České republiky výborně, protože on je voják a naplánoval ji včas. Díky němu jsme přiletěli bez problémů, ale dvě dcery mi tam zůstaly,“ řekl.

Bojí se o ně, protože v zemi panuje násilí a Tálibán o něj projevuje zájem. „Osobně mi (tálibové) volali, protože jsem dělal na ambasádě. Nefungují jim některé systémy, tak se mám vrátit a zprovoznit jim je. Já jsem to odmítl, protože jsem v České republice.“

Tím ale věc neskončila. „Jednou udělali kontrolu v domě, kde jsem byl a kde bydlí moje sestra. Ptali se na auto a ona jim řekla, že to není státní auto ani auto ambasády, ale soukromé. Všichni mě tam znají, vědí, že jsem dělal pro českou ambasádu. Kvůli mně jsou dcery v nebezpečí. Chci jim pomoci, ale jsem na to sám,“ pokračuje. Ve své situaci vítá, že vznikl Spolek česko-afghánské solidarity, jehož cílem je propojit afghánskou komunitu.

Za spolkem stojí Amir, který umí česky a nemusel zůstat v uprchlickém táboře. „Teď tady pracuji jako stavební inženýr, jsem stavbyvedoucí, dělám ve svém oboru. Já jsem tady studoval stavárnu,“ řekl Novinkám Amir.

Napřed pracoval pro Člověka v tísni a byl vedoucím jednoho z největších projektů afghánské vlády, který byl financován Světovou bankou, pak byl několik let děkanem fakulty inženýrské a výpočetní techniky.

U něj ale evakuace neprobíhala snadno. „Komunikace s českými úřady o evakuaci byla těžká. Česká republika neměla určenou osobu, která by s námi mluvila, aby nás dostali na seznam a rozepsali, kdo má být na kterém letu. Problematická byla také domluva u brány na letišti. Já jsem byl pozvaný na první let, to Tálibán teprve vstupoval do Kábulu. Bohužel, když jsem dorazil k bráně s rodinou, tak mi řekli, že v letadle už je plno a že se musím vrátit domů. To byl nejhorší moment.“

Bál se o život. „Když Tálibán vstupoval do Kábulu, nebyl nijak organizovaný. Každý byl velitel, měl kalašnikov, tak mohl velet a soudit. A trest mohl být od bití a mlácení až po zabití,“ vypověděl.

Nakonec se dostal do druhého letu. „I někteří moji příbuzní byli evakuovaní, protože pracovali pro koaliční státy, některé evakuovali do Německa, jiné do Ameriky. Mám synovce, který je stále v americkém kempu v Abú Zabí, kde čekají na odlet do USA. Někteří se bohužel nikam nedostali, jako moji bratři, vysocí důstojníci, kteří pracovali pro Armádu České republiky. Naše armáda se ze dne na den rozpadla a oni se musí schovávat. Tálibán vyhlásil amnestii, na papíře platí, propagují ji, ale jsou případy, kdy člověk zmizí přes noc ze svého domova a už o něm nikdo neslyší,“ vypravuje Amir.

Mirka Pašková ze spolku Vlčí máky, který Afgháncům pomáhá, řekla, že podobných případů je více: „Myslím, že na pomoc od ČR stále čeká minimálně 20 tlumočnických rodin. S pěti, o kterých jsme věděli už tehdy, udržuji kontakt od léta. Mezitím se mi přihlásili čtyři další tlumočníci. Tyto rodiny se skrývají po příbuzných nebo podnájmech. Někteří ale vyčkávají s přechodem do Pákistánu. Je to samozřejmě risk, protože by je mohl někdo z tálibánců na hranicích poznat.“

Na dotaz, zda tito lidé mají možnost získat víza v pákistánském Islámábádu, mluvčí ministerstva zahraničí Lenka Do neodpověděla. „Všichni místní zaměstnanci zastupitelského úřadu ČR s rodinami, kteří v roce 2021 měli smlouvu s ambasádou, byli evakuováni,“ sdělila. Z jejích slov tak vyplývá, že se humanitárně evakuovali jen stávající zaměstnanci ambasády.

Pašková upozorňuje, že do evakuačního programu nebyli zařazení ti, kteří přestali pro ČR pracovat před několika lety: „Seznamy byly nakonec sestavovány chaoticky, takže by bylo fér je teď racionálně a spravedlivě doplnit.“

Současně se ohrazuje proti námitkám, že by pomáhala, lidem, kteří chtějí využít situace a dostat se z Afghánistánu: „V létě jsme tlumočníky ověřovali přes jejich pracovní smlouvy a další dokumenty vystavené veliteli českých jednotek. Na podzim jsme využili kontaktů s Afghánci žijícími v ČR a evakuovanými, aby nám jména kolegů potvrdili. Nové vládě doporučuji, aby si porovnala, kdo pro ni pracoval, s letními evakuačními seznamy.“