Pojar: Potřebujeme dva roky, aby se Rusko vyčerpalo

Hlavním tématem říjnového summitu EU bylo řešení energetické krize. Zastropování cen plynu k výrobě elektřiny lídři EU nakonec podmínili analýzou finančních dopadů s tím, že nepovede ke zvýšení spotřeby plynu, čímž argumentovalo Německo. Neoddálí se to tím příliš?

Přáli bychom si, aby toto rozhodnutí, které padlo v pátek nad ránem, padlo před dvěma měsíci. Zároveň ale souhlasíme s Německem, že je skutečně potřeba spočítat, co by to znamenalo, protože ďábel je v detailu.

Záleží velmi výrazně na tom, jak se stropy nastaví, aby byl systém funkční. Když je dáte příliš nízko, tak to znamená, že to povede k větší spotřebě plynu, a tedy i jeho většímu nedostatku, a plyn by mohl dojít. Naopak, když se zase nastaví příliš vysoko, tak to fungovat nebude.

Důležité také je, aby země, které vyvážejí elektřinu vyrobenou v plynových elektrárnách, nedotovaly ty, které dovážejí. Nebo aby nedošlo k vývozům elektřiny do Velké Británie, odkud nyní elektřinu dovážíme, což by způsobilo opět větší nedostatek elektřiny na kontinentě.

Narážíme ale na to, že domácnosti a firmy topí již teď. Dočkáme se vůbec zastropování v probíhající topné sezoně?

Nevím, na evropské úrovni to bude to nějakou dobu trvat. Faktem je, že už jen to, že se hovoří o různých možnostech zastropování, má nějaký efekt na trh, který s tím nějakým způsobem začne částečně počítat, což vede k poklesu cen. Dnes ho vidíme na elektřině i plynu – kdyby Rada dopadla krachem, viděli bychom naopak nárůst.

Takže v první řadě si myslím, že mechanismus zastropování ceny plynu na výrobu elektřiny musíme mít připravený, a pak je otázka, jestli bude vůbec někdy použitý, protože třeba nebude ve skutečnosti potřeba. To se také může stát, to je samozřejmě lepší varianta. Čím dříve však bude připravený, tím lépe.

Ale pozor, zastropování cen plynu a elektřiny na národní úrovni, tedy pro české domácnosti, samozřejmě platí.

Jestli tomu správně rozumím, spíše odhadujete, že se mechanismus zastropování nemusí na evropské úrovni spustit, ale jde hlavně o signály pro trhy? Narazil jste sám na to, že cena po summitu začala klesat.

Přesně tak, jde o signály a mít mechanismus připravený, kdyby byla potřeba ho spustit.

Jakou roli tedy sehrál na summitu německý kancléř Olaf Scholz, jehož země odmítla dočasné zastropování cen?

Zásadní. Bylo to Německo, které jako poslední blokovalo závěry právě kvůli bodu o zastropování, tak aby se tam našly pro něj vhodné pojistky, aby nebylo Německo přehlasováno.

Můžete přiblížit německé obavy?

Německo se bálo, že by mohlo zastropování ceny na příliš nízké úrovni vést k větší spotřebě, a tedy nakonec k nedostatku plynu a kolapsu celé soustavy, a že by Němci ze svých daní platili obrovské finanční prostředky na dotování rozdílu ceny elektřiny, která by šla na vývoz zejména do Francie. Takže by německý daňový poplatník platil tomu francouzskému levnější cenu elektřiny.

Dostalo se Německo do podobné situace jako my v otázce Green Dealu, kdy se to přímo dotýkalo třeba českého automobilového průmyslu?

Jasně, sám jsem tam upozorňoval Němce na to, že chápu jejich situaci, rozladění a nervozitu. Něco podobného jako středně velká země obávající se svého přehlasování zažíváme poměrně pravidelně. A hlasování o spalovacích motorech či podobných částech Green Dealu je toho dobrým příkladem.

Vždy, když nám hrozí přehlasování, musíme jít aspoň cestou hledání jakýchkoli drobných zisků, prostě se snažit získat co nejvíce možného. Německo, které je největší zemí EU, to zažívá logicky jen ojediněle a je dobré, když to také někdy zažije.

Co vám na to němečtí kolegové odpovídali?

Myslím, že to chápali, a nic moc mi na to neříkali. Byli vyčerpáni vlastním vyjednáváním a nechtěl jsem je moc dráždit.

Nicméně pokud nebude spuštěn unijní mechanismus zastropování, pojedeme podle toho českého? Je to varianta, kterou budete premiérovi doporučovat?

Jasně. Vždycky to ale bude, a již je, kombinace nějakých evropských a jiných národních řešení. A ta musí jít ruku v ruce, jinak by to bylo ještě dražší.

