Postel je pro seniora nebezpečná jako ferrari pro teenagera, říká šéfka odboru zdravotní péče

Poslanci podpořili v prvním čtení zákon, který od 1. ledna zavede novou pobytovou službu. Spojí zdravotní a sociální péči do jednoho. Čemu to pomůže?

Zdravotní a sociální služby jsou v českém systému odděleny a nemůžeme s tím aktuálně nic dělat. Přes změnový zákon se je proto snažíme provázat. Čím mladší nebo naopak starší pacient je, tím více potřebuje integrovanou péči. Vždycky budou nemocí ohroženi více než lidé v produktivním věku, kteří mají většinou rodinné i finanční zázemí a dostatek fyzických sil. U velkého počtu starších lidí je otázka, kdo se o ně doma postará, když se vrátí z nemocnice, velmi aktuální. A tohle by měl zákon o sociálně-zdravotním pomezí řešit.

V terénu, kde funguje domácí ošetřovatelská péče a pečovatelská služba, nám to nějak funguje a praktici jsou schopni monitorovat pacienty, kteří jsou doma a stará se o ně rodina. Soustředili jsme se proto hlavně na vytvoření modelu pobytové sociálně-zdravotní služby pro osoby, které potřebují oba typy péče.

Pro koho bude nová služba určená?

Někteří lidé jsou příliš nemocní a nemohou být sami, nemají funkční rodinu, která by se o ně postarala, anebo není možné jim zajistit terénní službu, popřípadě ji sami nechtějí, ale bojí se zůstat doma, protože by to nezvládli.

Dnes pro ně máme v rámci pobytové sociální služby - např. domova pro seniory, domova pro osoby se zdravotním postižením nebo týdenní stacionáře - i zdravotní služby, ale jsou pro řadu z nich nedostatečné. Je to několik výkonů, které může všeobecná sestra v sociálních službách provádět a řada je navíc vázaná na indikaci lékařem.

Co přesně teď smí sestra dělat?

Činnosti, které má v kompetenci ze zákona, např. plánuje klientovi péči, hodnotí jeho zdravotní stav, podává léky, aplikuje různé lékové formy, podává kyslík, infuze. Jsou to odborné zdravotnické činnosti.

Potřeby starších lidí to podle vás ale nepokryje.

Činnosti nad rámec smluvně zajištěných výkonů dnes všeobecné sestře v sociálních službách nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Se základními potřebami, hygienou nebo stravováním pomáhají klientům i další pracovníci v sociální službě nebo pečovatelé. U mnohých to ale nestačí. Mají různé chronické choroby, užívají mnoho léků a potřebují občas i lékařskou intervenci nebo rehabilitaci, aby se udrželi v kondici.

Za klienty sice dochází praktický lékař, který jim péči indikuje, objem zdravotní péče ale nestačí a chceme jej rozšířit. Na dlouhodobém poskytování sociálně-zdravotních služeb by se měl vedle všeobecné sestry podílet ideálně i nutriční terapeut, fyzioterapeut, klinický psycholog a další specialisté a měla by být hrazena v jiném režimu.

To se od ledna příštího roku změní? Za klienty budou nově chodit i fyzioterapeuti?

Ano, pokud si poskytovatel sociální služby obstará i oprávnění k poskytování zdravotní služby. Musí pro to splnit několik podmínek. Materiálně-technické vybavení bude pro většinu nejmenší problém. Tím je především odborný personál, což je další z podmínek.

Personální vybavenost spočívá v tom, že vedle všeobecné sestry budou mít nasmlouvaného například i fyzioterapeuta nebo nutričního terapeuta, což ale neznamená, že tam musí být každý den 24 hodin. To není potřeba.

Tito specialisté ale chybí. Nebude to nakonec důvod, proč se nová služba tolik nerozšíří?

Bude to nabíhat postupně. Pobytové sociální služby mají už teď nějaký objem všeobecných sester, které jsou ze všech nejdůležitější. Ošetřovatelský tým je možné doplnit i praktickými sestrami, které mají nižší kvalifikaci, ale řadu prací mohou vykonávat. S ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) se domlouváme i na tzv. prostupnosti vzdělání.

