Hlavní obsah

Práce v oblacích. Jeřábnice Jitka řídí padesátimetrový kolos

Novinky, mak
Praha

Jitka Urbanová pracuje jako jeřábnice už dvanáct let. S nadsázkou by se dalo říct, že jako paní nebes běžně vykonává svou práci ve výškách kolem 50 metrů. Nejvýše byla ve 102 metrech při stavbě bytů na Slovensku. „To se mi už třásly ruce, měla jsem strach,” řekla Novinkám.

Práce v oblacích. Jeřábnice Jitka řídí padesátimetrový kolosVideo: Novinky

Článek

Přestože chtěla vždy pracovat v mateřské školce, svou práci by neměnila. Aby ne. Kolegové si ji předcházejí a obdarovávají ji bonbóny a čokoládami. Vždyť stavbařina není pro ženu úplně běžnou profesí. K zaměstnání ji přivedl kamarád poté, co Jitka odešla od rodičů a osamostatnila se. Ze začátku to nebylo jednoduché, musela projít řadou zkoušek a školení a musela se naučit znalostem ohledně ovládání jeřábu.

Teď přichází téměř denně před sedmou hodinou na staveniště ve Vršovicích a rychle vystoupá po žebříku do kabiny pár desítek metrů nad zemí. V sedm hodin musí být připravena na svém místě. Většinou pracuje osm až dvanáct hodin denně. „Někdy se stane, že ráno chytnete páky a pustíte je až večer, nezastavíte se. Jindy zase bývají dny, kdy je to volnější,” uvádí drobná žena.

O samotě

Na hodinovou obědovou pauzu občas sestoupí z výšky dolů, jindy zůstane nahoře a odpočívá. Práce je psychicky velmi náročná. Jeřábník musí být ostražitý. Má na starosti nejen náklad, ale i zodpovědnost za lidi „pod sebou“ na staveništi. Navíc se pro něj usednutím za páky svět dole uzavírá. Své kolegy vidí v průběhu pracovní doby už jen z ptačí perspektivy.

Foto: Novinky

Jitka Urbanová téměř každý den zdolává po žebříku desítky metrů.

„Musíme si uvědomit, že člověk je v té kabince třeba dvanáct hodin. Dvanáct hodin drží páčky, poslouchá vysílačku. Pracovníci na stavbě na něho řvou, hádají se o jeřáb. Nemá si s kým popovídat, nemůže se zastavit. A páčky pustí skutečně třeba až po dvanácti hodinách. Ti dole si mohou odskočit na záchod, zakouřit, popovídat s kolegou. Jeřábník toto nemůže,“ vysvětluje koordinátor jeřábu Tomáš Fejtek.

Koordinátor je neodmyslitelnou součástí celé stavby. Je, jednoduše řečeno, spojkou mezi jeřábníkem a ostatními pracovníky. Není totiž výjimkou zaslechnout z vysílačky i hlas ukrajinský, bulharský, ale i makedonský a jiný.

Bez WC, bez klimatizace, ale s úchvatným výhledem

V kabině jeřábníka se nachází pouze pohodlné křeslo a páky, kterými ovládá celý stroj. Dále jsou tam tři topení, dvě po stranách a jedno pod nohama. Za křeslem je prostor přibližně metr na metr a půl, kde se pracovník může postavit a protáhnout se. Do kabiny ústí dva poklopy, jeden na podlaze, jímž se vstupuje dovnitř, druhý na stropě, který vede na špici a rameno jeřábu. Ten slouží hlavně pro montéry sestavující celé zdvihové zařízení.

V případě malé potřeby jeřábníkovi poslouží PET lahev, v horším případě musí slézt dolů.

Přestože práce v oblacích přináší uchvacující výhled z výšky, který paní Jitku za ty roky stále neomrzel, zažívá jeřábník i nejrůznější strasti. Například v létě teplota v kabině dosahuje i 60 stupňů, ale klimatizace ve vybavení není. Za silného větru nebo při zvedání břemene se kabina jeřábníka skutečně kývá. Výkyv ve výjimečných případech dosáhl i dvou metrů.

Výběr článků

Načítám