Policejní prezident Švejdar: Na jaře se lidé víc báli a chovali se odpovědněji

Nebylo. Myslím si, že společnost je nastavená tak, že už to lidi neberou moc vážně. Bude důležité, jak bude dál rozhodovat vláda a co se bude dít. Pro policii je to hrozně těžký úkol. Je tu od toho, aby dbala na dodržování a vymáhala zákon. V případě zpřísnění bychom museli jednat trochu tvrději, což zase úplně nechceme.

Myslím si, že by se opravdu mělo víc apelovat na svědomí lidí. Problém je bohužel i v tom, že opatřením někteří už nevěří, což vidíte sami. Prostě to dělají naschvál, jsou naštvaní. Situace pro nás není snadná. Pocitově si myslím, že by to zpřísnění nebylo úplně dobře.

Vzhledem k tomu, co se děje, tak se skutečně potkáváme několikrát týdně. Myslím si, že naše vztahy jsou oboustranně korektní.

Pan premiér nám do toho nemluví a ani nemůže. Byl jsem přítomen na některých zasedáních vlády, kde se řešilo znovuzavedení kontrol na státní hranici, kde logicky vláda chtěla znát názor policie, hasičů, vojáků. Takže komunikace mezi námi ohledně opatření probíhala a probíhá, což je v pořádku. Ale že by tady byl nějaký tlak na něco, tak to v žádném případě.

Určitě, několikrát. Pozitivní výsledek té komunikace je skutečnost, že policie by měla být v horizontu tří let posílena o tři tisíce policistů, což je dáno usnesením vlády z dubna. Musíme mít nějaký prostor pro to, abychom policii mohli rozvíjet. Jestliže nyní máme ve světě problém s terorismem a kyberkriminalitou, tak ji na to musíte připravit, což neuděláte za půl roku ani za rok. To je práce, která bude trvat tři roky, a výsledkem toho bude jednou útvar, který bude statečně bojovat s kyberkriminalitou a terorem a bude schopen se postavit vedle všech ostatních policií v Evropě a ve světě.

Policie ČR se nemá za letošní rok za co stydět. Velmi důrazně a rychle jsme se poprali s koronakrizí. Co mě opravdu těší, že naši policisté i při těch velkých problémech hlavně na jaře dokázali svoji práci dělat a bylo na ně spolehnutí.

Vždycky říkám, že když už bude opravdu nejhůř, tak policajt, hasič, pekař a pošťák vždycky musí dojet. A ono to tak víceméně bylo, protože když už se nevědělo, kudy kam, tak se zavolalo hasičům, nám, armádě a my jsme se vždy snažili pomoct. A takhle je to dobře.

Úplně. Myslím si, že to ani nikdy s ničím nemůžeme srovnávat, protože byl opravdu z devadesáti procent poznamenán tím, co se dělo ve světě. Začalo to už vlastně v zimě, kdy se objevily první signály, že něco bude.

Jaro pak bylo jeden velký experiment, jeden velký pokus–omyl. Nikdo nevěděl, co nás čeká, ani policie netušila, co se bude dít, a samozřejmě jsme z toho měli trochu strach, který ve finále způsobil to, že lidé se chovali jinak, než se chovají teď, protože nevěděli a víc se báli. Otázka je, jestli je to dobře, anebo špatně, ale pro nás to bylo lepší, protože lidé víc poslouchali a dodržovali nařízení.

Teď jsme ve druhé vlně a je to trošku složitější. Rozdíl mezi jarem a podzimem je v tom, že poslušnost a odpovědnost lidí byla na jaře nesrovnatelně vyšší, a samozřejmě policie musela na tu situaci s covidem reagovat.

