Článek
Článek lze chápat jako výzvu k preventivní válce proti Iráku, zatím tedy, nutno uznat, s mandátem RB. Je to rána pod pás Německu, Francii, Řecku a většině zemí Unie, kritizujících Bushe.
Premiér Špidla i ministerstvo zahraničí se od Havlova podpisu distancovali, Špidla přiznal, že článek odmítl podepsat. Havlův podpis navíc ukázal, že za provádění zahraniční politiky, o níž rozhoduje vláda (a zde i parlament), neodpovídá ministr, jak podle zákona má, nýbrž jeho náměstek Alexandr Vondra (za Unii svobody). Ten totiž bez vědomí ministra Cyrila Svobody článek Havlovi k podpisu nabídl.
Ministr Svoboda jistě vysvětlí Sněmovně i veřejnosti, jak se mu mohlo stát, že se jeho náměstek uchýlil k partyzánské akci, která v rozporu se zahraničněpolitickým zaměřením státu zjevně poškodila jeho zájmy při vstupu do Unie. Vysvětlit by to měl, jinak by se Vondrovi mohlo podařit zatáhnout ČR do Bushovy "koalice ochotných" tedy států, které budou ochotny ho podpořit v preventivní válce bez mandátu RB. Podle ústavy je prezident neodpovědný, náměstek Vondra ano.
I přes prezidentskou neodpovědnost, která bude z ústavy snad brzo vypuštěna, je možno litovat, že se ještě v posledních dnech dopustil prezident Havel hned několika faulů.
Zaprvé vůči ústavnímu pořádku země, neboť ústava zařazuje jeho pravomoc zastupovat stát navenek do skupiny pravomocí, jejichž výkon, je-li spojen s rozhodnutím, vyžaduje spolupodpis předsedy vlády či jím pověřeného člena vlády. Ústava vyžaduje jednotnou zahraniční politiku státu a úzkou součinnost prezidenta s vládou, čehož Václav Havel nedbal. Článek nepodepsal jako soukromá osoba.
Havel uštědřil faul i Evropské unii. Přispěl totiž k prohloubení rozporů mezi odpůrci a stoupenci Bushovy politiky, a také faul České republice, jejíž důvěryhodnost ohrozil. I když vážnější případ je Polsko, kde Bushe bezvýhradně podporuje sama vláda, i ČR by se měla vyhnout podezření, že do EU vstupuje jako satelit USA.
Faul to ale byl především vůči české společnosti, jejím občanům. Počet odpůrců Bushovy války roste, je jich už 67 procent, a s těmi, kdo nechtějí válku bez mandátu RB, ještě o devět procent více. A to občané, na rozdíl od svého prezidenta, možná ani neznají zákon na ochranu míru, který stanoví až deset let vězení pro propagátory preventivní války. Tento zákon platí a měl by se uplatňovat.
Nejhoršího faulu se Václav Havel ale podle mého dopustil vůči sobě, své mravní integritě. O Bushových motivech musí přece pochybovat, musí vědět, že inspektoři nenašli zatím nic, co by prokazovalo, že Irák má zbraně hromadného ničení. Proč potom podepisuje text, kde se to bez důkazu tvrdí?
Havel dal přednost státnímu zájmu, který od roku 1993 uplatňovaly Klausovy vlády a který se stal jeho fixní ideou za každou cenu mít nejlepší vztahy s vládou USA. I za cenu války.
PRÁVO 1. února