Článek
Problémy s personálem mají i restaurace při pohřebních hostinách. Vznikají tak situace, kdy truchlící pozůstalý nese při pohřbu rakev a pak ještě obsluhuje při karu.
„Tento problém vnímáme už delší dobu. Je to ale záležitost malých pohřebních služeb, kde je majitel a například jen jeden zaměstnanec,” řekl Kopal.
„Velké pohřební služby by si něco takového nikdy nedovolily. U nich je to spíš naopak, že pozůstalí žádají, aby syn či vnuk mohl rakev nést. Jim vždy vyhovíme, ale naše lidi tam stejně pro jistotu pošleme,” dodal Kopal.
Hrobníci mají napilno. Mnozí už ale odpadli
Podle něj by u každého pohřbu do země mělo být pět pracovníků pohřební služby. „Jeden pohřeb řídí, čtyři nesou rakev,” uvedl.
A to je ale u malých firem bez vlastních zaměstnanců problém. „Tito lidé se na brigádu špatně hledají. Potřebujete je na hodinu. Oni tím ale stráví tři hodiny. Musí někam dojet, obléknout se a pak zase cestovat domů. Za to dostanou třeba 200 korun,” vysvětlil.
Dodal, že kvalitní pohřební služba by si s tím ale měla umět poradit. „Služby o dvou lidech to pak lepí brigádníky,” doplnil.
Podle něj ale svou roli v těchto případech hrají i peníze. „Sehnat spolehlivého brigádníka, třeba zdravého důchodce, který ještě něco unese, není snadné. Pak mu musíte koupit oblek, košili a boty. To se malým pohřebním službám často nechce,” řekl Kopal.
Pro ně je podle něj jednodušší hledání nosičů rakve přehodit na příbuzné nebožtíka. A navíc pak mohou argumentovat tím, že jsou levnější.
Nemocnice v Dillí volají SOS, nemají kyslík. Krematoria nestačí spalovat mrtvé
„A pohřebnictví je hodně konkurenční prostředí. Oni jsou pak levní, protože neúčtují nosiče a obtěžují tím organizátory pohřbu. Je to taková špinavá konkurence,” doplnil.
Zajištění takových lidí na pohřby by se podle něj vůbec nemělo týkat pozůstalých. A to i v restauracích.
„Situace je ale opravdu zoufalá. Spolupracujeme však jen s podniky, které dokážou personál zajistit. I když chápu, že v případě restaurací je to složitější. Jim hodně lidí během epidemie odešlo do jiných oborů,” řekl Kopal.
Dodal, že v jejich sdružení takové pohřební služby jsou. „Máme ve sdružení takové členy. Snažíme se na ně působit, aby nám nedělali ostudu,” řekl.
Jiná situace podle něj je na vesnicích, kde taková pohřební služba udělá za měsíc sedm pohřbů. „Jsou ale i větší firmy, které ve dvou či třech zaměstnancích dělají velké množství obřadů,” dodal.