Cvičíme Ukrajince, aby od nás válka zůstala co nejdál, říká národní poradce pro bezpečnost

Jakou máte bezpečnostní prověrku?

Mám prověrku na nejvyšší stupeň, přísně tajné, a v zahraničí NATO Cosmic Secret. Nejvyšší stupeň je zásadní pro důvěryhodnost celého systému – jak doma, tak ve vztahu k zahraničním partnerům.

Ukrajinský prezident má také poradce pro bezpečnost. Ten občas říká věci, které prezident říci nemůže. Budete premiéru Fialovi dělat muže na černou práci?

Ne, já jsem svým založením konzervativec a určitě nebudu předstřelec premiéra nebo říkat to, co jiný říci nechce, ale budu se snažit pozice premiéra a vlády vysvětlovat.

Největší hrozbou je válka na Ukrajině. Kdy skončí?

Osobně myslím, že v průběhu příštího roku, spíš na konci než na začátku. Je pravděpodobné, že za rok už ty boje nebudou tak intenzivní, ale je podle mého naivní očekávat, že za rok bude hotová nějaká mírová dohoda, že zavládne úplný a trvalý klid zbraní. Spíš to bude jen příměří, u kterého nikdo nebude vědět, zda a jak dlouho vydrží.

Dá se očekávat na začátku roku velká ruská ofenziva a že se připojí Bělorusko?

Vyloučit se to nedá. Bělorusko doteď vzdorovalo, protože Bělorusové se netouží do války přímo zapojit a umírat na ukrajinském bojišti, ale zároveň je evidentní snaha Ruska do toho Bělorusko vtáhnout.

Co to bude znamenat, pokud se přidají?

Otevře se nová fronta a bude se bojovat na větším území. Pravděpodobně by to znamenalo prodloužení války.

Proč Západ víc netlačí na mírová jednání, aby válka skončila?

Protože když jednu nebo obě strany k jednání donutíte, tak dohoda nebo příměří nebudou mít dlouhého trvání. My podpoříme Ukrajince, jakmile se rozhodnou, že je čas k jednání. Ale nemáme je do ničeho nutit, to by nefungovalo.

Jak dlouho nám vydrží je podporovat?

Určitě jsme připraveni a nastaveni je podporovat, aby dál vzdorovali, protože víme, že je to pro nás jednodušší, lehčí a levnější. Pokud Ukrajina padne, tak ruské agresivní impérium půjde dál, a potom se bránit bude dražší a krvavější. Je proto v našem zájmu Rusko zastavit co nejdál od našich hranic. Nevím, jaká bude situace za rok nebo za dva, ale přinejmenším v následujících měsících nějaké ochabnutí podpory ze strany svobodného světa nehrozí.

Vy jste na Ukrajině několikrát byl, jakou tam mají bojovou morálku?

Zbraně jsou potřeba, ale vůle je daleko důležitější. Byl jsem tam od vypuknutí konfliktu třikrát a mohu říci, že jejich vůle je nesmírně silná. Ať jsem se bavil s politiky, nebo s lidmi na ulici, či v hospodě, tak všichni vědí, kdo je agresor a že musí svoji zemi chránit, protože alternativou je jen spálená země.

Budou bojovat do té doby, než získají zpět území, která jim patřila před rokem 2014, tedy i Krym?

Myslím, že z toho konfliktu vzejde sjednocená Ukrajina, ale dobýt všechna území zpátky bude nesmírně obtížné. Jestli bude Ukrajina sjednocená i s Krymem příští rok, nebo v následujících letech či desetiletích, to je těžko říct.

Co se vláda ještě chystá poslat Ukrajině na pomoc?

Jestli zjistíme, že máme nějaké zbraně, které nepotřebujeme a mohli by je potřebovat Ukrajinci, tak jim je poskytneme. Je to samozřejmě provázáno s modernizací české armády, aby měla dostatek moderních zbraní. Zbraně tam posílá i český obranný průmysl. Každá z těch zbrojovek díky tomu zvýšila svůj obrat, což je dobré i pro českou ekonomiku a zaměstnanost. Byť to primárně děláme proto, aby byla nespravedlnost odčiněna a válka byla brzo ukončena a pokud možno se odehrávala co nejdál od nás.

