Poslanecké náhrady jsou přehlídkou pokrytectví

Před lety jim čelil tehdejší soc. dem. premiér Stanislav Gross. A vlastně všichni zákonodárci, neboť paušální náhrady berou na ruku spolu s platem, aniž by museli dokládat účely vydání.

Je tedy např. použití nevyčerpaných  náhrad na dopravu třeba na nákup nového auta jejich zneužitím? Co třeba studium dětí nebo cesta kolem světa placené ze stejných nedaněných náhrad?

Rozdíl je jeden – nákup bytu či domu nebo auta je třeba přiznat, ale požitky jiného typu nikoliv. Proto někteří poslanci, kteří se před voliči zlobí na své kolegy, vypadají pokrytecky.

Poslanci dřívější i současní aspoň připouštějí, že je velice těžké oddělit nezdaněné paušální náhrady, které se pohybují v rozmezí od 31 900 do 43 300, od samotného zdaněného platu. Na konto jim totiž každý měsíc přistane jedna společná suma.

Ambrozkova stranická šéfka Michaela Šojdrová připustila, že nezná poslance, který by si vedl výpis cestovného a ostatních všech výdajů. „To je těžké prokázat, protože to není oddělené. Já za sebe nepochybuji, že jsem to všechno využila,“ řekla Právu.

Je proto přesvědčena, že Ambrozek nemohl z náhrad našetřit milióny na nákladný dům. Reagovala tak na jeho prohlášení, že v rámci úspor skutečně použil i poslanecké náhrady. [celá zpráva]

„Teoreticky je možné použít náhrady na něco jiného, než jsou určené. Já ale zpochybňuji výši, že by se dala tato částka našetřit,“ prohlásila.

I místopředseda klubu ODS Marek Benda je přesvědčen, že zřejmě žádný poslanec si nedává peníze, které mu přijdou na účet, na dvě hromádky. „Je špatně rozlišitelné, kolik poslanec vydal na jídlo pro domácnost a kolik v rámci funkce,“ řekl Právu.

Také nynější premiér Petr Nečas (ODS) letos na jaře, když zveřejňoval svůj příjem, uvedl automaticky částku 91 tisíc korun, tedy plat a náhrady dohromady.

„Prostě jsem uvedl částku, která mi chodí na účet z Poslanecké sněmovny. Naopak bych považoval za nepoctivé, kdybych uvedl pouze čistý plat a vypadal bych poměrně skromňoučce. Jsem řadový poslanec, to je hrubý plat 61 tisíc, tak nebudu lidem lhát, že mi na účet chodí 45 tisíc,“ řekl v dubnu v Právu. A vzápětí zpochybnil, že soc. dem. Sobotka mohl „dokonce za použití náhrad“ našetřit velkou částku na byt.

„Při běžné spotřebě veřejného činitele ty náhrady nejsou tak vysoké, aby se  z nich dalo moc šetřit. Musíte některé lidi hostit, najedete tisíce kilometrů,“ je přesvědčen i Benda.

Existuje podle něho jedno jediné řešení: to, se kterém přišel kdysi jeho stranický kolega senátor Jaroslav Kubera a později se pokusil do zákona vtělit soc. dem. šéf Sněmovny Miloslav Vlček.

Oba shodně chtěli stanovit jeden – na české poměry vyšší – plat, ze kterého by si poslanci a senátoři platili vše. Od bytu v Praze, přes dopravu, asistenty, kanceláře ve volebních obvodech, telefony až po kancelářské potřeby. Kubera od boku střelil asi 275 tisíc korun, za což ho stihla těžká kritika.

Současný zákon dává činitelům na ruku pouze plat a dvě paušální náhrady. Jednotnou na reprezentaci a stravu v ČR a dále na dopravu, jejíž výše je odstupňována od vzdálenosti bydliště či volebního obvodu do Prahy. Proto například Ambrozek, i když bydlel v pražském bytě, regulérně pobíral nejvyšší náhradu za dopravu (17 tisíc korun), neboť byl zvolen za jižní Moravu. Není v tom jediný. Řada poslanců takto bydlí v Praze i se svými rodinami, a berou přitom vysoké desetitisíce korun na dopravu. A ještě mají veřejnou dopravu v ČR zdarma.

Další náhrady, třeba za telefon a kancelářské potřeby, poslanci musejí prokázat účty. A peníze za pronajatý byt v Praze, kanceláře ve volebním obvodu či za asistenta nedostanou do ruky vůbec, neboť ty jdou rovnou na účet asistentů a pronajímatelů.

Když loni propukl „skandál“ kolem bytu Sobotky, kterému se vyčítaly obdobné věci jako nyní Ambrozkovi, přišla protikorupční organizace Transparency International s názorem, že by poslanec měl část náhrad, kterou nevyužije, vrátit do sněmovní kasy. Myšlenku oprášili po letošních volbách poslanci Věcí veřejných, kteří se rozhodli věnovat nevyčerpané náhrady na charitu. Následovníky nenašli.

K vracení náhrad ale nelze poslance nutit. Paušály dostávají všichni poslanci a senátoři na ruku a nikomu je nemusí účtovat. Zda peníze projezdí, nebo zda je spoří, či zda někoho pohostí nebo si koupí deset obleků, nikdo nekontroluje. Zákon to neukládá. Je jen na nich, jak s balíkem peněz, který dostanou na svůj účet bez jakéhokoli rozlišení, naloží.

I když není pochyb, že tzv. platový zákon je špatný, neboť prostřednictvím náhrad přihrává politikům malou domů, těžko si představit, že by – stejně jako Sobotka, nebo třeba nyní Ambrozek – měli vracet peníze třeba bývalý premiér Mirek Topolánek a další členové jeho vlády, které poté, co přestali být ministry, vozila ještě tři měsíce policie a oni jako poslanci brali příplatky desítek tisíc na dopravu.

Takový nárok jim přiznává zákon, tak toho plně využívali. S výjimkou Karla Schwarzenberga, který část náhrad vrátil poté, co novináři na neetičnost tohoto souběhu poukázali.

V podobné situaci by se mohl ocitnout i prezident, který vedle svého čistého měsíčního platu 204 700 korun má 190 500 korun měsíčních náhrad. Co když své náhrady každý měsíc neutratí do mrtě? Může po něm někdo požadovat, aby je vrátil? Může prezidenta někdo peskovat, že za ušetřené peníze z náhrad třeba koupil dárek vnoučatům? Pokud bude platový zákon platit v současném znění, nikoliv.