Poranila si mozek, teď v Brně končí diplomku

Vše se doučit bylo neskutečně těžké. Dnes studentka Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického (VUT) v Brně Dominika Weyrová pracuje na diplomové práci o optimalizaci algoritmu.

To podstatné je, že se nevzdala studia. Dokonce jí současná práce na diplomce pomáhá dále si vzpomínat. Když přitom vzala po neštěstí učebnici do ruky, usínala při výuce a nerozuměla ani jednoduchým příkladům. Dominika má druhý stupeň invalidity. S učením, a to dokonce některých základních věcí, jí pomáhají kamarádi a lektoři z univerzitního poradenského centra Alfons.

„Když jsem se po nehodě probudila, měla jsem sice dospělé tělo a dokázala jsem se hýbat, ale hlava skoro nefungovala. Chovala jsem se trochu jako zvířátko. Neuvědomovala jsem si ani, kdo je kdo,“ řekla Právu studentka.

A to byla vždy premiantka. Ještě před nástupem na základku uměla číst. Z gymnázia pak sice udělala přijímačky na matematiku, ale chtěla něco praktičtějšího. Proto se věnovala mechatronice, z níž následně přešla na aplikovanou informatiku. Po bakalářských zkouškách udělala první semestr na magisterském oboru a rozhodla se cestovat.

Výlet na Tchaj-wan se jí stal osudným. Vše se změnilo, když vyrazila na večerní projížďku na skútrech. Jela jako spolujezdec. Kamarád za řídítky narazil do kovové konstrukce. Na místě zemřel. Dominika byla v kómatu měsíc. V nemocnici záhy zjistili, že má poškozený mozek. Potvrdila se ztráta paměti. Po probuzení bylo například složité přijmout, že „moje matka je opravdu moje matka“. Zorientovat se v rodině jí napomohly diagramy nakreslené sestrou.

„Dostávala jsem léky, které mě uspávaly, ale postupně jsem začala dělat činnosti, které trénovaly mozek. Jako úplně první jsem začala vybarvovat mandaly. To byl tehdejší vrchol mého intelektu. Ze začátku jsem přetahovala jako dítě, ale postupně se to zlepšovalo,“ doplnila budoucí inženýrka.

Kamarádi jí nosili omalovánky. Sice je nepoznávala, ale díky starým vzkazům na messengeru si byla schopna časem každého z nich tak nějak zařadit.

Po několika měsících se přihlásila na brigádu, začala chodit na kurz angličtiny, což jí pomohlo si vzpomínat. Rok po nehodě se vrátila na VUT. Zopakovala si některé předměty z bakalářského studia. Poradenské centrum jí nabídlo doučování. Říká, že mozek se jí lehce unaví a pozornost někdy lehce uletí, ale snaží se a dělá pokroky.

Výsledkem je, že píše diplomovou práci, která se věnuje optimalizaci algoritmu pro lepší provoz složitých dopravníkových pásů s pomocí routovací tabulky. Před rokem přitom hrozilo, že školu nedokončí.