Pečovatelé pracující v pobytových sociálních službách budou moci absolvovat zdravotnické studium a díky tomu si zvýšit kvalifikaci. To může přispět i k personální stabilizaci ve službách. Takové změny ale trvají minimálně jedno vzdělávací období, nebudou za rok. Teď budeme rádi, když se začnou po účinnosti zákona do systému postupně hlásit jednotky poskytovatelů a bude jich přibývat.

Kombinovanou péči ale nebudou automaticky nabízet všechna sociální zařízení, je to tak? Jen ti, kteří budou chtít.

A jen ti, kteří splní podmínky. Musíme zaručit odpovídající kvalitu. Zájem o tuto službu jsme už zaznamenali. Poskytovatelé by se postarali o lidi, kteří prošli následnou i dlouhodobou péčí a zdravotní systém už nemůže jejich situaci zásadně vylepšit.

Zdravotní péči v domově pojišťovny uhradí. Budou si něco platit sami klienti?

Bude to stejné jako dosud, kdy si platí za hotelové služby. Každý klient uzavírá se zařízením smlouvu, ve které je napsáno, kolik bude platit za stavu a ubytování, případně další služby, které vyžaduje nebo potřebuje. Ministerstvo práce a sociálních věcí pak určuje maximální úhradu, kterou mohou zařízení po klientech žádat.

Pomůže tohle všechno s řešením sociálních hospitalizací?

Pokud vzniknou sociálně-zdravotní lůžka, tak nebude důvod, proč by měla v systému sociální lůžka přetrvávat. Proto je tam přechodné ustanovení, které říká, že mají být zrušena k určitému datu. Nestane se to hned od ledna.

Dnes si mohou zdravotnická zařízení zřídit sociální lůžka, pokud už pacient nemá zdravotní indikaci k pobytu na lůžku. Týká se to zejména těch, kteří poskytují následnou a dlouhodobou péči. Nově, pokud budou sociálně-zdravotní lůžka chtít, budou potřebovat registraci pro poskytování sociální služby. Myslíme si ale, že o to moc stát nebudou, pokud bude dostatečná kapacita u pobytových sociálních služeb.

Co bude s pacientem, pokud jeho stav už nevyžaduje hospitalizaci, ale nemůže být propuštěn domů? Není, kdo by mu doma pomáhal, sám tam být nemůže a sociální zařízení v okolí mají plno.

Na to jsme narazili, když jsme se s MPSV bavili o tom, jestli systém sociálních lůžek - což je ale dočasné řešení - zrušit hned a bez náhrady. Vyžádali si přechodné období a věřím, že se jim během té doby podaří doplnit kapacitu v sociálních zařízeních tak, aby zdravotnická zařízení tento problém neměla. Pacienta pak propustí do pobytové služby. Do pěti let to slíbilo MPSV zvládnout.

Většině pacientů, kteří jsou z akutních lůžek přeloženi na následná, pomůže léčebně-rehabilitační péče a s plánem další péče mohou být propuštěni domů, případně pravidelně navštěvují odborné ambulance nebo využívají domácí péči a další terénní služby. U části pacientů ale vyžaduje rekonvalescence více času. Od toho máme lůžka dlouhodobé péče, kde ale evidujeme nejvíce skrytých sociálních hospitalizací, u nichž nevíme, co s pacientem bude dál.

Proto chcete, aby po 90 dnech v LDN revizní lékař přezkoumal, jestli je stav pacienta pořád takový, aby tam zůstal a pojišťovna jeho péči dál hradila?

Od prvního dne, kdy pacienta přijmeme na lůžko, bychom se měli zajímat, co s ním bude dál. Proto jsou při dlouhodobých lůžkách povinně sociálně-zdravotní pracovníci, kteří by měli od začátku zkoumat, jakou má pacient rodinu, jestli se má kam vrátit a co si o tom sám myslí. Je to náročná životní situace a musíme ho na to připravovat postupně.

