Politici dostali pojišťovny do problémů, říká šéf Vojenské zdravotní pojišťovny

Vážný problém je to pro celý systém veřejného zdravotního pojištění. Je v něm méně peněz, než kolik je potřeba na úhradu zdravotních služeb. Zároveň nejsme v situaci, abychom si to vykryli z rezerv z minulých let.

Projevuje se to zatím, a my to u Vojenské zdravotní pojišťovny přiznáváme, zpožďováním plateb vůči nemocnicím. Avizujeme to dlouhodobě, připravili jsme se na to a od roku 2023 máme s našimi 14 největšími poskytovateli akutní lůžkové péče dohody, že 30denní lhůtu splatnosti protáhneme na 60 dnů. Jsou to vesměs velké fakultní nemocnice a velké soukromé subjekty.

Přestože ale máme prodlouženou splatnost, tak jsme od září minulého roku nebyli s to financovat akutní péči v dohodnutých termínech. Na konci loňského roku bylo prodlení asi 770 milionů korun.

Ano. Ve zdravotně pojistném plánu jsme avizovali, že by ztráta mohla být až 1,4 miliardy korun.

Ke zpožďování plateb dochází naštěstí u subjektů, které jsou po mnoha letech v nebývalé ekonomické kondici. Proto je i postoj nemocnic vůči nám vstřícný a my s nimi o všem komunikujeme otevřeně.

Nepředpokládám, že by v letošním roce v nemocnicích pocítili naši pojištěnci, že jsou snad pacienty druhé kategorie, nebo je jim upírána nějaká péče. To určitě ne, ani akutní, ani plánovaná. Neočekávám, že by mělo dojít k jakékoliv újmě na našich pojištěncích.

Myslím si, že není. Nevstupujme do té debaty ale tak, že když se ty dva subjekty spojí, tak se zázračně objeví nějaké peníze. Neobjeví.

Ta úvaha dnes může být i prakticky realizovatelná. Parlamentem prošla novela zákona o sociálních službách, která obsahuje i novelu zákona č. 48 umožňující zaměstnaneckým pojišťovnám se slučovat. Když se ale tento paragraf kolem roku 2010 upravoval, tak pojišťovny nebyly v tak značné finanční tenzi, jako jsou dnes, byly ziskové.

Věřím, že na nejbližším zasedání správní a dozorčí rady, kde budeme prezentovat výsledky za loňský rok, se tato otázka opět objeví a budu pověřen předložením dlouhodobé udržitelnosti VoZP. Ta je už několik let založena na drobných opatřeních, která děláme dovnitř a vůči poskytovatelům. Nejsme jimi ale schopni změnit systém. Správní rada bude chtít další řešení, ale přiznejme si, je tím sloučení s jinou pojišťovnou? A se kterou? VZP? To jsme mohli udělat vždycky.

O tom se mluvilo už v roce 2005, jsou to vždy takové etapy. Jsme nyní standardně fungující pojišťovnou, kterou mají její pojištěnci rádi, což, věřím, mnozí potvrdí. Jsme ale také věrným obrazem finanční politiky, která je tady nastavena.

Spojit se? Ano, proč ne, ale musíme si říct, jak vyrovnáme deficit do budoucna. A to nechce nikdo říct. Můžeme čekat na světlé zítřky. Řekneme si, že zdravotnictví nebude potřebovat tolik peněz a ekonomika se rozběhne natolik, že do systému přijde ohromné množství peněz, díky čemuž umažeme všechny dluhy. Na tom jsou založeny všechny pojistné plány, nezdá se to však pravděpodobné.

Ochrana těchto dat je mimořádná a tak velká, že do ní nejsem vtažen ani já. I vnitro má nicméně takové pojištěnce. U nás na to dohlíží složky vojenského zpravodajství, které mají velký zájem na tom, jak je u nás s daty vojáků nakládáno. Pokud jsou dobře spravovány informační systémy, tak to nebrání sloučení s jakoukoliv zdravotní pojišťovnou.

My budeme pokračovat v tom, co děláme poslední čtyři roky: hledat cesty, jak ještě snížit naše náklady na zdravotní péči, aby to nezaznamenali pojištěnci.

Po celý rok budeme také racionalizovat provoz, ačkoliv jsme ho už tak osekali, že spoříme třicet procent oproti tomu, co bychom mohli čerpat. Úspory budeme hledat i za pomoci digitalizace, v provozu nám pomohou ušetřit i moderní formy komunikace s pojištěnci. Něco se musí ale udělat také s náklady za zdravotní služby.