Vrátím se na začátek, kdy mi volal můj kamarád, který je styčným důstojníkem na určitém místě, a ten mi říkal: „Jestli chcete policii uchránit od toho, abyste všichni skončili v karanténě, tak se rozdělte a pracujte vždy jen půlka.“

Nejdřív jsem se divil, ale ve finále jsme se rozhodli, že to uděláme, což v té době nebylo vůbec jednoduché, protože home office u policie byl i pro mě nepředstavitelné slovo. Nicméně jsme to udělali, policii jsme skutečně z velké části rozdělili, tak aby se nám celé pracovní kolektivy nepotkávaly v práci, a ono to přineslo svoje ovoce. Pak se po nás začali opičit ostatní, ale nám to zachránilo život, respektive fungování policie.

Samozřejmě, protože se to na jaře víceméně všechno vyzkoušelo. Zřizovala se odběrová místa, nastavil se systém zásobování, což na jaře byl asi největší problém. Přestali jsme mít díky ministerstvu vnitra problém s nedostatkem ochranných pomůcek, na to bylo jaro kruté. V okamžiku, kdy se objevil náznak, že se to vrací zpět, jsme policii zase rozdělili a jedeme v tom dodnes.

Nechci to hodnotit, protože mi to nepřísluší, a těžko říct, kdo v tom má pravdu. Samozřejmě na první dobrou se vám teď zdá, že to asi blbost byla, ale kdo to v té době mohl vědět?

Podzim, kdy nám počet nemocných policistů stoupal poměrně prudce nahoru, což víceméně kopírovalo společnost. Je fakt, že už jsme měli připravené věci, které prostě policie nebude dělat, protože na to nebude mít kapacitu.

Pak poměrně takový zlom, alespoň pro mě osobně, byla skutečnost, že jsme museli u policie najít činnosti, které jdou dělat z domova, abychom nic neporušili a byla nad lidmi nějaká kontrola. Tady musím říct a vyseknout našim lidem poklonu, že k tomu v drtivé většině přistoupili naprosto zodpovědně.

Nechci to zakřiknout, ale letos nám na podzim a v zimě odešlo výrazně míň lidí než v předchozích letech. Příčin bude hodně, ale tou nejzávažnější je asi ta situace okolo, že práce dneska opravdu není.

K 7. prosinci máme 299 případů nakažených a 291 v karanténě, k tomu 69 občanských zaměstnanců pozitivních a dalších 32 v karanténě. I když je to přes 700 lidí, dostali jsme se ve srovnání s předchozími měsíci do pozitivních čísel. Je důležité říct, že i když jsme byli na maximu (cca 1500 lidí mimo provoz), policii to v její činnosti, kterou podle zákona musí provádět, neomezovalo. Neříkám, že to zvládáme bez problémů.

Navíc pořád pomáháme ministerstvu zdravotnictví, nemocnicím a některým záchranným službám. Na trasování máme 500 lidí. Byli jsme ministrem zdravotnictví požádáni, jestli prodloužíme tuto spolupráci o měsíc, což učiníme.

Neprošel ještě, čekám.

Pořád ten podstav vypadá drasticky, to číslo je něco přes tři tisíce chybějících policistů. Chci pochválit a poděkovat našim lidem, kteří se na tom podílí, za zvýšený nábor nových lidí. K 1. listopadu a k 1. prosinci jsme k policii vzali takřka o polovinu víc lidí než loni. Ten zvýšený zájem, který jsme avizovali už v létě, teď dostává fyzickou podobu.

Určitě to tak je.

To jsem nadával já, k tomu se přiznám, protože jsem takto pocitově vnímal tu situaci. Naprosto logicky lidé čekali doma a najednou je někdo vypustí ven, tak jdou. Bylo jich opravdu spousta. Když jsme pak ale spočítali statistiku za víkend a porovnali ji s tím předchozím, tak to není žádná tragédie, i když šlo jen o naše kontroly.

Pokud to mohu brát podle sebe a svého okolí, tak je tady samozřejmě určitý napnelismus v těch lidech, kteří by někam chtěli a nemohli, a teď se to najednou trochu odšpuntovalo. Když ty poslední dny od rozvolnění tedy celkově zhodnotím, tak začátek nic moc, ale teď už se lidi začali chovat trochu mravně.