Dobrá zařízení to tak dělají. Je tu ale několik, které po 90 dnech pacienta nebo rodinu postaví před hotovou věc a řeknou: zítra jdete domů. Tak to nejde. Na druhou stranu v nemocnici se nebydlí. Proto jsme tam dali omezení, aby to donutilo k aktivní spolupráci s pacientem i ty poskytovatele, kteří to nedělají.

Na Vysočině zavedli krajské koordinátory, kteří lidem pomáhají sehnat místo v domově nebo stacionáři po propuštění z nemocnice. Nešlo by to i celostátně?

Chtěli jsme koordinátory dát do zákona, ale pak jsme si to rozmysleli. Máme k tomu teď tříletý evropský projekt, který je zaměřený na krajské zdravotně-sociální plány. Zapojeny jsou do něj čtyři kraje. Jsme přesvědčeni, že tam ví lépe než my v centrálních úřadech, jaké jsou potřeby občanů.

Monitorovali by kapacity sociálních zařízení i kapacity dlouhodobé péče, personální kapacity a samozřejmě i potřeby lidí v terénu. Získáme tak mapy zdravotních a sociálních potřeb a výstupem bude nastavení koordinačních prvků, konkrétně ustavení koordinátorů, kteří se stanou kontaktním místem pro lidi v úzkých.

S čím by pomáhali?

I nás na ministerstvu kontaktují často lidé s tím, že mají babičku a dědečka a nevědí, co mají dělat, jak se o něj starat. Každý kraj by měl pro tento účel kontaktní místo, kam by mohli zavolat nebo přijít. Vždycky by tam byl někdo, kdo by je systémem provedl a řekl jim, jaké mají možnosti a co je v kraji aktuálně k dispozici.

Proto jsme chtěli projekt nejprve ověřit, než to dáme do zákona jako povinnost krajům či obcím. Rádi bychom do toho zapojili i obce. Myslím, že to bude dobré. Inspirovali jsme se hodně na Vysočině, kde výborně pracovali i s plánovaným propouštěním pacientů. Od prvního dne zjišťovali, zda bude mít pacient problém vrátit se domů, a řešili to.

Chystáte i posílení geriatrie. Jak to bude vypadat? Pan ministr řekl, že je na to vyčleněno několik miliard korun.

Finalizujeme koncepci rozvoje geriatrické péče ve spolupráci s Českou gerontologickou a geriatrickou společností. Máme v úmyslu posílit ambulance, kde bude geriatr – lékař specializovaný na choroby spojené se stářím, což vyžaduje úplně jiný přístup medicínsky i lidsky. Nepředstavujeme si, že geriatr nahradí praktika. Může ale připravit pacienta na operativní zákrok nebo pomůže praktikovi, když si už nebude vědět s polymorbidním pacientem rady.

Na standardním lůžku v nemocnici geriatrického pacienta většinou vyšetřují a vyšetřují, ačkoliv to nepotřebuje. Pomohl by mu naopak holistický přístup, klidný rozhovor, zeptání se, jestli se nestalo něco v rodině, co ho rozkolísalo, jestli třeba neprodělal virózu. To geriatři umějí. Pacient by neměl skončit za každou cenu na lůžku. Vždy se říkalo, že postel je pro seniora stejně nebezpečná jako ferrari pro teenagera.

Rádi bychom nastavili komplexní přístup, který se týká lůžkové i ambulantní péče, a soustředili se na vzdělávání dalších odborníků v geriatrii, aby jich bylo více a byli lépe dostupní.

Budou na všechny změny a transformaci peníze?

Budou muset být. Je to otázka priorit a z mého pohledu jde o zásadní věc. O stárnutí obyvatelstva se mluví dlouho, i o tom, že by část zdravotního pojištění šla na dlouhodobou péči. Pojistné systémy by se v budoucnu stejně měly propojit. Slibuji si od toho, že tam budou alokované prostředky na tento druh péče a nebude se jen přehazovat z jedné hromádky na druhou. Nikoho ke změnám nedonutíme, ale základní péči vždycky pro ty pacienty zajistit musíme.