Článek
„K žádnému vážnému napadení nebo ohrožení života nedošlo. Řešili jsme zatím jen verbální roztržky, kdy náš personál, který je tady přítomen 24 hodin, dokázal uklidnit situaci vlastními silami a nebylo nutné volat policii,“ uvedla ředitelka azylového domu Petronus Petra Drvotová.
Ubytovaní klienti mohou v objektu holdovat alkoholu, ale má to svá pravidla. „Respektujeme, že pití je pro ně součást života a bez něj nemohou fungovat. Ale nastavili jsme určitá omezení. Denně si mohou přinést buď čtyři litry piva nebo dva litry vína. Tvrdý alkohol a drogy jsou zakázané, stejně jako shlukování. To znamená, že povoleno pít mají jen samostatně ve svém pokoji,“ pokračovala šéfka domu.
Ale co by to bylo za pravidla, kdyby se neporušovala. „Samozřejmě že se to děje. Není to ale na denním pořádku. Tak asi jednou týdně řešíme nějaký problém. Nejčastějším prohřeškem bývá to, že se klienti scházejí na jednom pokoji ke společnému pití. Občas také dochází k rušení nočního klidu nebo že se snaží donést více alkoholu, než je povoleno,“ popisovala dále Drvotová.
Jezdí k nám často také zástupci různých organizací, které by chtěly jít podobným směrem.
Kvůli narušování soužití muselo dům nedobrovolně opustit zatím šest lidí. „Doplatili na svoji nedisciplinovanost. Opakovaně dělali v noci virvál. Žádné domluvy na ně neplatily. U některých z nich se vlivem alkoholu projevila zvýšená agresivita,“ upozornila ředitelka azylu.
V zařízení je k dispozici šestadvacet jednolůžkových pokojů. Postel, skříň, stolek. Sociální zařízení je vždy pro dva pokoje společné, kuchyňka na patře, k dispozici je i třeba prádelna s pračkou a sušičkou. Nebo společenská místnost se stolním fotbálkem. Pes není na překážku, tedy pokud je řádně očkovaný, odčervený a s náhubkem. Klienti platí 195 korun za den. Mohou zde být nejdéle rok.
„Průměrný věk ubytovaných je 53 let. Jsou tady muži i ženy. Všichni jsou to lidi bez domova, kteří k nám přišli přímo z ulice. Nespali pod střechou na posteli třeba i deset let. Úplně pod nějakou extrémní kontrolou nejsou. Nejsme vězení ani léčebna, snažíme se simulovat běžné bydlení. Ale zároveň s nimi pracujeme tak trochu komunitně , takže spolu musejí nějakým způsobem vycházet,“ vysvětila Drvotová.
Primárně přijímá zařízení klienty z Plzně a okolí. „I tak máme stále plno. Když někdo odejde, do týdne je místo obsazené. Kdybychom otevřeli dveře pro celou republiku, tak tu stojí před dveřmi fronty. Jezdí k nám často také zástupci různých organizací, které by chtěly jít podobným směrem. Zajímá je, co všechno se musí udělat pro to, aby se dalo s těmi klienty fungovat bez nulové tolerance alkoholu,“ podotkla ředitelka domu.
Inspirovali se Holandskem
Podle ní někteří klienti dokonce i pracují. „Ubytování si platí buď ze mzdy, starobního důchodu nebo z dávek hmotné nouze. Každý musí mít platný doklad totožnosti a potvrzení od lékaře o bezinfekčnosti. Žádnou jejich lustraci neprovádíme. Jen u cizinců musíme hlásit policii, že jsou u nás ,“ uzavřela Drvotová.
Armáda spásy se se svým azylovým domem inspirovala v Nizozemsku, kde podobných zařízení existuje několik. „Naším cílem bylo pochopit smysl a způsob práce, ale i zásady, jak se tyto služby mají tvořit. V podobných domech jsme strávili týden a stěžejním pro nás bylo ubezpečení, že jsou takové služby úspěšné,“ řekl národní ředitel Armády spásy Jan František Krupa.
Alkoholikům pomůže první azylový dům
„Jejich potřeba je v České republice hmatatelná. Viděli jsme například, že lidé v těchto zařízeních potřebují na návykové látky zhruba čtvrtinu toho, co by potřebovali, kdyby zůstali venku na ulici,“ dodal Krupa.