Článek
Hnutí ANO kritizovalo zdravotnictví, bralo ho jako černou díru na peníze. Jak to chcete změnit? Chystáte ekonomické a personální změny v nemocnicích?
Na ministerstvo jsem přišel s cílem, že to chci změnit. Podle mého názoru je především nutné resort zdravotnictví otevřít, zprůhlednit a posílit postavení pacienta v celém systému. Chci, aby resort a jeho přímo řízené nemocnice začaly zveřejňovat data o svém hospodaření a veřejnost tak věděla, na co se vynakládají peníze. Plýtvání veřejných prostředků by měly také zamezit centrální nákupy léků a ostatních materiálů založených na nejlepším poměru ceny a kvality.
U přímo řízených nemocnic je podle mého názoru nutné zavést jasná pravidla pro zpětné bonusy, které také považuji za problematické. Nyní se plánuji detailně seznámit s hospodařením přímo řízených nemocnic. Hovořit o personálních změnách je tedy zatím předčasné, ale pokud daná zjištění nebudou uspokojivá a budou ukazovat na zásadní problémy, učiním potřebné kroky.
Plánujete například znovuzavedení regulačních poplatků u lékařů a hospitalizační poplatek za den v nemocnici? Jestliže ano, jak velký by měl být a po jakou dobu?
Poplatky nejsou nyní aktuální téma. Jsem přesvědčen, že primárně musíme hledat úspory uvnitř systému.
Rozdělíte péči na hrazenou a nehrazenou pacientem?
Jsem zastánce jasně definovaného nároku pacienta na poskytovanou zdravotní péči, ale vím, že k tomuto cíli je dlouhá cesta, která vyžaduje spolupráci všech zúčastněných subjektů. Zároveň se výsledné řešení nesmí dotknout kvality a rozsahu péče již dnes hrazené z veřejného pojištění.
Chci se opírat o nálezy Ústavního soudu, který nastínil cestu, kudy se můžeme ubírat. Zásadní podmínkou přitom je, že pro každého pacienta musí být dostupná a z veřejných prostředků hrazená taková péče, která odpovídá jeho potřebám a aktuálnímu zdravotnímu stavu.
Jak velká by celkově měly být spoluúčast pacienta?
Spoluúčast pacientů je v České republice jedna z nejnižších v porovnání s rozvinutými zeměmi. Pacienti u nás doplácejí na léky, zdravotní pomůcky a u zubaře. Zdravotní péče jako taková, a to ambulantní i lůžková, je z pohledu pacientů prakticky zdarma, i když reálně samozřejmě stojí ročně stovky miliard korun z veřejného zdravotního pojištění.
Velkou výzvou českého zdravotnictví bude udržet takový systém i za situace, kdy v posledních letech přicházejí dražší a dražší technologie, superdrahá biologická léčba, nové přístroje, personalizovaná medicína, přesnější diagnostické metody, vyšší standard lůžkové péče, tlak na růst personálního a věcného vybavení pracovišť, růst platů zdravotnických profesionálů apod.
A tyto trendy budou sílit. I proto musíme klást důraz na maximální efektivitu vynakládaných prostředků. Jsem si vědom, že nalézt optimální řešení není úlohou pro jediného ministra, pro jedinou vládu. Rád bych však nastartoval širokou politickou, ale i odbornou diskusi na toto téma.
Plánujete jednotné doplatky za léky nebo jiné úpravy v lékové politice?
Jsem připraven provést analýzy stávajícího stavu a na základě získaných dat zahájit odbornou diskusi o nových možnostech a modelech odměňování lékárenské péče v návaznosti na nutné úpravy v regulaci cen léčiv. V rámci této diskuse budou určitě tématem i jednotné doplatky pro pacienty.
Co se týče lékové politiky, je potřeba zásadně přehodnotit způsob stanovování a revidování cen a úhrad léčiv, tak aby život zachraňující léky se dostaly dříve k pacientovi. Aby úspory způsobené poklesem cen v zahraničí se u nás mnohem rychleji projevily a aby se zajistilo, že z veřejných prostředků budou hrazeny skutečně jen takové léky, které budou nákladově efektivní a přinášející podstatný benefit pro pacienty.
