Pojem dálnice v Česku poprvé zazněl v rámci nedokončeného Baťova projektu

„Dosud používané výrazy nejsou buď české (autostrada), nebo jsou tvořeny proti duchu jazyka, jako je autodráha otrokářským překladem (z něm. autobahn). Ani jeden z použitých výrazů nekryje plně myšlený pojem,“ vysvětlil ve své stati v roce 1938 Chmel.

„Základním a nesporným hlavním rysem myšleného pojmu je uskutečnění dálné (dálkové) dopravy různými vozidly, spojení dálných, vzdálených krajů. Navrhuji proto, aby obdobně jako slova silnice, železnice, bylo zavedeno slovo dálnice,“ napsal tehdy Chmel. Termín byl na jeho návrh úředně zaveden v prosinci 1938.

Impulz k výstavbě první české dálnice, po které však žádné auto nikdy nejelo, dal podnikatel Jan Antonín Baťa. Stopy po její výstavbě jsou dodnes viditelné v krajině, a to v pohoří Chřibů na Moravě. „Chřiby jsou jediným místem na území České republiky, kde můžeme torza nikdy nedostavěné první československé dálnice i po pětaosmdesáti letech vidět,“ přiblížil pro Novinky a Právo publicista a spoluautor Knihy Chřiby - stopami dálnice Pavel Zrna.

Uvedl, že úsek z Prahy do Jihlavy byl v 60. letech z velké části využit pro stavbu dnešní dálnice D1. „Od Jihlavy k obci Zástřizly byl určen jen obecný směr, ale nikdy se tu stavět nezačalo. O to unikátnější jsou tedy Chřiby, kde se dochovalo na třicet betonových dálničních staveb v různém stupni výstavby,“ řekl.

Po celém hřebeni Chřibů od Zástřizel až k obci Kostelany na Kroměřížsku mohou lidé na loukách a v lesích objevit betonové mosty, podchody, odvodňovací propusti, vysoké náspy i hluboké zářezy v krajině, které vymezují dálniční těleso.

Předválečné zadání znělo jasně: spojit co nejkratším směrem západ a východ tehdejší republiky, a to ze strategického a bezpečnostního pohledu. Zajímavostí je, že trasa mnohde vedla pohořími, což bylo pro stát jednodušší při výkupu a vyvlastňování pozemků.

Baťova páteřní dopravní tepna měla být 21 metrů široká se dvěma dvouproudými vozovkami o šířce sedmi metrů a třímetrovým středním zeleným pásem. Po stranách se počítalo s dvoumetrovými bankety zpevněnými od vozovky na šířku 1,5 metru. Celá magistrála měla mít původně délku 1060 kilometrů a náklady byly v počátcích stavby odhadovány na 3,5 miliardy tehdejších korun. Po vyhlášení protektorátu se ale musel záměr přeprojektovat na parametry říšských dálnic, které měly být široké 22 a místy až 22,5 metru.

Stavba začala několik měsíců před protektorátem, ale i poté zůstala národní záležitostí a investorem byl československý stát. „Projekční, vyměřovací a později i přípravné práce byly svěřeny armádě, která po odstoupení pohraničí po Mnichovu měla pro tak rozsáhlé dílo volné kapacity a současně mohla své zkušenosti s budováním pevnostního systému využít ve vnitrozemí. Totéž platilo o firmách, které pak získaly státní zakázky na jednotlivé stavební díly,“ podotkl Zrna.

Stavbě dálnice ale doba nakonec nepřála. Už od prvopočátku se staveniště potýkala s nedostatkem dělníků i stavebního materiálu. V roce 1941 byla stavební sezóna předčasně ukončena, a půl roku poté, v květnu roku 1942 byla stavba definitivně zastavena.

„Po válce pak nebyla ekonomická ani politická vůle dílo dokončit. Už jen z toho důvodu, že toto velké dílo bylo spojováno s baťovskou érou,“ uvedl Zrna. „Po roce 1948 navíc došlo ke znárodnění soukromých firem a nově vzniklý státní stavební podnik by ani nebyl prakticky schopen tak velký úkol zvládnout,“ poznamenal publicista.

Ještě v osmdesátých letech však přesto krátce ožila myšlenka, zda by nebylo možné dálniční stavby v Chřibech přece jen využít. „Ředitelství silnic a dálnic dokonce v pohoří realizovalo hydrogeologický průzkum podloží, ale nakonec bylo rozhodnuto o jiném vedení dálnice mimo Chřiby,“ řekl Zrna. Malebné pohoří tak nakonec zůstalo ušetřeno od devastace a neúnosné ekologické zátěže, která je s provozem takto zatížené dopravní tepny spojena.

„Chřibská dálnice je tak dnes unikátní technickou památkou dokumentující historii dopravních staveb u nás. A také zajímavým turistickým cílem. Je to totiž jediná dálnice, po které se můžete projít,“ pousmál se publicista, který po Baťově dálnici čas od času provází skupiny turistů.