Populace stárne, Česko na to není připraveno

Podíl lidí starších 65 let se má podle Českého statistického úřadu zvýšit do roku 2051 ze současných 20,4 procenta na 29 procent. Co to znamená z hlediska péče o seniory?

Klíčový je spíše nárůst počtu lidí starších osmdesáti let, protože do té doby jsou lidé ve většině případů soběstační a nepotřebují intenzivnější pomoc. I v této věkové skupině dojde ke zvýšení podílu prakticky v obdobném poměru, jako je tomu u 65 plus.

To znamená, že se stárnutí populace už za příštích deset let začne projevovat výrazněji. Bude to znamenat extrémní zátěž na zajištění péče o lidi ve vyšším věku. A Česká republika se na to žádným způsobem strategicky nepřipravuje, protože pokud nenavýšíme kapacity anebo nebudeme systematicky podporovat nové technologie, většina péče zůstane na bedrech těch rodin. Jejich členové to buď nebudou zvládat časově, tedy při práci, anebo budou sami starší a nebudou to zvládat fyzicky a psychicky.

Takže je potřeba navýšit v domovech pro seniory počet lůžek? A o kolik?

Už nyní chybí v pobytových zařízeních až dvanáct tisíc lůžek. Takže kdybychom měli doplnit jenom tuto kapacitu, je to poměrně vysoký počet. Ale nezávisí to jenom na tomto statistickém údaji. Když budeme mít dost terénních služeb, dostatek pečovatelek, kteří budou pomáhat v domácnostech, nové, dostatečně dostupné a inteligentní monitorovací technologie, nebude tlak na lůžka tak velký. I tak ale bude potřeba navýšit jejich počet o nějakých 25 tisíc, aby se pokryla poptávka jak vzhledem ke stárnutí populace, tak vzhledem ke zvyšujícímu se počtu lidí s demencí, protože i ti potřebují intenzivnější podporu a péči. Jen pro informaci, nyní je pro ně v ČR šedesát tisíc lůžek.

A kolik bude potřeba nových zaměstnanců?

Průměrně v pobytových službách vycházejí dva klienti na jednoho zaměstnance a tento poměr se dlouhodobě zvyšuje. To vychází na nějakých patnáct tisíc dodatečných pracovníků. A k tomu můžeme připočíst tři tisíce, kteří chybějí už nyní.

V terénních službách se to špatně odhaduje, protože jejich rozsah sahá od toho, že pečovatelka jenom doveze oběd anebo tam zajde dvakrát do týdne, až po to, že se u jednoho člověka za den vystřídají dvě. Jedna k němu zajde dopoledne, druhá odpoledne. Někde se o to navíc podílejí s rodinou. Kapacity terénních služeb nerostou, dokonce za posledních pět let klesají stejně jako počet jejich klientů. Ale není to pozitivní zpráva, protože starších lidí přibylo. Důvodem je to, že není žádný systémový tlak na to, aby se kapacity zvyšovaly. Ministerstvo zdravotnictví představilo před měsícem záměr nějakého velkého projektu, ale to je spíš budoucnost.

Větší důraz na terénní péči chce i ministerstvo práce a sociálních věcí. Daří se mu to?

Dobrým signálem je avizované zvýšení příspěvku na péči od července s tím, že pro těžce handicapované vzroste o 7800 korun na 27 tisíc měsíčně. To už je částka společně s dalšími příjmy, která některé členy rodiny může vést k péči o blízkou osobu na plný úvazek. Ale upozorňuji, že jde o lidi zcela závislé na celodenní péči, kteří potřebují pomoci s většinou běžných věcí.

Navíc neformální rodinní pečující potřebují ještě další věci, nemají dostatek informací, nevědí, kde získat profesionální podporu a pomoc. Dlouhodobě navrhujeme, aby byl podobný systém jako u pěstounů. Tedy aby se mohli zaškolit, chodili k nim profesionálové, kteří jim poradí a jsou k ruce.

A samozřejmě zatímco ještě v roce 1995 bylo šest pracujících na dva seniory, blížíme se k tomu, že budou jenom dva pracující na jednoho seniora. A důchodový systém se financuje převážně z jejich příspěvků.

Může ten poměr působit problémy i v něčem jiném?

Může to znamenat i určité sociální pnutí, protože ekonomicky aktivní generace bude mít pocit, že se příliš mnoho peněz vydává na lidi, kteří už ekonomicky aktivní nejsou. I to je určité téma. Z hlediska současné generace, která by se na to měla připravit, vidíme, že se na to reaguje. Komerční pojišťovny teď budou spouštět produkt pojištění dlouhodobé péče, aby se mohli současní třicátníci, čtyřicátníci připojistit, aby měli dostatečný příjem na pečovatelku nebo inteligentní monitorovací systém, případně aby měli na pobytové služby více peněz.

A opravdu to pojištění k něčemu bude? Nebudou to vyhozené peníze?

Je to otázka toho, jak bude nastavené. Jestli to bude systém kapitálového pojištění, které bude splatné na konci, nebo jestli to bude průběžné solidární pojištění. Zatím je to nastaveno tak, že by se vztahovalo nejenom na jednoho člověka, ale i na širší rodinu, na partnery, manžely, manželky a podobně.

A novinkou od letošní roku je, že toto pojištění platba takového pojištění je daňově zvýhodněna. Podle mého je potřeba znovu otevřít diskusi o povinném pojištění dlouhodobé péče, které je zavedeno v Německu, v Nizozemsku nebo na Slovensku. Minimálně bychom měli diskutovat o tom, jestli to není cesta k většímu zajištění toho, že dokážeme elementárně postarat o vysoký počet seniorů v následujících desetiletích.