Poporodní deprese může skončit i smrtí

„Ostatní matky mi říkaly, že je to normální, že splíny má po porodu každá. Říkala jsem si, jak je to možné, všechny to zvládly a jenom já ne. Najednou jsem si neuměla představit, že bych mohla žít dál,“ vyprávěla Klára.

Měla štěstí, že po císařském řezu musela zůstat déle v nemocnici, kde si všimli, že není v pořádku, a poslali ji na psychiatrii. Klára nakonec skončila na uzavřeném oddělení kvůli riziku sebevraždy.

„Když mi lékař sdělil diagnózu, strašně jsem brečela, ale vlastně se mi ulevilo. Pochopila jsem, že to, co se mi děje, není normální a že mi někdo pomůže,“ řekla. Kláru postihl vážný průběh poporodní deprese, která se týká zhruba pětiny žen a nastoupí zpravidla krátce po porodu, v některých případech se může ale projevit i později.

Psychické potíže, které bez odborné pomoci mohou, byť zřídka, skončit pro matku (a ve velmi výjimečných případech i pro dítě) fatálně, nejsou po porodu vůbec ojedinělé, přesto se o nich velmi málo mluví. Právu se svěřilo hned několik žen pod podmínkou anonymity, které si jimi prošly. Jejich příběhy mají společný velmi silný pocit selhání, velmi často se v nich ale také objevuje malá podpora od nejbližšího okolí.

„Dolehlo na mě časté konstatování mojí mámy, jak to bude těžké, že jsme se v mém věku zbláznili, že to bude náročné finančně, že mi dvě děti nikdo nepohlídá. Místo toho, abych si užívala miminka, představovala jsem si, jaké by to bylo prostě nebýt,“ svěřila se se svou zkušeností s poporodní úzkostí jedna z žen.

„Strašně jsem se o dítě bála, že mu ublížím, že ho zadusím svým nemotorným tělem. Přitom mě popadaly myšlenky, jak jdu k oknu a házím z něj dítě na zem, jak dusím manžela polštářem, jak chci zmizet ze světa,“ popsala zase Právu průběh poporodní deprese matka, která dlouhodobě žije i s rodinou v zahraničí.

Lékařka Jana Krzyžánková, která se tématem poporodní deprese zabývá, Právu řekla, že takzvaným baby blues neboli poporodním splínem trpí zhruba osmdesát procent žen, jedna z pěti má ale větší psychické potíže. Proto je důležité, aby zareagovalo blízké okolí.

„Matky, které si tímto stavem prošly, to popisují, jako když máte chřipku, ale nemáte teplotu a zvenku to na vás není poznat. Okolí nevidí, že je vám zle, vy ale máte pocit, že selháváte úplně ve všem. Jen vstát z postele vás stojí extrémní množství sil,“ popsala. „V těžké depresi, která se týká zhruba pěti procent žen, může matka vyhodnotit, že nemá smysl dál žít. Točí se v negativním kruhu zoufalých myšlenek a tehdy je schopná sáhnout si na život,“ řekla Právu Krzyžánková.

Na vzniku poporodních potíží se podle ní podílí více faktorů, např. hormonální nerovnováha a porucha vnímání příjemných pocitů. Roli podle ní hrají i genetické dispozice, ale i okolnosti během porodu a po něm.

„Někdy se na rozvoji těchto potíží podílí traumatický porod, například takový, který skončí akutním císařským řezem, což může vyvolat obří pocit selhání,“ řekla Krzyžánková.

„Přitížit může i hrubý personál, který je schopný zařvat: zatlačte, nebo vám dítě umře. Přitom matka se v tu chvíli snaží ze všech sil,“ řekla. Samy matky ale říkají, že daleko více než chování personálu je srazila nepodpora rodiny. „Zlehčování jejich pocitů ze strany partnera a okolí vedl ke zhoršení dvakrát častěji,“ řekla.

Z počátečních stadií poporodních depresí se podle ní může matka „vypovídat“, ve vážnějších případech je potřeba nasadit léky.

V ČR existuje organizace Úsměv mámy, která se pomocí matkám s depresí zabývá. Její ředitelka Veronika Kubrichtová, která si sama poporodní depresí prošla, uznává, že mluvit na toto téma otevřeně není jednoduché. „Máme kontaktní osobu, které se ženy mohou svěřit. Případně je nasměrujeme na odbornou pomoc, psychologickou, ale i psychiatrickou,“ řekla Právu. Existuje také aplikace KOGITO, kterou pro ohrožené matky vyvinul Národní ústav duševního zdraví.

Nejzávažnější stadium tzv. laktační psychózy, při které už je na životě ohroženo i dítě, je podle Kubrichtové výjimečné. „Je to jeden, dva případy z tisíce,“ řekla. Psychóza podle ní nastupuje krátce po porodu a často se projeví tak, že matka je naopak ve fázi mánie. „Je nastartovaná, zalitá štěstím. Zažila jsem případ takové matky, která tvrdila, jak jí bůh vyjevil své plány. Nakonec ji odvážela sanitka, drželo ji šest lidí. Dítěti se naštěstí nic nestalo,“ popsala případ z praxe.