Posilovat soukromé platby za péči je teď v Česku risk, míní ekonom

„Pokud nezvládneme potřebné strukturální změny, pouhé zvednutí spoluúčasti nám dlouhodobě nepomůže,“ je přesvědčen vedoucího Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity Jakub Hlávka.

Totéž zmiňuje Pavel Vepřek, konzultant ve zdravotnictví a bývalý ředitel FN Motol. Způsob, jakým jsou vynakládány peníze zdravotních pojišťoven na péči, nepokládá za efektivní a  čekat, že to příliv soukromých peněz vyřeší, pokládá za iluzi.

Oba patří k těm, kteří odmítají přisypávání dalších peněz do systému, cestu vidí ve smysluplnějším přerozdělování.

Zdravotnictví spolyká víc než 500 miliard korun ročně, ještě před osmi lety to byla polovina. Experti z Národní ekonomické rady vlády (NERV) se naopak přimlouvají za to, aby se systém otevřel víc přímým platbám a soukromým penězům. Přispěje to podle nich k udržitelnosti systému.

Politici ODS a TOP 09 jdou tomu naproti.

Přišli s návrhem na to, aby si mohli zájemci za „komfortnější“ zdravotní služby nebo pomůcky připlácet. A to nikoliv plnou cenu, jako dnes, ale aby doplatili jen rozdíl oproti variantě, kterou plně hradí pojišťovna.

Podle poslance Toma Philippa (KDU-ČSL) vyvolají podobné změny vždy obavy, čas ukáže, jak to bude fungovat. „Je tam zmocnění k vydání vyhlášky, která uvede, které věci nebudou režimu doplatků podléhat. Je tam pojistka pro případ, že by se to začalo vyvíjet nežádoucím způsobem,“ řekl Novinkám. Lidovci sice nejsou pod návrhem podepsáni, staví se k němu ale kladně.

To se zatím nedá říct o neutrálních Starostech, a už vůbec ne opozičním ANO. Zatím není jisté, zda návrh hladce projde, přestože má vládní koalice ve Sněmovně většinu.

Hlávka upozorňuje, že spoluúčast pacientů má v systému místo, neměla by se však přeceňovat. Stávající české podmínky tomu ale nepřejí. Návrh navíc politici neopírají o nijak robustní zahraniční data, která by přínos dokládala. Negativní dopad to může mít na méně vzdělané a zranitelnější skupiny obyvatel, které bývají více nemocné.

„Může to dokonce omezit dostupnost primární i akutní péče pro část populace, která si to nebude buď moci dovolit, nebo se poskytovatelé péče začnou zaměřovat na ‚lepší‘ typy pacientů a regiony,“ zdůraznil.

Na 44 procent lidí je ochotno připlácet si nad rámec garantované péče, vyplynulo z loňského průzkumu Hospodářské komory a České asociace pojišťoven. „Jsme ale zároveň ochotni připustit, že v neefektivním systému s omezenými kapacitami to bude znamenat, že krátké čekání pro mě bude znamenat delší čekání pro někoho jiného, který si nemůže dovolit mě přeplatit?“ upozorňuje Hlávka.

Z vlastní kapsy přispívají Češi na péči podobně jako Dánové, Švýcaři nebo Japonci, asi 15 procenty, což je poměrně málo.

„Daleko vyšší spoluúčast mají Bulharsku, Řecku nebo v Moldavsku, ale nejsem si jist, jestli se to promítá do lepšího životního stylu. Naopak pro mnoho pacientů v systémech, kde je spoluúčast vyšší, vznikají překážky v dostupnosti péče,“ poukázal.

Česko navíc rychle stárne, což zvýší tlak na výdaje za zdravotní péči. Hlávka, Vepřek a další proto volají po skutečné reformě, která přinese zefektivnění a zahrne transformaci péče v nemocnicích, lepší vnitřní organizaci nemocnic, podporu geriatrie, dlouhodobé a domácí péče, ale i posílení digitalizace a role praktických lékařů či lékárníků. Dochází k tomu ale pomalu.