Česká armáda cvičí na Libavé ukrajinské vojáky. Ne každému se to líbí. Co byste řekl lidem, kteří se obávají, že nás tím vláda zatáhne do války?

Já to vidím úplně opačně, protože díky tomu, že cvičíme Ukrajince, kteří se vrátí na frontu, tak fronta bude co nejdál od našich hranic.

Z Ukrajiny sem přišlo skoro půl milionu uprchlíků. Lze očekávat další vlnu, pokud bude ruská ofenziva?

Nyní jich tu je okolo tří set tisíc. Jestli bude další vlna, se dá těžko odhadnout. Ale přes postupující boje, zimu, bombardování ukrajinské infrastruktury zatím k žádné vlně nedošlo. Dochází k pohybu uvnitř ukrajinského území.

Ale musíme být připraveni na to, že může další vlna nastat. Zároveň je třeba říci, že naše nasycenost je poměrně velká, takže čekám, že budou případně směřovat dál, kde to pro ně bude jednodušší, protože tady je Ukrajinců už hodně.

Důležitá je také makroekonomická pomoc ukrajinskému státu, aby nezkolaboval. USA, Kanada, EU, Jižní Korea, Japonsko, všichni donátoři posílají Ukrajině peníze i proto, aby tam ekonomika dál fungovala a lidé se nedali do pohybu. Pokud se nám podaří dodávat Ukrajině systémy protivzdušné obrany, pokud budeme držet Ukrajinu ekonomicky, tak se pravděpodobnost další uprchlické vlny snižuje.

Říkáte, že je ČR už uprchlíky nasycená. Jaká je kapacita pro to, přijmout další?

To nikdo neví. Ale kdo by v únoru věřil tomu, že během měsíce přijde 250 tisíc lidí a že tady nebudou stanová městečka, ale že uprchlíci budou bydlet ve velkých městech i v malých vesnicích a že se rozprostřou po celé zemi?

Určitě je tu pocit nasycenosti a únavy. Ale pokud lidé slyší věrohodný příběh, že utíkají před válkou, tak vědí, že musí pomoci, protože je to lidské i rozumné. Každý může jednou potřebovat pomoc.

Při uprchlické vlně v roce 2015 za války v Sýrii na nás tlačily západní státy, abychom byli solidární. Budeme teď tlačit na Západ, aby byl solidární a přijal část uprchlíků z Ukrajiny?

Uprchlíci nejsou jen v Polsku nebo v Česku, ale je jich spousta v Německu nebo například v Portugalsku. Ukrajinu opustilo už osm milionů lidí (z téměř 40 milionů – pozn. red.).

Nejvíc je jich v Polsku a u nás, samozřejmě na to Západ upozorňujeme. Ale je potřeba říci, že i jiné země v Evropě se potýkají s uprchlickou vlnou, která přichází balkánskou cestou z Turecka a Sýrie nebo jižní cestou z Afriky.

Česko může přirozeně zvládnout ukrajinskou vlnu, aniž by to přineslo zásadní otřes české společnosti, ale o vlně syrské nebo nigerijské se to říct nedá. Proto musíme hovořit o férovém rozdělení finančních prostředků, ale určitě ne o kvótách, protože ty by nic nevyřešily a naopak by způsobily daleko větší napětí v jednotlivých společnostech.

Kvůli přílivu nelegálních uprchlíků z jihu se musely zavést kontroly u slovenských hranic. Proč se nedaří ty uprchlíky chytat už na schengenské hranici?

Žádná hranice není neprostupná. Ani když jsme tady měli železnou oponu a ostnaté dráty, pohraniční stráž se samopaly, se ji nepodařilo uhlídat. I severo-jihokorejskou hranicí, která je nejvíc hlídanou hranicí na světě, někdo občas projde. Žádnou hranici nelze hermeticky uzavřít. Je potřeba někdy hlídání schengenské hranice podpořit i uvnitř. Nyní máme lidi na hranicích se Slovenskem a díky tomu se příliv podařilo zmírnit. A také musíme jednat o tom, aby byla posílena hranice mezi Srbskem a Makedonií a mezi Makedonií a Řeckem.

