Politologové: Lékaři moc tlačí na pilu, s výsluhami nejspíš narazí

„Na mě to působí tak, že lékařské odbory i lékařská komora mají pocit, že vláda už je pod takovým tlakem a tak nepopulární, že když ještě trochu přitlačí na pilu, tak tím nic neztratí, a naopak by mohly něco získat. Ale myslím si, že je to chybná úvaha,“ okomentoval vývoj politický analytik Lukáš Jelínek.

Téma považuje za legitimní. Šanci na úspěch mohlo mít v době vyhrocené krize, jako to bylo za covidu.

„Nemyslím si, že by to mělo stejnou podporu za současných sociálních a ekonomických podmínek, kdy vládní politika dopadá na prakticky všechny občany,“ uvedl.

Tlak lékařů se podle něj může stát kontraproduktivní. „Veřejné mínění si ho může vykládat tak, že usilují o nějaké extrabuřty pro sebe,“ dodal.

Na nepříznivý ekonomický vývoj upozorňuje i politolog David Jágr z Institutu politických studií na Univerzitě Karlově.

„Doživotní renta v případě lékařů nebyla ve hře ani v časech lepší ekonomické kondice, nelze tak očekávat, že by se politická vůle našla během následujících hubených let. U diskuse ohledně přesčasů mohli navíc lékaři spoléhat na sympatie a pochopení veřejnosti,“ poznamenal s tím, že „v případě návrhu doživotní renty pak bude lékařská komora složitě hledat své zastánce i napříč politickou reprezentací.“

„Mám pocit, že je to mimo realitu stávajícího ekonomického vývoje, společnosti, a rozpočtových podmínek státu,“ přidává se politolog a děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislav Balík.

„Neumím si představit, že by na to vláda v této nebo jakékoliv jiné situaci přistoupila,“ konstatoval. Podporu veřejnost měl podle něj protest proti přesčasovým hodinám, kdy všichni chápali, že sloužit 72 nebo 48 hodin v kuse je „šílené“ a jiné profese to nezažívají.

Stejně jako Jágr, i politolog Michal Pink z Masarykovy univerzity je přesvědčen, že se lékařské odbory snaží z nedávných úspěchů ve vyjednávání s ministerstvem zdravotnictví ještě něco vytěžit.

„Další požadavky lékařských odborů jsou z pohledu jejich existence a účelu přirozené, vždy budou pro lékaře žádat lepší pracovní i materiální podmínky,“ poznamenal Jágr.

Podle Pinka by se měla vláda držet zpátky. „Vláda, pokud se bude chovat fiskálně odpovědně, by jim vyhovět neměla, výsluhy jsou něco hodně nad rámec současných pravidel a možností,“ řekl.

„Jejich princip, především u bezpečnostních složek, je úplně někde jinde a jejich cílem bylo finanční ohodnocení členů bezpečnostních složek, kteří nebudou své znalosti a dovednosti po odchodu předávat např. v soukromé sféře a tím potenciálně škodit státu. U lékařů je situace jiná,“ vysvětlil Pink s odkazem na příslušníky policie nebo armády, kteří výsluhy pobírají.

Požadavek na výsluhy považuje za hodně nadsazený. „Ale bohužel si za to může společnost sama, protože lékaře do velké míry obdivujeme a důkazem toho je jejich větší zastoupení v politice,“ podotkl.

Zda způsob, jakým vláda protest vyřešila, ovlivní její preference, se podle Balíka těžko hodnotí. Je podle něj potřeba zohlednit, co by se stalo v případě, že by se nepodařilo zabránit tomu, aby lékaři naplno přestali sloužit přesčasy a došlo k omezení péče.

„Neumím si představit, pokud by někdo nebyl ošetřen a třeba zemřel, že by to byla vláda schopna politicky ustát,“ míní Balík.

Krizi z posledních měsíců ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) ustál. Podle Jelínka ale nemá důvěru veřejnosti ani zdravotníků, na což by mohl doplatit.

„Bojím se, že pan ministr Válek nemá potřebnou autoritu mezi zdravotníky, ani pacienty. A v okamžiku, kdy nemá důvěru lékařů nebo sester, tak se mu bude podle mě těžko setrvávat na postu ministra zdravotnictví,“ uvedl Jelínek.

Ministrem podle něj musí být někdo, kdo resortu rozumí a dokáže s aktéry hovořit, což podle něj Válek není. „Nejjednodušší by bylo asi ministra zdravotnictví vystřídat, ale chápu, že jde o klíčovou figuru TOP 09 a není k tomu politická vůle,“ dodal.

Ve srovnání s předchůdci je ale Válkova pozice podle Pinka velice dobrá.

„Ve vládě je delší dobu a i když jsou občas problémy, tak není tak často střídán jako v minulém funkčním období a jeho možnosti v rámci vlády jsou jasně dané. Zde se ministr pohybuje v rámci vymezených pravidel, a pokud premiér, který je jeho ‚nadřízený‘ nakonec prosadí jinou dohodu, tak bych to spíše vnímal jako vzájemnou spolupráci než konkurenční boj,“ uzavřel.