Poslanci vyklízejí kanceláře: ženská figurína, Nečasův drink i sbírka mobilů

Mezi prvními věcmi, které ve své kanceláři vzal do ruky Kováčik, aby je uložil do krabice, byl bílý plyšový medvěd, z něhož prý bude mít radost vnučka Zuzana, maličká funkční dřevěná gilotina, kterou kdysi dostal od herečky Báry Štěpánové, a lahvička energetického nápoje, dar expremiéra Petra Nečase (ODS), který ho rozdával během nočních zasedání v době sněmovních obstrukcí. „Teď už to pít nebudu, bůhví, co v tom je,“ prohlásil Kováčik.

Svou sbírku kaktusů za oknem nechal na místě. „Vše je v rukou voličů,“ tak nějak počítá s tím, že se sem za dva měsíce vrátí a kaktusy to bez vody vydrží. Je lídrem na Vysočině.

V kanceláři v prvním patře Smiřického paláce seděl Kováčik 11 let. „Moc krámů tu nemám, vystavil jsem si jen pár suvenýrů. Naštěstí naše tajemnice je žena pořádku. Kdyby tu mělo zůstat vše, co jsem sem natahal, tak by mě řešili jako ty lidi, co mají plný byt věcí a skrz jen tunel,“ pomluvil sám sebe. „Ne že bych byl bordelář, mám rád, když věci mají své místo, ale je mi všechno líto vyhodit.“

Dva měsíce kampaně Kováčik bude prokládat návštěvami zemědělských akcí. Nezapře v sobě zootechnika. Dva měsíce do voleb bude ale žít z úspor.

„Zaplatím si zdravotní a sociální pojištění. Nejvíc dám za benzín, protože kampaň má být kontaktní. To od nás opsal i prezident Zeman stejně jako majetková přiznání,“ řekl.

Sněmovní octavii vrátí do konce týdne. Na kampaň si bude muset půjčit auto od kamaráda, protože to jeho by to prý nevydrželo. Obejde se i bez sněmovního počítače. „Jsem antipočítačový typ, používal jsem ho jen v nutnosti,“ podotkl.

I když podle pokynů kanceláře komory musí všichni své kanceláře vyklidit do tří týdnů, Kováčik se vzpírá.

„Hodně odvezu, ale nedovedu si představit, že bych všechno včetně archívu převážel někam a pak zpátky. Něco tu nechám, když to někdo vyhodí, tak to bude pryč,“ dodal.

Pryč jsou i snesitelné vztahy mezi politiky. „Je to čím dál tím horší. I dříve byl politický boj tvrdý, byl slušný. Byli jsme spolu schopni mluvit normálně i poté, co jsme se ve Sněmovně pohádali. Teď se po hlasování všichni sbalí a odejdou,“ posteskl si Kováčik.

Gazdík již začal s vyklízením kanceláře i bytu číslo 11 v poslanecké ubytovně v Nerudově ulici pod Hradem. Doufá, že u voličů na Zlínsku, kde je lídrem TOP 09, uspěje.

„Žádný poslanec ale nemůže počítat s tím, že ho zvolí. U starostů je to tak, že mají jen čtyři možnosti, jak skončí: buď odejde včas, odejde zhrzen, začne chlastat, nebo umře. Zvolil jsem tu první možnost,“ připomněl doby, kdy před třemi lety odešel z vedení radnice v Suché Lozi do parlamentu.

Odtud ale odejít nechce, i když často tvrdil, že už kandidovat nebude. „To, že vás nějaká práce neuspokojuje, ještě neznamená, že nemá nějaké výsledky. I když si někdo myslí, že jsem se zbláznil, tak do toho jdu opět,“ podotkl.

Přišel do Sněmovny v roce 2010, aby prosadil rozpočtové určení daní. „Podařilo se to, za půl roku již obce dostaly sedm miliard korun navíc, to se někde projeví,“ je spokojen.

Z kanceláře ve Sněmovně má nejraději výhled na Hradčany. „Jsem bordelář, schovával jsem všechny možné papíry o jednání, ty teď vyhodím. Zbytek věcí odvezu domů. Žena je na to připravená. Slíbil jsem jí, že přivezu jen nebordel,“ prozradil Gazdík.

V místnosti měl jen pár osobních věcí: fotku rodiny v kroji, obrázek svých tří dcer či pamětní list Josefu Bublíkovi, jednomu z parašutistů-atentátníků na Heydricha. Pocházel z Bánova, kde Gazdík učil a zase po odchodu z politiky učit bude. A pak modlitbu Za lásku k bližním. „Na tyto osobní věci jsem se vždy díval, když mi bylo nejhůř,“ prozradil.

Jako památku na své první volební období si zabalil zarámovanou fotku Karla Schwarzenberga se stovkou starostů v motýlku z prezidentské kampaně s podpisem.

Z bytu, odkud měl pro změnu výhled na petřínskou rozhlednu a na Strahovský klášter, toho stěhoval víc. Z lampy v koutě sundá audienční šňůry hradní stráže, které si koupil po skončení vojny v Lánech. „Vždy, když jsem si po ty tři roky někdy začal připadat jako velký mocný poslanec, tak mi připomněly, že mám sklapnout.“

Ze skříně musí odvézt zbytek z patnácti obleků. Z již poloprázdného stojanu zmizelo posledních padesát kravat ze 180, které shromáždil. Všechny měly uvázaný uzel. „Já je neumím vázat, a nechci se to učit. Na to mám manželku,“ přiznal se. Část kravat prý dá do aukce, jejíž výtěžek dostanou autistické děti.

Gazdík hned ve čtvrtek nastupuje do základní školy v Bánově. Kvůli kampani si ale vezme neplacené volno. Sněmovní octavii vrátí v pondělí a bude jezdit rodinnou škodovkou. Počítač si pořídil vlastní. „Sněmovní počítač jsem – přiznám se – půjčil jednomu autistovi, který ho bude muset, byť nerad, teď vrátit,“ řekl.