Zároveň musíme tlačit na harmonizaci vízové politiky, aby země na Balkáně neměly liberálnější vízovou politiku, než má EU. Aby nikdo nevyužíval možnost cestovat například do Srbska, odkud je pak mnohem jednodušší překročit už jen jednu hranici. Také je důležité, aby se změnil sociální a azylový systém v některých evropských zemích, protože čím štědřejší systém, tím více migrantů tam chce. Náš azylový a sociální systém je poměrně tvrdý, a proto tu není takový nápor. Pokud chce Rakousko snížit nápor migrantů, tak musí změnit svůj azylový systém. Ve chvíli, kdy to udělalo Dánsko, tak se to okamžitě projevilo v dánských statistikách.

Během ukrajinské války se ukázalo, že energetika je silné bezpečnostní téma. Jak bolavé je a jak dlouho bude trvat, než se dokážeme přeorientovat z východních na západní zdroje?

Myslím, že minimálně ještě dva roky. Do té doby bude potřeba vybudovat nějaké LNG terminály, posílit ropovody, plynovody a sítě vysokého napětí. Vybudovat zelené zdroje a bateriová úložiště. Bude to drahé a není to možné udělat okamžitě, ale určitě to přežijeme.

Na druhou stranu máme už 300 dní války a Rusko si myslelo, že v tuto chvíli budeme na kolenou a že budou kolabovat naše ekonomiky.

Taky jsme si mysleli, že sankce Rusko položí, a nic.

Žádné sankce nepoloží žádnou zemi na kolena. Každá ekonomika se přizpůsobí. Sankce ztěžují vojenskou mašinérii, modernizaci ruských ozbrojených sil. Sankce jsou dlouhodobé podpůrné opatření, které pomáhá, protože Rusko je na tom hůře, než kdyby sankce nebyly. Konkurenceschopnost ruské ekonomiky a schopnost ruské ekonomiky vést dlouhodobě válku jsou podstatně oslabeny.

Překvapilo vás, jak se Ukrajinci brání a že jsou tak sebevědomí?

Myslím, že to překvapilo i mnohé Ukrajince. Mluvil jsem s několika lidmi ze západní Ukrajiny a ti se přiznávali, že by nikdy nečekali, jak se bude bránit ruské armádě ruskojazyčný Charkov. Někteří měli slzy v očích a říkali, že jim křivdili. Dokud toto nezažijete, tak nevíte, jak se společnost zachová. Mě překvapilo hrdinství a stmelení ukrajinského národa. Mimochodem kdyby se Ukrajinci v těch prvních dnech úspěšně a urputně nebránili, tak by byla daleko menší vůle zbytku světa jim posílat pomoc a zbraně. Když ukážete, že jste připravený se bránit, tak vám daleko spíš někdo přijde na pomoc.

Myslíte, že Ukrajině pomůže válka vyřešit i její staré problémy s korupcí nebo oligarchizací a že zvýší svůj kredit ve světě?

Nejen ta válka, ale už okupace Krymu a části Donbasu po roce 2014 vedla ke stmelení a vytvoření novodobého ukrajinského národa. Ta společnost bude určitě jiná. Dojde k obrovské transformaci ukrajinské ekonomiky a bude to mít vliv na fungování a konkurenceschopnost toho státu. Ukrajinci dostanou příležitost ke vzestupu, ale budou se muset snažit hlavně sami. A je v našem zájmu, abychom jim v tom pomohli, protože prosperující, svobodná a stabilní Ukrajina je skutečně v našem zájmu.

Je v našem zájmu, aby byla Ukrajina v NATO?

To není na pořadu dne. Je v našem zájmu, aby se Ukrajina dokázala bránit sama, aby už nikdo v budoucnosti neměl chuť ji napadnout. A je v našem zájmu s Ukrajinou maximálně spolupracovat. Po válce bude mít Ukrajina jednu z nejsilnějších a nejschopnějších armád v Evropě. A pokud to bude armáda, která bude dbát o ukrajinskou nezávislost, tak je to jenom dobře. Protože ten velký agresor, ať už se jmenuje carské Rusko, Sovětský svaz, nebo Ruská federace, bude o jednu hranici dál, a to pro nás bude vždycky plus.

