Článek
Jak jako politolog hodnotíte krok Miloše Zemana, kdy obešel většinu v parlamentu a jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem?
Tady je třeba rozlišovat dvě roviny. Veřejnost to vidí především v rovině politické: prezident se může odvolávat na veřejné mínění, kde vláda Petra Nečase byla velmi neoblíbená. Nicméně z hlediska politologického i ústavněprávního je třeba trvat na dodržování určitých pravidel, na kterých má systém fungovat. V ČR je parlamentní režim, kde moc vlády je založena na důvěře Sněmovny. Bez toho kabinet nemůže fungovat. Čili krok prezidenta je z hlediska formálního v souladu s ústavou, protože prezident má právo jmenovat, koho chce, nicméně nerespektuje určité danosti, zvyklosti neboli duch ústavy. Jmenoval premiéra, který nemá šanci získat důvěru politických stran v parlamentu, jak alespoň ty hlavní strany naznačují.
Kromě posílení své pozice, proč to Zeman udělal?
Je to hodně o psychologii. On je člověk, který chce být výrazným hráčem. Určitě to není typ politika, který by se spokojil s tím, že bude jen reprezentativní figurou, která by měla občas někde vystoupit, položit věnce a podobně. Nebo dokonce že by byl autoritou morální, uměleckou, literární, jako byl třeba Václav Havel. Zeman je bytostně politický člověk, který si tu novou situaci, danou tím, že je zvolen přímo, interpretuje tak, že mu to dává širší mandát k častějšímu zasahování do politiky. Je to pokus, přestože se jeho pravomoci formálně nezměnily, vydobýt prezidentskému úřadu výraznější pozici v reálném politickém životě. Je to boj kdo s koho a bude se teď jasně ukazovat, zda jsou strany schopny uhájit povahu parlamentního režimu, anebo jestli se začnou drolit.
Co měl podle vás prezident udělat? Měl pověřit premiérkou Miroslavu Němcovou a nechat dovládnout koaliční kabinet?
Z čistě formálních důvodů bychom se měli naučit některé danosti ústavního systému. Parlamentní vláda je založena na tom, že voliči v určité chvíli rozdají karty na čtyři roky, a pokud se v průběhu volebního období mění preference politiků ve výzkumech veřejného mínění, tak to v politickém rozhodování nemůže hrát zásadní roli. Nemůže to být důvodem k nerespektování většiny ve Sněmovně. Jestliže prezidentovi ty pravicové strany daly několik hodin dopředu najevo, že mají většinu, a dokonce podepsanou 101 poslanci, tak ji měl respektovat a jmenovat Miroslavu Němcovou předsedkyní vlády. Pak by bylo na poslancích, aby dokázali, jestli ta většina tu skutečně je, nebo není. Pokud by se ukázalo, že taková většina neexistuje a Němcová by důvěru nedostala, pak by tu určitě byl prostor pro nějaké jiné řešení.
Předpokládejme, že Rusnokova vláda skutečně nedostane důvěru. Co se podle vás stane potom? Pověří prezident Němcovou? Nebo znovu Rusnoka?
Můžeme se dočkat čehokoliv. Podstatné je, zda politické strany, které se velmi ostře vyjádřily, jak moc nesouhlasí s tím řešením, které prezident realizuje, dokážou na svém stanovisku setrvat. Zda dokážou pochopit, že v téhle chvíli by nemělo jít primárně o jejich vlastní mocenské ambice, ale o to, uvědomit si, že tu dochází k posunutí politického systému. Klíčové bude, jak se zachová ČSSD a částečně také TOP 09. Byť mám částečné obavy o to, zda soc. dem. zůstane jednotná, protože tam se ukazuje, že příznivců Miloše Zemana je víc. To znamená i politiků, kteří nepochopili, o čem dnešní spor je, a preferují ten politický aspekt řešení: je tu nenáviděná pravicová vláda, která nemá právo vládnout, a my to musíme vyřešit tak, aby vládnout nemohla.
Takže jak situaci řešit?