Výjimku u společných nákupů si vyjednal maďarský premiér Viktor Orbán, aby se opatření netýkala dlouhodobých kontraktů. Maďarsko loni s Gazpromem uzavřelo 15letou smlouvu o dodávkách zemního plynu, letos ji rozšířilo. Bylo to správně?

Myslím, že ta výjimka byla nutná, aby došlo ke shodě. Zároveň to byla výjimka přinejmenším i pro Rakousko, protože má také dlouhodobý kontakt s Gazpromem a rakouský kancléř usiloval o to samé jako maďarský premiér, akorát to nebylo v mediálním prostoru tak vidět.

V souvislosti s Maďarskem se čím dál častěji mluví o tom, že by se v některých otázkách zahraniční či bezpečnostní politiky mohlo zavést většinové hlasování, tedy v praxi omezit právo veta. Jak se na toto díváte?

Myslím, že je to naprosto nerealistické. Jsem hluboce přesvědčen, že naprostá většina členských států EU na to není připravena a nekývla by na to. Když to diskutujeme s ostatními státy, tak jsou jen výjimky, které hypoteticky říkají, že by do toho šly.

Na jednu stranu to například tvrdí Německo, na druhou stranu se i německý kancléř právě na této Evropské radě snažil ochránit slibem jednomyslnosti. Takže se fakticky postavil jednoznačně proti.

Samozřejmě to chce Evropský parlament, ale to je kapitola sama pro sebe.

Jaký by měl být podle vás český postoj?

V době předsednictví postoj toho, kdo debatu moderuje a všechny vyslechne. Takže do prosince moderovat a od ledna říkat, že to není v našem zájmu. To je však můj osobní názor, vláda k tomu žádné závazné stanovisko, alespoň myslím, nemá.

Na summitu se také mluvilo o ruské invazi na Ukrajinu a možnosti vojenského angažmá Běloruska. Za jak pravděpodobné to nyní pokládáte?

Už teď dochází z běloruského území k bombardování ukrajinských měst, ale kdyby se zapojilo ještě více, je nevyhnutelné, že by další sankce šly také na Bělorusko, a více než tomu bylo doposud.

Doufáme, že to Lukašenkův režim (Alexandr Lukašenko, běloruský prezident – pozn. red.) vyslyší, že si toho všiml a že nepůjde tak na ruku Ruské federaci a nevstoupí přímo do války svými vojáky.

Ve chvíli, kdy by došlo k větší eskalaci, budou sankce přijaty velmi rychle, a doufám, že budou co nejrobustnější.

A je eskalace podle vás pravděpodobná?

Nevím, je to rozhodně něco, s čím se musí počítat. Ruský režim ví, že je do určité míry v úzkých.

Současně dále nad Evropou stále visí otázka použití jaderných zbraní. Dostal nás ruský prezident Vladimir Putin do nové studené války?

To nás dostal už dávno. Definitivně vpádem na Ukrajinu 24. února. Ale myslím, že začala již dříve, a to invazí na Krym v roce 2014.

Jak vlastně hodnotíte nynější vývoj na Ukrajině? Změnila proběhlá mobilizace nějakým způsobem dynamiku války?

Nevím, jak se na tom mobilizace přímo projevila na bojišti. Vidíme, že spousta mobilizovaných vojáků již přijela, a vidíme, že se již spousta bohužel vrátila v černých pytlích svým rodinám. Na kolik to ale ovlivní dynamiku války a schopnost Ruska vzdorovat na frontách, tak to ještě není jasné.

Nevycvičení vojáci v prvních liniích střetu pravděpodobně příliš úspěchu nezaznamenají. Ale Rusko má ještě dostatek námezdních vojáků, kteří jsou najímáni v rámci Wagnerovy armády.

Takže Rusko se může bránit, a brání se. Dokonce někdy místy i útočí. Není to tak, že by Rusko bylo na kolenou. Respektive, že by bylo automatické, že dojde k osvobození celého ukrajinského území. Nebude to vůbec jednoduché. Uvidíme, jak se bude frontová linie – ať už na jednu, nebo druhou stranu – v následujících měsících posouvat.

A vidíte někde ono pověstné světlo na konci tunelu?

Myslím, že se Rusko dříve či později vyčerpá. A nejdéle za rok a půl až dva budeme mít dostatek alternativních tras na získávání energií, že se vymaníme z hrozby blackoutů a nedostatku plynu.

Možná energie nebudou už nikdy tak levné, jako byly v minulosti, ale rozhodně nebudou dosahovat žádných astronomických cen.

Zkrátka potřebujeme dva roky, aby se Rusko vyčerpalo, my zůstali silní a skutečně se odsekli od závislosti na ruských energiích. A už nikdy nemohli být jako ČR nebo EU vydíráni ze strany Ruska tak jako dnes.