V českém prostředí je vaše funkce bezpečnostního poradce novinka, co budete dělat?

U nás je to novinka, ale zároveň jsme jedna z posledních zemí v Unii i NATO. Tuto funkci mají i Japonci nebo Korejci a Izraelci. Jsem přesvědčen, že jakákoliv vláda by musela takovou funkci zřídit, abychom věděli, co dělá levá a pravá ruka, a aby naši partneři měli na nás telefonní linku a my na ně.

V USA už ta funkce existuje od padesátých let. Poradci byli Henry Kissinger nebo Zbigniew Brzezinski, proč jsme se tak dlouho bez ní obešli?

Amerika má vlastní specifický systém. Ale ve většině zemí Evropy ta funkce vznikla v posledních deseti letech, protože si tam začali uvědomovat, že jestli chtějí být úspěšní, musí na všech možných úrovních tlačit stejným směrem, a jedině tak zvýší své šance hájit své zájmy.

Budete radit premiérovi?

Ve skutečnosti je to spíše než poradce koordinátor otázek národní bezpečnosti. Pokud si česká vláda vytyčí nějaký cíl, tak potom musí ministerstvo zahraničí, obrany, někdy i ministerstvo průmyslu – když se jedná o energetickou bezpečnost – všechny tyto složky včetně premiéra, říkat svým partnerům a navenek totéž. Tím zvýšíme možnost úspěchu.

Na starosti budu mít i určitou koordinaci zpravodajských služeb. Pozor, nikoli řízení. Ta funkce nemá jakoukoliv výkonnou moc, jen pravomoc koordinační.

Prakticky jde o to, aby příslušné instituce věděly, kam se chystá premiér na zahraniční cesty, kdo tam jede před ním, co chceme říct, co by měl říkat ten, kdo tam jede, apod. Prostě jednotným a předvídatelným způsobem prosazovat náš názor a prosazovat naše zájmy, abychom nepůsobili kakofonicky, aby ministerstva nebo zpravodajské služby o cílech a směrech české politiky věděly a účastnily se diskusí o nich.

Protože dlouhodobě udržitelná může být naše zahraniční a bezpečnostní politika jen ve chvíli, kdy se na ní shodne nejen právě vládnoucí koalice, ale budou ji prosazovat i další kabinety.

Ztratíte-li důvěru, může vás vláda bez okolků odvolat?

Jasně. A je také naprosto přirozené, když přijde po volbách nová vláda, že bude pozice bezpečnostního poradce buď znovu potvrzena, nebo přijde někdo jiný. Poradce navrhuje premiér a schvaluje vláda. Mezi premiérem a poradcem musí být naprostá důvěra, protože funkčnost a síla toho systému budou závislé na této důvěře.

Důležitou roli v bezpečnostní politice hraje prezident. Jaký vztah k němu bude mít bezpečnostní poradce?

Předpokládám, že bude docházet ke koordinaci např. zahraničních cest prezidenta a premiéra. Už v tuto chvíli úzce koordinuji pozice premiéra a prezidenta s ředitelem zahraničního odboru prezidentské kanceláře Rudolfem Jindrákem. A budeme v tom pokračovat.

Jak chcete koordinovat tajné služby? Úkolovat je přece může jen vláda a jejím prostřednictvím i prezident.

Určitě nebudu tajné služby úkolovat. Ale tajné služby by měly vědět, co se na vládě řeší, kam prezident a premiér jezdí, kam jezdí ministři. Na co se nás ostatní ptají, k čemu nás ostatní například tlačí. Na základě toho by nám měly podávat informace, které o té dané problematice mají, abychom měli lepší vhled a mohli si učinit lepší obrázek a mít lepší strategii, jak svoje zájmy prosadit. Celé je to o výměně informací.

A jak to funguje dnes?

Komunikace funguje, ale nemá žádnou pravidelnost a žádný řád. Podle mého by zpravodajské služby, generální štáb, jednotlivá ministerstva měly na naše porady posílat styčné osoby pravidelně, abychom se lépe zkoordinovali.