Článek
Právu se podařilo získat neobyčejné svědectví ženy, která dlouhodobě žije v USA a jejíž touha po spravedlnosti nakonec převážila nad soudním rozhodnutím. Když se v roce 2015 poprvé pokusila přesvědčit jihočeské soudy, že její případ je potřeba znovu otevřít, neuspěla. Justice jí totiž vzkázala, že jednou rozsouzená věc se nedá znovu posuzovat.
Žena se ale nevzdala a podala ústavní stížnost. A senát Ústavního soudu (ÚS) v čele s Davidem Uhlířem jí dal za pravdu.
Vždy jsem si přála vědět, kdo je můj otec
„Je nutno provést nový, spravedlivý proces, v němž bude věc znovu řádně posouzena,“ konstatoval Uhlíř.
Soudce také upozornil, že ženě je více než padesát let, na případném výživném závislá není, a jak uvedla, žádný finanční prospěch z určení otcovství získat nehodlá, neboť žije v cizině a je materiálně zajištěna.
„Vždy jsem si přála vědět, kdo je můj otec. A čím je člověk starší, tím je ta touha silnější. Šlo mi také o to, aby pravda zvítězila nad lží. A také věřím, že klíčem ke štěstí je odpuštění,“ popsala svou motivaci žena.
Když se po rozhodnutí ÚS případ vrátil k píseckému soudu, soudce ani nestačil nařídit test DNA a více než 80letý muž se k dceři přiznal na matrice. Zcela tak otočil oproti původnímu procesu z šedesátých let.
„Celé tehdejší soudní líčení se podobalo spíše honu na čarodějnice, ale zřejmě se mu vyplatilo udělat vše pro to, aby se mohl vyhnout odpovědnosti,“ upozornila žena.
„To vše velmi poznamenalo můj život a zároveň náš vztah jako matky a dítěte, který si matka ke mně ani nemohla vybudovat. Já jsem se tehdy dostala nejdříve do kojeneckého ústavu a potom jsem žila zhruba do deseti let na venkově u pradědečka a prababičky. Prababičce bylo 70 let, pradědeček byl ještě o pár let starší, byl to válečný invalida,“ zavzpomínala žena.
Našla otce, ztratila matku
Když se pustila do nového procesu, rozhodnutí soudů, které odkázaly na více než půlstoletí starý rozsudek, ženu šokovalo.
Kdyby měl otec čisté svědomí, mohl toto vše zastavit už v šedesátých letech
„Nevěřila jsem, že se něco takového může v dnešní době vůbec stát, a bylo to pro mě velké osobní zklamání, a nejen pro mě. Naopak rozhodnutí ÚS znamenalo zadostiučinění, stejně jako to, že nakonec on sám uznal otcovství. Verdikt ÚS byl vítězstvím zdravého rozumu,“ zdůraznila žena.
Takřka současně s pocitem úlevy se ale musela vypořádat i s bolestnou ztrátou, jen pár týdnů po konci procesu jí totiž zemřela matka.
„Když o tom teď přemýšlím, myslím, že to pro ni vše bylo ještě daleko horší, vracet se do příliš kruté minulosti,“ popsala. Prožité anabáze však nelituje, ačkoli pokoru její otec neprojevil ani před píseckým soudem, kam donesl souhlasné prohlášení rodičů. Soud mu totiž nařídil zaplatit část nákladů řízení, s čímž muž nesouhlasil a tvrdil, že je starý a nemocný a byl to naopak on, kdo celý proces urychlil.
„V průběhu řízení se uplatněnému nároku aktivně bránil až do okamžiku přijetí nálezu ÚS v lednu 2019. Je zřejmé, že to je právě otec, který svým přístupem celé řízení vyvolal, a jeho argumentaci pak nelze označit jinak než za absurdní,“ řekl písecký soudce.
Necítí žádnou zášť
„Je docela úsměvné, jak můj otec u soudu apeloval hlavně na mé svědomí tím, že je přece nemožné, aby dcera po otci vymáhala náklady řízení. Zřejmě si dosud neuvědomil, co napáchal na mé matce a na mně jako dítěti. Vlastně to pro něho dopadlo velmi dobře, nemusí nést následky svého naprosto bezcharakterního jednání,“ sdělila žena.
„Kdyby měl můj otec doopravdy čisté svědomí, mohl toto vše zastavit už v šedesátých letech jednoduchým krevním testem. Tenkrát soud návrh mé matky na krevní testy zamítl, což bylo i na tu dobu dost podivné. Celý ten proces byl velmi jednostranný a příliš nespravedlivý. Jeho převaha nad mou velmi mladou matkou musela být každému jasná. A o dítě snad v té době také ani nikomu nešlo,“ řekla žena.
„Celý ten zdlouhavý soudní proces stál mnoho úsilí, energie a nemálo financí. Byla to především i velmi dobře odvedená práce mého právního zástupce Petra Novotného. Jsem přesvědčená, že to vše rozhodně stálo za to. Tak trochu jsem si tím vyřešila svou vlastní minulost,“ dodala žena s tím, že vůči svému otci necítí žádnou zášť – bez něj by totiž nebyla na světě a neměla by svou vlastní skvělou rodinu.