Určitě. Už jenom to, že jsme se ty věci museli naučit dělat jinak, což je dobře. Jsou věci, u kterých vím, že v nich budeme pokračovat dál, například zmíněný home office u některých pozic v policii či občanských zaměstnanců. Určitě k tomu patří i zvýšená hygienická opatření při výkonu služby.

Jde třeba o plánované zřízení Národního kriminálního úřadu či rozjetí centrální analytiky. Tam je prostě naprosto evidentní skluz, který jsme získali tím, že si nemůžeme řadu věcí vyříkat osobně. A než to udělat špatně, tak se radši chvíli počká, to se nedá nic dělat.

Definitivně, protože to nestihneme.

Určitě tam došlo k některým zdržením, ke zpoždění u některých kauz. Na druhou stranu nápad trestné činnosti zejména na jaře se nám propadl někde až na dvacet procent, tudíž té práce v této oblasti bylo u policie míň.

Také vyšetřovatelé se museli naučit pracovat trochu jinak. Nešlo se potkávat s lidmi, ať už ze strany policie, nebo ze strany těch, kteří se omlouvali kvůli obavám z nákazy. Někdy toho samozřejmě i zneužívali, ale museli jsme se s tím naučit žít. Jsem však přesvědčen o tom, že tam není žádný drastický výkyv směrem k horšímu. Nepřipadá v úvahu, že by policie neřešila věci, fungujeme dál.

Na jaře určitě. Tam to bylo hodně patrné. Podzim ještě uvidíme, až budou nějaká čísla.

NCOZ víceméně fungovalo také v tom omezeném režimu, ale myslím si, že případy z nedávné minulosti, viz víkendová akce na vrchním soudu, dávají najevo, že se práce nezastavila. Policisté intenzivně dělají dál, nebojí se velkých kauz, jak se někde píše. Jsou schopni udělat velkou kauzu, za poslední měsíc dvě (případ fotbalové korupce kolem Romana Berbra a korupční věc týkající se soudce pražského vrchního soudu Zdeňka Sováka, pozn. red.). To je, si myslím, krásná ukázka toho, že ta práce tam funguje.

Moc ne. Došlo jen k dílčím změnám. Tou nejcitlivější je výměna na postu náměstka pro službu kriminální policie a vyšetřování, kde je pověřen vedením bývalý ředitel plzeňské krajské policie Pavel Krákora. Bývalý náměstek Jaroslav Vild se přesunul do Plzně, kde kraj funguje standardně dobře. Do vedení služby kriminální policie pak přišel Luděk Fiala.

Drželi jsme je dál. V západní Evropě se ukázalo, že i když je zde koronavirová krize, tak terorismus nespí. Poslední útok ve Vídni, který byl blízko nás, zase zvedl prst, abychom si dali bacha.

Ano. A na probíhající advent i Vánoce policie reaguje standardním opatřením, které bude pokračovat minimálně do konce roku.

Ano, k tomu koridory a zátarasy. Je otázka, jestli to bude úplně všude a v takovém rozsahu jako loni, je to na dohodě mezi policií a jednotlivými samosprávami.

Letošní rok byl opravdu úplně jiný. Ten pohled na věci okem loňského roku prostě nebude. My budeme muset letošní rok ze statistik škrtnout a dělat, že nebyl. Tedy pokud to letos skončí, a já doufám že ano.

Nepředstavoval. Hlavně jsem si nepředstavoval, že se s námi bude prát takovýto virus. Ale chtěl bych všem policistům, policistkám a občanským zaměstnancům poděkovat za to, že to zvládli, protože situace hlavně na jaře nevypadala růžově. Nevěděli jsme, co nás čeká, jak to budeme dělat, co budeme všechno dělat. A myslím si, že z toho policie vyšla s čistým štítem a nemáme se za co stydět.