Článek
Nečekané Teličkovo umístění by mělo být pro politiky, co na popularitu přísahají, varováním, že voliči nejsou tupý dav, který dotyčného hodnotí podle kravaty či chlapeckého úsměvu. Tady rozhodla pověst odborníka. Náš první eurokomisař není typickou mediální hvězdou. Sice jsme ho už viděli v ragbyovém dresu, ale to je tak všechno. Nechodí s nůžkami přestříhávat pásky, nevyskakuje z audi, aby si před kamerami zapózoval ve škodovce, netančí na plesech s misskami, neukazuje se na pohřbech a koncertech s populárními komedianty, nemá pronajatou židli v televizní Sedmičce.
Ba naopak, Telička byl nedávno veřejně dehonestován kvůli krátkému členství v KSČ například politiky nejpopulárnější strany i vysoce oblíbenou hlavou státu. Titíž mu vyčetli, že ve své minulé funkci vyjednal pro republiku v EU nevýhodné podmínky. A přece, jakmile byl zařazen do průzkumu (pravda, nemusel v něm soupeřit s Klausem), je první, aniž by se o to upoceně snažil, jako řada jiných. Poznatek, že i uměřenost - tu už si pamatujeme u tehdy oblíbeného Tošovského - a evidentní předpoklady pro výkon funkce mohou přinášet přízeň veřejnosti, je úlevný.
Ona je však ta popularita, nejen v politice, taky dost nebezpečná, neboť je zavádějící. Umístění v žebříčku o hodnocené osobnosti dává většinou zprávu, do jaké míry se umí líbit, jaké má dispozice být v zájmu médií. Neříká často nic o tom (i když výjimky potvrzují pravidlo), jaké má ten člověk kvality a jak dobře si dělá práci, za kterou je placen.
Za schopností líbit se dají se schovat mnohé nedostatky. U politiků pak tkví nebezpečí v tom, že "svatému" cíli být populární jsou mnohdy nuceni podřídit všechno, i věci skutečně svaté. Nelze se jim divit, když největší vymoženost demokracie, svobodné volby, probíhají pod praporem popularity. Politické strany si na kandidátky těžko dají lidi veřejností neoblíbené, tedy ty, co nezvládají umění líbit se.
A co tedy čerstvá výjimka z pravidla Pavel Telička? Snad je náš eurokomisař tak soudný, aby to doma nezačal oslavovat. Myslím, že bude stačit jeho první rozhodnutí, kterým bude muset upřednostnit Evropu před Českem, a bude po popularitě.
PRÁVO 31. března 2004
