Článek
„Hodnoty mají během roku výrazné výkyvy podle toho, jak migrují prasata. V dlouholetých průměrech je hladina kolem 40 až 50 procent nadlimitních radionuklidů stabilní. Cesium má poločas rozpadu 30 let, takže jsme zhruba v polovině rozpadu této radioaktivní dávky," vysvětlil Drápal.
Jelenka obecná
Radioaktivita se na Šumavu dostala po havárii jaderného reaktoru v Černobylu na jaře 1986. Radioaktivní mrak se tehdy podle vědců natřikrát přenesl nad Evropou.
Stejný problém mají i divočáci v Německu
Radioaktivní potrava může pro člověka znamenat nebezpečí vzniku rakoviny. O riziku lze však podle odborníků mluvit až tehdy, kdyby někdo snědl asi 40 kilogramů kontaminovaného masa za rok. Množství radioaktivních látek v mase lze snížit i způsobem jeho úpravy. Při vaření v tlakovém hrnci se sníží na polovinu, při opakovaném nakládání do láku až o 70 procent.
Jelenka obecná
Jelenka je podzemní nejedlá houba, která roste v červnu až listopadu zejména na kyselých písčitých půdách, nejčastěji pod borovicemi a ve smrčinách. Její plodnice dosahují až půl centimetru. Běžněji se vyskytuje její příbuzná jelenka drsná, která se liší na řezu mramorovanou okrovkou.
Jelenka je podzemní nejedlá houba, která roste v červnu až listopadu zejména na kyselých písčitých půdách, nejčastěji pod borovicemi a ve smrčinách. Její plodnice dosahují až půl centimetru. Běžněji se vyskytuje její příbuzná jelenka drsná, která se liší na řezu mramorovanou okrovkou.
Jelenku obecnou člověk v půdě najde stěží, prasata ji však vyryjí. Nejvyšší nálezy radioaktivity v jejich svalovině proto vědci zjišťují na podzim a v zimě, když se zvířata nemohou nikde napást a potravu hledají převážně v zemi. Potíže s radioaktivitou v mase divokých prasat znají i myslivci na německé straně Šumavy.
