Počet single domácností vzrostl. Úplných rodin naopak ubylo, zjistil ČSÚ

V Česku bylo loni téměř 4,5 milionu domácností, před 15 lety zhruba o 470.000 méně. Na dnešek připadá den rodin.

Polovinu domácností tvořily loni úplné rodiny, tedy manželský či partnerský pár s dětmi i bez dětí. V další desetině domácností bydlí s dvojicí a případnými dětmi ještě třeba dospělí potomci či jiní příbuzní. Neúplné rodiny svobodných či rozvedených rodičů s dětmi a případně i dalšími příbuznými žijí v téměř 9,5 procenta domácností.

Dvě třetiny domácností byly loni bez dětí. V 17 procentech domácností pak vyrůstalo jedno dítě, ve 14 procentech dvě děti a ve třech procentech tři a více dětí.

Ve třech z deseti domácností žije člověk sám. Jednočlenné a dvoučlenné domácnosti tvoří dohromady víc než tři pětiny domácností v Česku. Celkem 18 procent domácností je tříčlenných, 16 procent pak čtyřčlenných. Pět a více členů má necelých 4,5 procenta domácností.

Takzvaných nerodinných domácností, které tvoří třeba kolegové či sourozenci, je necelé procento. Důchodcovských domácností je podle statistik 1,5 milionu, v téměř polovině z nich bydlí senior či seniorka samotní.

Za posledních 15 let vzrostl počet i podíl domácností jednotlivců. Klesal pak podíl rodin s dětmi, ten od roku 2017 ale znovu pomalu roste. V roce 2006 bylo v Česku kolem čtyř milionů domácností a samotní muži a ženy žili v necelých 24 procentech. V téměř 36 procentech domácností byly děti. V roce 2011 bylo domácností zhruba 4,2 milionu. V téměř 24 procentech bydlel člověk sám. Bez dětí bylo zhruba 65 procent domácností.

Jedno dítě žilo v 17 procentech domácností, dvě v 15 procentech a ve třech procentech pak tři a více dětí. V roce 2016 bylo domácností téměř 4,35 milionu. Jednotlivci žili ve 28 procentech z nich. Úplných rodin bylo 61 procent a neúplných asi 9,4 procenta. Děti vyrůstaly v necelé třetině domácností. Jedno dítě bylo v asi 16 procentech, dvě ve 14 procentech a tři a více ve třech procentech domácností.

„Během posledních desetiletí prošla česká rodina velkými proměnami na pozadí dynamického společenského a ekonomického vývoje a v kontextu dlouhodobých demografických trendů. Rozšiřující se možnosti různorodého směřování individuálních životních drah se promítají do proměn rodiny a stále rozmanitějších forem rodinného soužití," uvádí poslední národní zpráva o rodině.

Zmiňuje třeba nesezdané soužití, odklad rodiny do pozdějšího věku, rozpady svazků a opakované uzavírání nových, růst počtu narozených mimo manželství, oslabené vazby mezi generacemi či nerovnoměrné rozdělení péče mezi partnery.

Podle zprávy lidé mají potřebu mít harmonické vztahy a rodinné zázemí, ale skutečné soužití vypadá pak jinak a rodinné dráhy jsou turbulentní. Nejsou také vždy výsledkem svobodné volby, ale reálných podmínek a společenského očekávání a tlaku. „Manželská rodina je však stále nejvíce uznávanou formou soužití," uvádí zpráva.

Zmiňuje potřebu nestranné rodinné politiky, aby některé rodiny stát nepřehlížel a jiné nezvýhodňoval. Ministerstvo práce pod vedením lidovců se chce na rodinnou politiku soustředit. Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) mluví o podpoře rodin s dětmi.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (VÚPSV) se předloni zaměřil i na takzvané duhové rodiny dvou otců a dvou matek. Uvedl, že jejich počet v posledních letech významně roste. „Lze odhadovat, že v takových rodinách dnes žijí tisíce dětí," uvádí studie VÚPSV. Podle ní zkoumané rodiny žily běžný život a děti vedly k samostatnosti, slušnosti a respektu.

Studie poukazuje na to, že děti z duhových rodin mohou mít právně jen jednoho rodiče a registrovaní nemají stejná práva jako manželé. „Chybí společné jmění partnerů, dědické a sirotčí právo, právo na rodičovství, změnu jména," vypočítává studie. Podle ní by bylo důležité prosadit v Česku možnost partnerů a partnerek osvojit si dítě svého protějšku.

„Taková možnost existovala ještě před pěti lety v zemích ČR kulturně velmi blízkých, například v Německu a v Rakousku. Dnes je v obou z nich již zpřístupněno manželství všem osobám bez omezení," uzavírá studie.