Hlavní obsah

Pověsil stetoskop na hřebík a kácí stromy na Vysočině

Právo, Pavel Orholz

V Českých Budějovicích ho zná v podstatě každý. Lékař záchranné služby Lumír Mraček (66) sloužil téměř čtyřicet let a zasahoval i u velmi těžkých případů. Před třemi lety se rozhodl, že pověsí lékařskou brašnu na hřebík a začne se věnovat dřevorubectví na svém hospodářství. Nyní bojuje s kůrovcem v lesích v Suchdole u Kunžaku na Vysočině.

Foto: Pavel Orholz, Právo

Lékař Lumír Mraček si s pilou už počíná jako zkušený dřevorubec.

Článek

Kam tak najednou zmizel oblíbený lékař, zajímalo v Budějovicích řadu lidí. Mnoha pomohl, byl známý i svým lidským přístupem.

„Dnes už je to trochu jiná záchranka než na konci osmdesátých let, kdy jsem začínal. Lidé ve městech často volají i kvůli naprostým malichernostem a zaměstnávají tak posádky úplně zbytečně,“ vysvětloval jeden z důvodů konce úspěšné kariéry anesteziolog a záchranář Mraček.

Psychiku práce zasáhne

Podle něj řada pacientů volá záchranku například jen proto, aby nemuseli chodit k obvodnímu lékaři. Důvodů, proč odešel, ale bylo více. „Jakmile začnete v jakémkoliv oboru otupovat, nejen v medicíně, je třeba skončit,“ je přesvědčený Mraček.

Zůstávají vám v mysli strašidelné obrazy
Lumír Mraček o službě u záchranky

Zdravotní záchranáři jezdí i k velmi těžkým případům zranění, haváriím, výjimkou nejsou ani tragická úmrtí dětí. Mraček připouští, že i když jsou profesionálové, psychiku to poznamená.

„Největší hrůzy vidí člověk celý život, nezbaví se toho. V podstatě jsem pro rodinu v určitém slova smyslu nepoužitelný. Třeba když byla moje dcera malá a jezdili jsme po kraji, říkal jsem jí: tady byl člověk oběšený na stromě, tady se někdo sekl sekerou. Stále to vidím před sebou, hlavně případy, kde byly oběťmi děti. Zůstávají vám v mysli strašidelné obrazy,“ připustil lékař.

Vyčistí si hlavu a cítí se užitečný

Nyní si ale užívá důchodu v Suchdole na Vysočině. „Mohl jsem ještě sloužit, ale proč? Tady si čistím hlavu, mezi moje hlavní povinnosti patří starost o les, který má asi osm hektarů. Je tady kůrovcová kalamita, postupuje rychlým tempem. Jedná se v podstatě o syndrom Krušných hor a nikdo ho nedovede zvládnout,“ upozornil Mraček.

Ve svém lese musí pokácet v podstatě celou smrkovou část. „Ještě když jsem dělal u záchranky, kácet jsem se trochu bál. Začínal jsem od malých stromků, ale postupně jsem se zlepšoval. Musel jsem koupit novou pilu a troufnu si i na pořádný strom,“ ujišťuje Mraček a ukazuje vyrovnaná polena v dlouhých řadách kolem rozlehlé chalupy. Hned za ní se na loukách pasou huculové, které chová jeho dcera.

Jak doktor Mraček říká, z kácení kůrovcového dříví nemá sice žádný zisk, ale cítí se užitečný a má svůj klid.

Související témata:

Výběr článků

Načítám