Politologové o Zemanovi: Těžká váha s kouzlem, kterou pohltila pomstychtivost

Ještě před listopadem 1989 nebylo podle Gregora vůbec jasné, jakou politickou cestu Zeman zvolí. Působil spíš jako liberál. „Ale když cítil, že v této části je to po roce 1990 obsazeno, tak se přeorientoval na soc. dem. Cítil tam větší potenciál úspěchu,“ vysvětluje si Zemanovy motivy vstoupit do ČSSD.

Končící hlavu státu přitom Gregor nepokládá za autentického levicového politika, ale za pragmatika, který „šel tam, kde je pro něj místo“. „Vidíme u něj spíš papalášské chování než sociální cítění. To, co je u něj autenticky levicové, vyplývá z kritiky pravicové politiky,“ soudí Gregor.

Jenže zásluhy nad vzchopením soc. dem. nelze podle Mlejnka Zemanovi upřít. „V 90. letech oslovoval tu část společnosti, která tahala za kratší konec provazu, pokud jde o ekonomické dopady transformace. To bylo jeho plus. Díky němu byla v politice síla, která dokázala oponovat kurzu nastolenému Václavem Klausem,“ sdělil Právu.

Gregor by Zemanovu politickou dráhu rozdělil na dvě části: parlamentní a prezidentskou.

V 90. letech, kdy se Zeman stal poslancem, předsedou ČSSD a poté i Sněmovny, bylo jeho hlavním cílem pomoci ČSSD, což vyvrcholilo v roce 1998 vítězstvím ve volbách a sestavením vlády. Poté, co v roce 2003 nebyl kvůli „zradě“ některých oranžových poslanců zvolen prezidentem, se zase snažil svou bývalou stranu zničit. „Až ČSSD zadupal zase zpátky mezi irelevantní strany,“ poznamenal Gregor.

Na mstivost jako jednu z charakteristických Zemanových vlastností upozornil i Mlejnek. „Nedokázal unést, když ho někdo kritizoval. Jeho snaha se pomstít byla velmi silná,“ míní.

Deset let, které po prohře ve volbách strávil na Vysočině, ho podle Gregora změnilo. „Do politiky se nevrátil jako někdo, kdo má vize, ale jako zatrpklý stařík, který se přišel mstít. To bylo charakteristické pro celých 10 let, co byl v prezidentském úřadě,“ myslí si politolog.

Slova chvály se mu pro Zemana hledají těžko. „Pozitivem je, že zatímco jsme se dosud koukali na prezidenta skoro jako na posvátnou osobnost na Hradě, tak díky hulvátství a takřka až mafiánským strukturám, které si s sebou přivedl Zeman, je úřad nyní polidštěný,“ myslí si.

Zemanovi předchůdci Václav Havel i Václav Klaus si na rozdíl od Zemana udrželi podle Gregora při výkonu funkce určitou noblesu. „Miloš Zeman byl hulvátský, vulgární, urážel lidi. Velice těžko můžeme hledat pozitiva u politika, který sám řekne, že je škoda, že není diktátorem. Usvědčuje se, jak mu záleží na demokracii,“ uzavřel Gregor.

Zlom v Zemanově politice během 10 let na Vysočině vnímá i Mlejnek. „Obklopila ho skupina lidí, tzv. přátelé Miloše Zemana, kteří měli vazbu na Rusko. Nepochybně věděl, že za pomoc později budou něco chtít. Později se dopouštěl výroků, které sloužily Ruské federaci, ale nikoliv zájmům ČR. A to já považuji za nejzásadnější problém,“ připomněl Mlejnek postoj Zemana k útoku ruských agentů na sklad ve Vrběticích nebo jeho kritiku sankcí vůči Rusku po roce 2014.

„To mi vadí daleko víc než to, že proslul bonmoty nebo urážením svých soupeřů,“ dodal politolog s tím, že Zeman se snažil hrát u voličů na „lidovou notu“.

„Zeman měl politický um, schopnost oslovovat veřejnost, byl skutečně mimořádný. Ani jeho největší kritici nemohou popřít, že měl své specifické osobní kouzlo,“ pokračoval.

Příznivci ho podle Mlejnka právem pokládají za někoho, kdo má „dobrou hlavu“ a vyzná se v politice. „Je sečtělý a vzdělaný, inteligentní. Je to politik těžké váhy, je těžkým politickým soupeřem,“ uzavřel.