Z předložených zdravotně pojistných plánů všech zdravotních pojišťoven nevidíme, že by se vyrovnání příjmů a výdajů podařilo. Můžeme pochopitelně tvrdit, že si to zdravotní pojišťovny neumí spočítat a napočítaly vyšší výdaje, než kolik je uvedeno v úhradové vyhlášce, kterou vydává ministerstvo zdravotnictví.

Kdyby to tvrdila jedna nebo dvě pojišťovny, dá se předpokládat, že to v nich někdo neumí spočítat, ale když je to všech sedm, tak se můžeme domnívat, že mají nejspíš pravdu.

Situace je složitá. Nemocnice jsou dnes ohromnými zaměstnavateli, omlouvám se za ten výraz, ale je to obrovská fabrika. Kde je doba, kdy se obraty počítaly ve stovkách milionů korun, dnes jsou to desítky miliard u těch největších nemocnic.

Aby si udržely personál, musí počítat se zvyšováním personálních nákladů. Zasáhla do nich i poslední akce mladých lékařů. Celý systém byl dlouhodobě založen na drobném podfinancování práce zdravotníků a myslím si, že v covidové a postcovidové době jsme se dopracovali k tomu, že už podfinancován není. Nyní ale zjišťujeme, že na to dlouhodobě nemáme peníze.

Těžko však hledat rezervy v době, kdy tomu situace nepřeje. Plátci říkají, že musíme hledat větší efektivitu a racionálno v systému. Že není možné vyšetřovat pacienta osmkrát na totéž a osmkrát to platit, nelze si pacienta posílat mezi poskytovateli a pořád to platit…

Neustále se mluví o digitalizaci, která nám sníží náklady. Ano. Znamená to ovšem, že někdo jiný nedostane zaplaceno. Řadu let bojujeme za tzv. trojcestnou žádanku, abychom se dozvěděli o tom, kdy lékař indikuje pacientovi třeba laboratorní vyšetření a my pak mohli zaplatit laboratoři jen to, co lékař skutečně indikoval, nic víc. Jako ředitel VoZP o tom slyším osm let, doteď to není.

Digitální systém se musí podle vývojářů udělat natolik masivní a nezpochybnitelný, že to nelze jednoduše zpracovat. Přitom my jsme tady ze dne na den propojili naše data s daty České správy sociálního zabezpečení, osvědčilo se to a získali jsme za to i digitální ocenění. Byla to záležitost několika měsíců a toho, že obě strany chtěly.

Od poskytovatelů péče stále slyšíme, že u nich vše funguje dobře, jen tam musíme dostat víc peněz. Peníze ale došly. Říkáme to tři roky.

Vojenská zdravotní pojišťovna je za to dnes honěna po horoucích peklech, že je to ta, která špatně hospodaří. Tak to není. Peníze, které vyprodukuje naše ekonomika prostřednictvím hrazení veřejného zdravotního pojištění, nestačí na ufinancování námi poskytované zdravotní péče.

Ano, budou volby, takže náruč otevřená, na všechno budeme mít.

Musíme do systému vtáhnout i pojištěnce. Listina základních práv a svobod sice mluví o poskytování bezplatné zdravotní péče, ale podle podmínek zákona. Musíme si říct, co všechno jsme schopni hradit z veřejného zdravotního pojištění. Jsem přesvědčen, že budeme muset zavést nějaké poplatky. Vzhledem k tomu, že dobu regulačních poplatků spojují některé strany s tím, že jim to prohrálo volby, se to ale nedá v nejbližší době očekávat.

Měli bychom také zkusit nechat zdravotní pojišťovny dohadovat se s poskytovateli o výši úhrad na základě toho, na co mají peníze, jakou mají strukturu pojištěnců a jaká je jejich ekonomická situace.

Není. Pro celý systém to není reálné a nebylo ani loni, kdy se v jedné zdravotní pojišťovně našly ze dne na den tři miliardy korun pro nemocniční lékaře. Věřte, že to se u nás nenajde. A podle zdravotně pojistných plánů v takové situaci není žádná ze zdravotních pojišťoven.

Nemá to tak významný dopad. Peníze nedostáváme z armády, ale z přerozdělení. Máme 700 tisíc pojištěnců, a pokud je úbytek v nižších tisících, tak se to významně nepromítá do financování zdravotní péče.

Současně by pro nás bylo dobré, kdyby si voják, který ukončí vojenskou službu, mohl vybrat, ke které pojišťovně přejde. A ne to, co teď prošlo parlamentem, že se musí každý voják vrátit ke své původní pojišťovně, u které byl před zahájením vojenské služby. Osobně to pokládám za protiústavní.