Článek
Plénum soudu se soudcem zpravodajem Josefem Fialou se problematikou zabývalo na základě návrhu sedmnácti senátorů. Ti upozorňovali, že sankce dopadají nejen na pachatele přestupku, ale i na další osoby v jeho domácnosti, čímž se z takové situace stává kolektivní trest.
Podle dosavadní praxe mohly být takto inkasovány pokuty za přestupky proti veřejnému pořádku a občanskému soužití, ale také třeba za zanedbáváni péče o povinnou školní docházku. Obce podle zákona informovaly úřady práce, které pak rozhodovaly o srážkách. Pokud bylo mezi společně posuzovanými osobami nezaopatřené dítě, musela dávka zůstat nejméně ve výši jeho životního minima.
Soudci sice uznali, že cílem bylo dosáhnout, aby se příjemci dávek nedopouštěli protizákonného jednání a byli motivováni k integraci zpět do společnosti, ovšem současný postup byl příliš tvrdý a neprošel podle soudu testem nezbytnosti.
ÚS: Jsou i šetrnější metody
„Podstatou poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi je zajištění takové úrovně hmotného zabezpečení, aby oprávněné osoby mohly vést alespoň elementárně důstojný život bez „automatického“ vyčlenění ze společnosti či ztráty veškeré osobní autonomie. Napadená úprava v konečném důsledku zasahovala do samotné podstaty práva na pomoc v hmotné nouzi jakožto sociálního práva,“ konstatovali při zrušení části zákona soudci.
„Zákon o pomoci v hmotné nouzi totiž obsahuje jiné, šetrnější mechanismy pro srážky dávek, které byly například přiznány neprávem. Tato existující úprava je pro případné srážení dávek dostatečná a současně zaručuje zachování alespoň minimálního příjmu příjemcům dávek. Jde tak zjevně o šetrnější přístup k ústavně zaručenému právu na pomoc v hmotné nouzi,“ dodali soudci.