S tím souvisí i elektronický recept. Je od ledna pro všechny lékaře povinný a hrozí jim vysoké pokuty. Senátem navrhovaný odklad povinnosti o dva roky se už nestihl schválit. Zákon tedy bude platit, včetně sankcí. Nezměníte tvrdost opatření?
Načetl jsem ve Sněmovně pozměňovací návrh, který o rok odkládá udělování sankcí za předepsání léku na listinném receptu. Není přece možné, aby byli lékaři sankcionováni za něco, co stát nestihl dostatečně dobře připravit.
Odložení sankcí ale nesmí být zase příliš dlouho, aby se neztratila kontinuita a nevznikaly další zbytečné náklady nejen finanční, ale i politické. Během této toleranční lhůty budeme pracovat na doplnění důležitých funkcionalit elektronické preskripce, jako je lékový záznam a kontrola duplicit, které považuji na celém projektu za klíčové pro bezpečnost pacientů. Na ministerstvu zdravotnictví ihned začneme pracovat na legislativě.
Také považuji za nezbytné, aby se během doby bez sankcí více zapojila Česká lékařská komora a uspořádala osvětové akce či speciální kurzy pro lékaře, zejména pro ty starší a na venkově. Ministerstvo v těchto aktivitách Komoru samozřejmě podpoří.
Nesmíme zapomínat, že eRecept je tady především pro pacienty, zvyšuje jejich bezpečnost, komfort a péči o ně. Každý lidský život je důležitý a v ČR podle odborných odhadů každý rok zbytečně zemřou stovky lidí kvůli špatné kombinaci léků. A nejen tomu může eRecept zabránit.
Měl by mít pacient právo připojistit se na některé zdravotnické výkony?
Nemyslím si, že bychom měli toto právo občanům upírat. Zdraví je přece ta nejvyšší hodnota. Složitou otázkou ovšem bude definovat, na jakou péči by se pacient mohl připojistit. Souvisí to tedy opět s definicí nároku.
Jak se díváte na počet pojišťoven? Uvažujete o sloučení některých? V minulosti se uvažovalo o sloučení vojenské a pojišťovny vnitra.
Ano, je to možnost, ale je také třeba říci, co by to znamenalo. Vytvořila by se jedna velká „superpojišťovna“, která by měla od státu, stejně jako nynější VZP, garantováno, že nikdy nemůže zbankrotovat ať hospodaří, jak hospodaří, protože vždy přijde stát a ochotně do ní nalije miliardy korun, aby ji zachránil.
V případě VZP se to tak již v minulosti několikrát stalo. Měl by takový moloch vůbec motivaci k tomu hospodařit efektivně a chovat se vstřícně ke svým pojištěncům a lékařům? Domnívám se, že nikoliv.
Při vší kritičnosti – a není malá – k činnosti zdravotních pojišťoven jsem přesvědčen, že jejich role v systému zdravotnictví je klíčová a že zachování pluralitního systému zdravotních pojišťoven je lepší variantou než vytvoření dominantního obra, který bude znamenat pro stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění mimořádné riziko a žádný hmatatelný přínos.
Podle mého názoru bychom se neměli primárně ptát, jaký má být počet zdravotních pojišťoven, ale jaký má být obsah jejich činnosti a jaká má být jejich role. Ani 25 let od zavedení systému veřejného zdravotního pojištění se roli zdravotních pojišťoven nepodařilo jasně definovat.
Zčásti si za to pojišťovny mohou samy svou pasivitou, zčásti je to však dáno tím, že pojišťovny nemají v ruce příliš mnoho nástrojů, jak se odlišit, konkurovat si, přinášet hmatatelný prospěch jak pro své pojištěnce, tak pro celý systém zdravotnictví. Jsem však přesvědčen, a ukazují to i zahraniční příklady jako Německo, Švýcarsko či Nizozemsko, že cesta vpřed, k větší efektivitě, vede skrze systém více konkurujících si zdravotních pojišťoven, posílení smluvní volnosti mezi pojišťovnami a poskytovateli péče s rolí státu v rovině regulátora a přísného kontrolora celého systému.
Celý rozhovor si můžete přečíst ve víkendovém vydání deníku Právo.
