Porodní asistentky mohou vést domácí porody, rozhodl Ústavní soud

Dosavadní praxe je podle úřadů i soudů taková, že služby porodních asistentek v domácím prostředí se omezují na přípravu ženy k porodu a péči v šestinedělí. Fyziologické porody mohou asistentky vést jen na vybavených pracovištích. Pokud by asistentka pomáhala ženě rodit doma, vystavovala by se hrozbě postihu.

Na Ústavní soud se obrátily dvě ženy, jedna je porodní asistentkou a druhá má o takovou službu zájem. Znemožnění porodním asistentkám poskytovat zdravotní péči při porodech ve vlastním sociálním prostředí rodičky podle nich odepírá rodičce právo svobodné volby místa a způsobu porodu, které pro ni z práva na soukromý a rodinný život plyne.

Senát v čele s Janem Wintrem sice jejich stížnosti nevyhověl, ale jedním dechem dodal, že ženám nikdo nemůže zakazovat rodit doma s pomocí porodní asistentky. Dosavadní stav totiž podle verdiktu vedl k absurdním důsledkům – dovoloval ženám rodit doma, ale pouze o samotě, případně za přítomnosti někoho jiného než zdravotníka.

Jak soudci připomněli, české předpisy nepředpokládají, že by vedení domácích porodů představovalo zdravotní péči, a tedy zdravotní službu. Ani vyhlášku ministerstva zdravotnictví o požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení nelze vykládat tak, že by stanovovala požadavky i na vybavení, které s sebou porodní asistentka musí mít při vedení domácího porodu.

„Může-li se žena rozhodnout pro domácí porod a využít k tomu asistenci např. duly či jiných osob, aniž by to právní úprava jakkoliv zakazovala, neexistuje rozumný důvod, aby – při nesení veškerých zdravotních i právních rizik – nemohla využít služeb osoby odborně vzdělané v oblasti porodnictví, např. porodní asistentky, byť nepůjde o poskytování zdravotní péče,“ konstatoval Wintr.

„Porod je přirozený stav, který není nemocí, a pomoc při fyziologickém porodu není péčí o nemocného. Je to také fyziologický proces probíhající víceméně samovolně a zdravotnický pracovník není hlavním hybatelem celého procesu, jeho role je při obvyklém běhu věcí pomocná. Tím se vedení porodu liší např. od takové zdravotní péče, jejímž cílem je předcházení, odhalení či odstranění nemoci, kde naopak zdravotní pracovník hlavním hybatelem poskytování jakékoliv péče je,“ vysvětlil Wintr.

Soudci také apelovali na zákonodárce, aby se současnou situací týkající se domácích porodů něco udělali. „Současná zákonná právní úprava v oblasti porodních asistentek je totiž velmi spletitá až nepřehledná, pro adresáty obtížně srozumitelná, a zejména co se týče potenciálních sankcí také poměrně nepředvídatelná. Taková situace je v právním státě nežádoucí,“ zdůraznil Wintr.

Soudci ale také připomněli, že každý sice může činit to, co není zákonem zakázáno, k tomu však lze podle Wintra doplnit, že každý také pak nese následky, k nimž takové svobodné jednání může vést.