Článek
„Barbara Wintonová mi říkala, že (pohřeb) chtějí pouze v nejužším rodinném kruhu, velmi intimní," řekl Mináč.
Hlavní pietní rozloučení by se pak mělo konat asi za dva měsíce v Anglii. Sejít by se na něm mohly podle Mináče takzvané Wintonovy děti. Takto jsou označovány děti, které Winton v letech 1938 a 1939 zachránil před nacistickými koncentračními tábory, a jejich potomci. V současné době jich je několik tisíc.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
„Chtěl jsem na pohřeb jít. Ale vypadá to, že tam nikdo nebude, pouze rodina," uvedl Mináč, který o Wintonově činu natočil tři filmy. Zdůraznil, že zatím zná jenom obrysy toho, co se při rozloučení se stošestiletým Britem bude dít.
Winton zemřel ve středu ve 106 letech. [celá zpráva]
Rodina: Byl přítelem České republiky
Rodina Nicholase Wintona ve čtvrtek prostřednictvím českého velvyslanectví v Londýně prohlásila, že zesnulý byl celoživotním přítelem Československa a České republiky.
„Choval k nim (Československu a ČR) vřelý vztah a obdiv. Vytvořil si blízký vztah k ,dětem', které se tam narodily, a nalezl tam řadu nových přátel poté, co se do České republiky znovu vrátil v devadesátých letech minulého století. Občané České republiky a jejich krásná země měli v jeho srdci zvláštní místo," uvedla rodina v písemném vyjádření.
Zároveň prohlásila, že zesnulý si velmi vážil vysokých poct, které mu prokázaly hlavy státu a vláda České republiky, ačkoli se všechna ta chvála úplně neslučovala s jeho přirozenou skromností.
Velvyslanec USA: Dokázal něco výjimečného
Příběh sira Nicholase Wintona, který před druhou světovou válkou zachránil 669 československých, převážně židovských dětí, je podle velvyslance USA v ČR něčím výjimečným.
„Příběh Nichoalse Wintona je úžasný příklad toho, jak jeden člověk s odvahou a představivostí může udělat něco výjimečného. Většinu toho udělal z vlastní vůle, bez pomoci úřadů a po celý svůj život byl nesmírně pokorný a skromný," uvedl Schapiro.
„Pro mě jako státního úředníka je to připomínka toho, že někdy musíte mít odvahu a zariskovat, abyste bránili lidská práva," řekl velvyslanec Andrew Schapiro.
Jeho matka se v roce 1939 také zachránila útěkem z Československa. Podle Schapira bude svět Wintona postrádat.
Wintonův příběh má pro něj prý ale i osobní rovinu. „Samozřejmě že si vybavím, jak se moje máma, její sestra a bratr snažili odsud dostat pryč. A jsem vděčný, že byli na světě lidé jako Nicholas Winton. Skutečně tu bude scházet," poznamenal.
