Pomohou pacientům s doléčením. Pojišťovna chce zřídit koordinátory péče

„Snažíme se zavést nové úhradové mechanismy. Jejich součástí budou i koordinátoři péče, kteří by naše klienty systémem provázeli. Jsme ale zatím na začátku těchto úvah,“ řekl Právu a Novinkám ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek.

Pojišťovna už nechce platit za léčení pacienta, ale za jeho vyléčení, což může některé nemocnice povzbuzovat spíš k tomu, aby si nemocné nechávali déle v péči. Tím by se ale zásadně změnil celý systém hrazení péče. Nemocnice by totiž odpovídala za to, že se pacient nevrátí s komplikacemi. Pro pojišťovnu by to totiž znamenalo další výdaje za péči.

Vydělat by na tom mohli i pacienti. Odpadlo by jim hledání volného místa pro rehabilitaci nebo domlouvání vyšetření či termínu pro operaci.

Podle Kabátka by byl nový systém provázán s klientskou aplikací. Ty už dnes má většina zdravotních pojišťoven. Koordinátor by byl zřejmě někdo z pracovníků pojišťovny, byť podle Kabátka by měl tuto roli plnit spíše praktický lékař. „Když od něj klient ale mnohdy nezíská potřebné informace, proto by je měla doplnit pojišťovna,“ řekl redakci.

Koordinátoři péče by mohli lidem pomoci i v předcházení komplikacím a dřívějším úmrtím u chronicky nemocných. Myslí si to ekonom Pavel Hroboň, který je členem Národní ekonomické rady vlády. Nová zdravotnická profese by podle něj odlehčila sestrám i lékařům. Více by se mohli zapojit studenti medicíny, lékaři bez specializace a v budoucnu chytré technologie.

Praktický dopad lze ilustrovat třeba u pacientů s cukrovkou druhého typu, kteří kromě diabetologa navštěvují řadu dalších specialistů s jinými chorobami.

„I kdyby dělali všichni to, co mají podle odborných doporučení, stále chybí někdo, kdo bude péči koordinovat a náplní jeho práce nebude jen zdravotní péče, ale také pohlídá, aby pacient absolvoval i jiná vyšetření. Tohle nemá lékař šanci stihnout,“ řekl Hroboň Právu.

Podporu potřebují podle něj pacienti s tím, aby jim někdo vysvětlil důležitost vyšetření, připomněl, že se mají objednat ke specialistovi nebo s tím rovnou pomohl.

„Určitě to má smysl a je to nákladově efektivní,“ míní ekonom zdravotnictví Jakub Hlávka.

Pomoci by v akutní fázi mohli praktici nebo geriatři. „Ideální by bylo mít i nelékařské navigátory. To je zatím utopie v českém systému zdravotnických profesí, ale strašně by to pomohlo a ulevilo lékařům a sestrám,“ dodal. Na národní úrovni může pomoci telemedicína.

Zkušenost mají s koordinátory ve Spojených státech nebo Dánsku. „V řadě zemí to dělají poskytovatelé zdravotních služeb. Mohou to být nemocnice nebo poskytovatelé ambulantních služeb. Typickým příkladem jsou sdružené praxe, kde si najmou koordinátora, který pomáhá s vysvětlováním pacientům,“ přiblížil Hroboň.

Osvědčili se ale i v tuzemsku, konkrétně na Vysočině, kde zkoušeli provázat péči v nemocnicích s následnou a sociální péčí. O podporu nemocničních koordinátorů, kteří pomohou hospitalizovaným pacientům domluvit a objednat další potřebné služby po opuštění nemocnice, je stále zájem. Měsíčně jejich pomoc využije kolem pěti set lidí.

Podle Hroboně je model, kdy jsou koordinátoři pracovníky nemocnic nebo ambulancí, pro Česko nejvhodnější. Více by ho proto měly podpořit i pojišťovny.