Pojar: Nasazení severokorejských vojáků je ruské zoufalství

Jak se líbí české vládě plán vítězství ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského?

Vítáme, když Ukrajinci nastolují agendu směrem k jednání nebo vyjednávání. To je vždy pozitivní, když to není jen o nutnosti se bránit a je v tom delší vize. I když nebude jednoduché ty kroky naplnit, jde to správným směrem.

Je to realistický plán?

Základní principy logiku mají. Pokud máme zabránit po příměří další válce, Ukrajina musí dostat záruky a pomoc. Jinak Rusko válku rozpoutá znova.

Generální tajemník NATO Mark Rutte je vůči plánu skeptický. Je reálné, aby Ukrajina dostala pozvánku do Aliance před skončením konfliktu?

I prezident Zelenskyj řekl, že to bude ještě trvat, ale že je to o směřování a budoucích garancích. I kdyby bylo příměří podepsáno zítra, musíme ukrajinskou armádu podporovat, aby se mohla bránit a získat sílu na odstrašení. Primárně jde o to, jak pomoci Ukrajině se bránit dnes a až sekundárně o to, kdy bude v Alianci.

Zelenskyj chce, aby mohli používat více západní zbraně jako rakety dlouhého doletu na území Ruska, ale ani v tomto jí Západ nevychází vstříc. Proč?

To je otázka hlavně pro USA, protože jde hlavně o jejich zbraně, v menší míře ještě asi pro Francii a Velkou Británii. Ale sami Ukrajinci zlepšují své schopnosti, jak udeřit v Rusku. Daří se jim likvidovat sklady zbraní i jiné cíle hluboko na ruském území. Tento trend bude pokračovat. Ukrajinci byli napadeni z Ruska, skoro tři roky na ně útočí ruská armáda. Mají proto právo na sebeobranu a tedy i útočit na strategické a vojenské cíle přímo v Rusku.

Čím to je, že Rusko tak postupuje?

Rusko vsadilo všechny karty na tuto válku, rozjelo válečnou ekonomiku. Ruskému vedení je jedno, že ztratí denně stovky vojáků a další stovky jsou zranění. Vladimir Putin se rozhodl obětovat všechno, aby Rusko maximálně postupovalo přinejmenším do amerických voleb. Pak uvidíme, jestli bude připraven na jednání.

Na frontu míří vojáci ze Severní Koreje v žoldu Ruska. Co to znamená a jak to ten konflikt ovlivní?

Zatím to jsou podpůrné jednotky na provoz severokorejských raketových systémů. Podle nejnovějších informací se asi tři tisíce vojáků cvičí na Dálném východě. Uvidíme, jakým způsobem budou nasazeni. Je to akt ruského zoufalství, když potřebují cizí vojáky, protože se jim nedaří rekrutovat vlastní a mají obrovské ztráty. A proto se jim budou hodit, stejně jako se jim hodí masivní dodávky severokorejské dělostřelecké munice a raket.

Otevírá to možnost vyslání vojáků na pomoc Ukrajině, přemýšlí o tom i Jihokorejci?

Rusko otevřelo možnost uvažovat jiným směrem, ale nemyslím si, že to vyústí ve vysílání cizích vojáků na Ukrajinu. Měli bychom ale být kreativní v asymetrické odvetě a uvažovat o kroku, jak to Rusku i Severní Koreji ztížit, protože je to jednoznačné rozšíření konfliktu a eskalace z ruské strany. Není již třeba důvod, aby Američané nadále bránili v použití svých zbraní na ruském území.

Co to vypovídá o konfliktu mezi Korejci?

Napětí na Korejském poloostrově kvůli agresivní politice severokorejského diktátora delší dobu narůstá. Vyhazuje do povětří silnice, které spojují severní a jižní Koreu. Dělá další testy raket. I v tomto případě je dobré pamatovat, že tu situaci vyostřuje diktátorský režim a ne jeho demokratický soused. Předpokládám, že bude chtít za nasazení vojáků na Ukrajině od Ruska potravinovou a vojensko-technologickou podporu. Pro něj vlastní mrtvý voják znamená, že ušetří za jeho stravu. Je to nesmírně brutální a cynický režim.

Jak moc změní konflikt na Ukrajině a bezpečnost Evropy, když vyhraje Donald Trump a jak když zvítězí Kamala Harrisová?

Spojené státy budou na každý pád dál podporovat Ukrajinu, ale půjde o míru. V případě vítězství Kamaly Harrisové čekám, že když bude schopná se dohodnout s Kongresem, politika a pomoc Ukrajině se příliš nezmění, pomoc a dodávky zbraní budou pokračovat. V případě Donalda Trumpa je to mnohem nepředvídatelnější. On může udělat ledacos. Asi se ale Putin bude raději chtít dohodnout s Trumpem a může to vést dříve k příměří, byť nevíme, za jakých podmínek a co to bude znamenat do budoucnosti.

