Článek
„Už je to jako sen, ale to, co tomu předcházelo, bylo opravdu moc a moc kruté,“ řekla ve středu Právu paní Petra. Její anabáze začala v roce 2003, kdy náhle, v podstatě ze dne na den, dostala vysoké horečky.
Jedno dítě ročně
Po sérii vyšetření, která odhalila kolaps ledviny, skončila v nemocnici. Už tam její tatínek řekl, že jí daruje vlastní ledvinu. „Bylo to pro mě jako konec světa. Třikrát týdně na čtyři hodiny jsem musela na dialýzu. V té době jsem ještě žila sama, a tak velkou vzpruhou pro mě bylo alespoň to, že jsem mohla chodit do práce a mít kolem sebe rodinu a přátele,“ říká Sirůčková.
Po roce na dialýze podstoupila v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) transplantaci ledviny. To bylo v roce 2005. „Ledvina se okamžitě ujala a zhruba po osmi týdnech už jsem se vrátila do normálního života a také do práce. Začala jsem opět žít plnohodnotný život, sportovala jsem, cestovala,“ vzpomíná paní Petra.
Na vysoké škole pak potkala svého současného partnera, který se pro Petru stal velkou oporou. „Začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych mohla mít dítě. Můj ošetřující lékař řekl, že pokud se k tomu rozhodnu, neměla bych to odkládat. Proto jsem hned měla naplánovanou změnu medikace. Překvapivě jsem otěhotněla už po třech měsících. V těhotenství jsem neměla žádné komplikace, oteklé nohy nebo něco dalšího,“ říká paní Petra.
Přesto měla ke konci těhotenství zhruba dva měsíce zvýšený krevní tlak a musela na pravidelné kontroly do IKEM. Až do posledního měsíce těhotenství proto do Prahy dojížděla z Opavy vlakem a přitom chodila do práce.
Tři týdny před porodem byla přeřazena z IKEM do porodnice U Apolináře pražské 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice. O týden později už musela být hospitalizována na oddělení rizikového těhotenství kvůli možnosti náhlého předčasného porodu.
„Nakonec jsem šťastně porodila císařským řezem ve 40. týdnu. Porod byl bez komplikací a malý Davídek měřil 51 centimetrů a vážil 3,92 kg. Je zdravý, od narození se má k světu. Nyní jsou mu čtyři měsíce a váží osm kilo,“ uvedla.
Těhotenství a úspěšný porod po transplantaci ledviny se už ve světě pomalu stávají běžné. V České republice se ale takto narodí jedno dítě za rok. „Těhotenství musí být plánované. Pacientka po dialýze nemá šanci porodit. Po transplantaci ale ano. Petře se to povedlo,“ řekl Právu Ondřej Viklický, přednosta Transplantcentra IKEM.
Paní Petra, které je dnes 37 let, se ještě definitivně nerozhodla, zda bude mít další dítě, nebo ne. „Nedivím se. Přece jenom je to velký zásah do organismu při lécích, které po transplantaci ledviny musí užívat,“ sdělil Právu Ladislav Adamec, ředitel Koordinačního střediska transplantací v ČR.
Ve světové špičce
Česko patří v transplantacích orgánů ke světové špičce, počet dárců byl loni v přepočtu na milión obyvatel šestý nejvyšší na světě. Přesto je na čekací listině asi 1200 lidí, kolem tisíce ročně se obmění. „Například pacienti na transplantaci jater mají čekací dobu jen tři měsíce, ale v Německu je to rok a půl,“ uvedl Adamec.
Nejvíc se stále transplantují ledviny, a to přes 500 za rok. Celkově transplantační týmy v sedmi transplantačních centrech v ČR provedly loni 837 transplantací, což je o 29 víc než v roce 2016.
Uvedené středisko včera také předalo čestnou zlatou plaketu bývalému řediteli IKEM Karlu Filipovi za přínos k transplantačnímu programu v ČR.