Domnívám se, že pokud se ČSSD nepodaří dosáhnout předčasných voleb, bylo by pro ně nejlepší podporovat, aby to pověření dostala Miroslava Němcová a aby tu zůstala vláda tří pravicových stran až do voleb. Nedá se totiž předpokládat, že by taková vláda mohla výrazněji zvednout preference například ODS, takže pro soc. dem. by to bylo stejně nejvýhodnější řešení.
Dalo by se předpokládat, že preference soc. dem. by zůstaly na stejné úrovni jako dnes a volební výsledek by pro ně byl velmi dobrý. Navíc kdyby ČSSD byla ve stejné situaci jako dnes ODS, také by se jim hrubě nelíbilo, kdyby prezident postupoval proti jejich většině v parlamentu. Měli by si uvědomit, že tato situace se může opakovat. Měli by si také uvědomit, že Miloš Zeman není žádným přítelem soc. dem. Jemu jde skutečně o odvetu, o pomstu. Jde mu o to, tu stranu rozštěpit, aby z vedení odešli lidé jako Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek a další. Kteří nejenom že ho v prezidentské volbě v roce 2003 nevolili, ale také reprezentují jiné pojetí soc. dem. Moderní levici, která je tolerantní vůči menšinám, vůči ekologické politice. Kdežto Zeman reprezentuje to, co se zjednodušeně dá nazvat „atomová lobby“.
Nepochybně reprezentuje politiku, která nechápe složitost současné doby. Řada jeho výroků je velmi kontroverzních, nepřátelských. Ať už vůči menšinám, nebo sousedním státům. Jde i o pojetí a charakter ČSSD, zdali skutečně zůstane otevřená nejen radikálně levicovým voličům, ale také těm středovým, kteří odmítají silácká řešení politiky, která Zeman reprezentuje.
A není snaha oslabit současné vedení ČSSD jedním z hlavních prezidentových motivů? Viz třeba to, že v úřednické vládě zasednou Marie Benešová a Martin Pecina, Sobotkovi protivníci v ČSSD.
Zemanovi jde hlavně o to, soc. dem. rozštěpit. On samozřejmě ví, že ČSSD je nejsilnější levicovou stranou, a patrně i zůstane. Jemu jde o převzetí strany. Jeho ideálním cílem je vyvolat personální změny ve straně, aby se do vedení dostali lidé, kteří mu budou blíže. Ani v tuto chvíli nevím, jestli je to hejtman Michal Hašek, nebo třeba Zdeněk Škromach, může to být více lidí tohoto typu.
Jsou tu i vedlejší cíle, jako například posílit postavení SPOZ, kde Zemanovi primárně ani nejde o to, aby se tato strana stala silnější stranou než ČSSD. Jde mu spíš o to, splatit dluh SPOZ, která ho dostala na Hrad, uspokojit ambice některých představitelů této strany, ale v zásadě i v situaci, kdy by SPOZ do parlamentu neprošla, tak by si Zeman našel jinou cestu k tomu, jak prosazovat svůj vliv v politice.
Zeman je nepochybně levicový člověk, čili se vždycky musí spoléhat více na ČSSD a méně na strany od středu doprava, kde najde menší pochopení. To, že navrhl – protože nepochybuji o tom, že Jiří Rusnok má buď přímo seznam od Zemana, nebo s ním pravidelně konzultuje, které lidi do té vlády navrhuje a přemlouvá – tyto členy ČSSD, má sloužit právě k tomu, aby soc. dem. rozštěpili.
O tom svědčí i nešťastná reakce vedení ČSSD, která vyzvala ty lidi k odchodu, nebo dokonce uvažuje o vyloučení. To je zbytečné, to je přesně to, co Zeman chce. Když se objeví takový radikální požadavek, který zní spíš autoritářsky než demokraticky, tak to vyvolá protitlak. A v ČSSD se už začaly bouřit vlny, už se ozvali někteří členové, kteří s tím nesouhlasí. Vedení soc. dem. by mělo zachovat chladnou hlavu.
Měli by se od těch lidí distancovat, ale není třeba hned mluvit o jejich vylučování. O to podstatnější je, aby soc. dem. našla dost odvahy na to, aby dokázala hlasovat proti vládě, ve které budou i její členové. Aby i bez ohledu na to tuhle vládu sestřelila.
Celý rozhovor čtěte v posledním vydání deníku Právo.