Doufám, že demokratický ani republikánský prezident nebude chtít být poražený, a nebude chtít být ani tím, kdo ustupuje a prohrává války. Přeji si silného amerického prezidenta, který by byl schopný projekce síly a kterého by si ostatní patřičně vážili. To by jistě vedlo k uklidnění situace nejen na ukrajinském bojišti, ale i na Blízkém východě i jinde.

Připravuje se Evropa na to, že ji Trumpova Amerika v otázce bezpečnosti hodí přes palubu?

Určitě více než před pěti lety, ale stále málo. Evropa stále doufá, že vyhraje Harrisová. Tlak na výdaje na obranu by byl z Ameriky slabší. Obává se vítězství Trumpa. Je ale paradoxní, že někteří evropští politici, kteří si přejí Trumpovo vítězství, zároveň nechtějí dávat víc na vlastní obranu. Budou se divit, do čeho je Trump bude tlačit. Tlak, aby si Evropa vzala svůj osud do vlastních rukou a více se starala o svou bezpečnost, bude ze strany Trumpa brutální.

Lze také čekat, že jak republikáni - ti v podání Trumpa samozřejmě více - tak demokraté budou tlačit na zvyšování cel. A celní války, které z toho vzejdou, budou dopadat i na Evropu. Primárně to bude zaměřeno na Čínu, ale bude to mít dopad i na Evropu, hlavně na Německo a tím pádem i na nás. Čína se bude snažit obrovské přebytky zboží, které jí kvůli americkým clům zůstanou, umísťovat v Evropě a nám nezbude nic jiného než také zvyšovat cla a vlastní trh bránit. To je bohužel dynamika současného světa a my se jí budeme muset co nejlépe přizpůsobit.

Fungují sankce na Rusko? Rusové je často zdatně obchází, když nemohou dovážet plyn do Evropy potrubím, tak ho zkapalní a dodávají ho po moři.

Sankce fungují, důkazem je, že Rusko stále volá po jejich zrušení. Ale ano, dokážou je obcházet třeba přes Čínu či některé středoasijské země stejně jako prodávat ropu i plyn. Ale není to jednoduché a opatření se Rusku prodražují. To má dopady na ekonomiku, neinvestuje do ničeho jiného než do války. Nestaví ani neopravují se tam žádné mosty ani silnice. Rusové už tři roky neinvestují do zdravotnictví ani sociální sféry, nedokážou svou infrastrukturu běžně udržovat. Je to třeba vidět na ruské letecké flotile, která má stále větší problémy. Pravdou však je, že sankce nikdy nerozhodují války, ale dokážou zásadně a dlouhodobě válčícím stranám ztížit situaci. Až boje dříve či později skončí, Rusko by nemělo mít sílu se znovu vyzbrojit a začít válku někde jinde. Proto musíme sankce držet.

Pro Ruské příjmy je dnes nejdůležitější ropa. Kdyby cena ropy spadla o dvacet dolarů, na ruské ekonomice by se to projevilo velmi rychle, naopak kdyby stoupla o dvacet dolarů, bude moci válečnou mašinérii živit déle. Tady by mohla pomoci politika Trumpa, protože on jistě podpoří americkou produkci ropy i plynu. Primárně kvůli domácí politice, ale bude to mít dopad i na světové ceny včetně neblahého dopadu na Rusko samotné. Kdo si v Evropě přeje snížení ceny ropy a plynu, měl by si přát spíše vítězství Trumpa. Vyhraje-li Harrisová, tak ke zvýšení těžby v USA nedojde, spíše naopak přibude regulace a výsledek bude opačný.

Rusko není v takové izolaci, v jaké bychom ho rádi viděli. Bylo to patrné na konferenci zemí BRISC v ruské Kazani. Jak velký problém je, že Indie, Čína nebo Brazílie podávají Putinovi pomocnou ruku?

Oni to dělají hlavně proto, že na té válce hodně vydělávají. Hlavně Čína, ale i Indie odebírají levné ruské suroviny. Je to vážný signál a musíme sledovat, které země Rusko reálně v agresivní válce podporují. Budou-li někdy potřebovat pomoc, pak jim to můžeme připomenout. To je férové. Ale určitě bych to nepřeceňoval, protože nejde o homogenní klub a spousta z nich má obrovské problémy. Musíme sledovat hlavně prohlubování čínsko-ruské spolupráce a musíme se o tom s Číňany bavit. Zároveň u toho máme přemýšlet o míře prospěšnosti vzájemné ekonomické a technologické provázanosti.

