Článek
V posledním rozhodnutí se ale většina soudců přiklonila k rozhodnutí, že získávaní těchto stop, z nichž lze například i odebírat vzorky DNA, proti vůli podezřelého není v rozporu s nařízením, že policisté nesmí podezřelého nutit k sebeobvinění. To znamená, že podezřelý nesmí být nucen, aby sám poskytl důkaz, který by mohl být použit proti němu.
Rozhodnutí se týká pouze odebírání těch stop, na němž se nemusí podezřelý nijak aktivně účastnit, tedy například odebrání pachové stopy, vlasů nebo slin.
Pokud by podezřelý nesouhlasil, mohou policisté podle ÚS použít donucovací prostředky, "v krajním případě i přiměřené uplatnění fyzické síly při odebírání vzorků."
Několik protichůdných verdiktů
V roce 2006 soudci například dali za pravdu stěžovateli v tom, že nemůže být pokutou nucen k poskytnutí důkazu, který může být použit proti němu. Také v roce 2007 soud vyhověl jinému stěžovateli v typově podobném případě, jaký projednával nyní. Tehdy šlo o pokutu za neuposlechnutí výzvy k poskytnutí vzorku vlasů a bukálních stěrů (sliznice tváře).
Naopak v roce 2008 Ústavní soud zamítl stížnost muže, který se vyhýbal testu DNA nařízenému soudem kvůli sporu o otcovství. Tvrdil, že z psychických důvodů nemohl podstoupit odběr krve ani stěr z ústní dutiny. Podle soudců jsou ale zejména stěry tak malým zásahem, že jejich odmítání lze často považovat za zdržování soudu.
"Stěr sliznice z dutiny ústní představuje zákrok, který se jenom v minimální míře dotýká tělesné integrity člověka, je bezbolestný a nepředstavuje žádné zdravotní riziko. I z hlediska přiměřenosti sledovaného cíle a použitých prostředků se vyšetření v žádném případě nejeví jako neproporcionální," uvedl tehdy soud.
Všechna nová rozhodnutí Ústavního soudu by se již měla řídit podle sjednocujícího stanoviska pléna.