Ty země a hlavně Rusko to interpretují, že dochází ke změně světového řádu. Urychlila válka na Ukrajině změnu světa?

Ke změně světového řádu dochází už delší dobu a nejde jen o to, co vidíme na Ukrajině či Blízkém východě. Zásadní je dlouhodobý vzestup Číny a oslabování Evropy. USA si do určité míry svou pozici drží. Jako Evropané už delší dobu ztrácíme a měli bychom se nad tím zamyslet. Ale asi nám to vyhovuje, protože jak jsem před nedávnem slyšel v Bruselu, konečně se nám plní naše přání, protože se svět z původně bipolárního změnil na multipolární. Ale nevím, jestli nám to přináší lepší vyhlídky, více bezpečí, svobody a prosperity. Mám o tom silné pochybnosti.

Proč?

Protože žijeme ve světě mnohem chaotičtějším, kde nejsou mocnosti, které si dokážou vynutit pořádek kdekoli na světě. Chaotičtější svět určitě nebude bezpečnější a bude se v něm dařit více predátorům a nepřátelům západní svobody.

Myslíte, že v multipolárním světě nedojde ke spravedlivější distribuci světového bohatství?

Možná to někde pomůže, ale jinde to platit nebude. Pokud bude chaos a dlouhé a krvavé konflikty, určitě k redistribuci bohatství dojde, ale to neznamená, že to bude spravedlivé. Je na každém, aby si své bohatství zmnožil a uchoval a záleží na každé společnosti, v jakém systému žije. Diktatury určitě nejsou zárukou, že by se tam lidé měli automaticky lépe. Z dlouhodobé perspektivy to neplatí nikdy.

Blížíme se podle vás do doby temna, kdy diktatury začnou nabírat na síle?

Určitě nabírají na síle. V devadesátých letech byly na ústupu a vedlo se jim špatně, a teď jsou znovu na vzestupu na různých místech světa. Nemyslím si, že svět lineárně spěje k lepším zítřkům, ale vyvíjí se v různých cyklech chaosu a stability. Boj o uchování vlastní svobody je neustálý, protože demokracii můžete velmi snadno pozbýt. To, že jste jednou demokratickým a bohatým státem, neznamená, že jím automaticky budete za dvacet let. Nejen proto, že vás někdo převálcuje, ale třeba i protože si svůj svět rozbijete zevnitř. V mnoha zemích se to stalo.

Čím si vysvětlujete, že do Kazaně vyrazil i šéf OSN António Guterres. Je to šťastné?

Není a svědčí to hlavně o něm. Některé jeho výroky k Blízkému východu nebo cestu do Kazaně nepovažuji za správné. Na druhou stranu reprezentuje reálný svět, ve kterém žijeme. Když se podíváte na země, které se sešly v Kazani, jakou mají rozlohu a kolik obyvatel a jak velké mají ekonomiky a armády, tak se jedná o podstatnou část světa. To ale neznamená, že všechny jeho kroky směřují k uklidnění situace a že některé nejsou krátkozraké.

Do Ruska se chystá nový velvyslanec, Daniel Koštoval. Co od něj vláda očekává?

Ještě tam neodjel. Dostal agrément, ale ještě nedostal vízum. Čeká se od něj, že bude na místě a bude zastupovat naši politiku, jak v debatách s  ruskými představiteli, kterých asi nebude moc, ale hlavně v debatách s ostatními velvyslanci světa na místě, nejen s těmi evropskými, ale třeba s velvyslancem Indie. Není náhoda, že vyspělé země tam velvyslance mají. Nečekáme, že bude hrát první světovou ligu, ale je dobře, že bude na místě a bude tam slyšet a jeho přímou zkušenost budeme navíc moci přenášet do diskusí třeba v Bruselu. Doufám, že nakonec odjede. Pokud by tomu Rusko chtělo zabránit, zachováme se stejným způsobem vůči ruskému zastoupení v Praze.

To hrozí?

Nemyslím. Jen jsem tím chtěl říci, že to bude ještě delší proces.

Rusko nás zařadilo na seznam nepřátel hned za USA, znamená to, že to tam bude mít pan Koštoval těžší?

Bude to mít těžké jako všichni západní velvyslanci. V Rusku byl, zná to tam, ví do čeho jde a jde tam dobrovolně. Jsem přesvědčen, že tam může sehrát pozitivní roli. Určitě to nebude lehká štace. Důležité štace ale lehké nejsou nikdy.