Po příštích volbách budu silnější, tvrdí Klaus ml.

Mně se obecně budova Sněmovny moc nelíbí, architektonicky je to temné místo bez oken, takže se snažím být jinde, na ulici, mezi lidmi.

Tedy je mi trochu jedno, v jaké zrovna sedím kanceláři. Zrovna tady byl ale v 90. letech 19. století byt T. G. Masaryka, takže to mělo hezký přesah.

A dneska tu opravují zabedněná okna, je to takové zvláštní. Budu mít kancelář vyklizenou rychle.

Rozhodně na nic takového nepomýšlím. Vytvářím novou politickou stranu a ta strana bude parlamentní. Navíc ctím mandát od svých voličů.

I kdybych se rozhodl, že bych už v politice vůbec nepokračoval a šel se živit do soukromé sféry, tak bych mandát dokončil, považuju to za slušnost. Nemám rád lidi, kteří někam kandidují s tím, že vlastně nechtějí. Tomu jsem nikdy nefandil.

Podívejte, život učitelů ovlivňuje vláda. Ta dělá vyhlášky a většinu zákonů. My jsme občas zdvihli nějaké téma, které rezonovalo veřejností, udělali jsme seminář, sám jsem navrhl několik zákonů, které jsem považoval za důležité.

Za dva a půl roku budu mít větší sílu ovlivňovat české školství, než jsem měl teď. Z čistě praktického hlediska může jakýkoliv poslanec přijít na jednání jakéhokoliv výboru a vystoupit tam, snažit se poslance přesvědčovat. Naopak budu mít o třetinu víc času věnovat se práci v jiném výboru, který s tím může souviset.

Jistotu samozřejmě nemám, ale myslím si to.

Především bych se chtěl čtenářům Práva omluvit. Ještě před rozhovorem jsem varoval, že detaily, například co se týká personálií, zatím vyjevit nemůžu. Je to ve stadiu zrodu, projekt chceme veřejnosti představit připravený.

Nabídneme základní program, který bude mít tři pilíře. Jeden bude „národní demokracie – žijeme v České republice“, který bude obsahovat i náš vztah k EU. Budeme mít silný akcent na to, že bohatství vzniká z práce a normální je pracovat, nikoliv čerpat dávky.

Třetí pilíř se bude jmenovat „Braňme normální svět“, tam bude patřit rodina, školství a podobně. Myslím, že dokážeme přesvědčit veřejnost, že to myslíme vážně, a zbytek se ukáže. Neřekl bych ale, že budeme lovit jen voliče ODS.

Vždyť tam nikdo není. Naopak mám pocit, že strany tzv. demokratického bloku jsou jedna jako druhá, a začíná se vytvářet poptávka po něčem, co bych nazval národním, konzervativním hnutím. Vraťme lidem, co pracují, platí daně a vychovávají děti, jejich zemi.

Od té doby, co se hnutí ANO posunulo doleva, tu prostor je. Pozitivně na nás reagují starostové, ředitelé škol, často bývalí voliči ČSSD. Není to ryze pravicový elektorát. Myslím, že pojmy levice a pravice jsou zprofanované, lidé jim nerozumí. Už o nich nemá smysl hovořit.

To, že bohatství vzniká z práce, je pozitivní. To, že je potřeba bránit normální svět, je také pozitivní. Stejně jako to, že žijeme v ČR a máme řešit naše problémy, a ne problémy někoho jiného. Nepovedeme žádnou negativní kampaň, ani osobní, ani jinou.

To se ukáže ve volbách. Stavím mančaft, říkám, že v něm budu mít výborného stopera, že zvládnu lítat na levém křídle a centrovat, a vy se mě ptáte, jak porazit soupeře. K zápasu ale teprve dojde.

Hlásí se nám spousta lidí, kteří mají fabriku, ředitelů škol, starostů, lékařů. Upřímně tomu věřím, že dokážeme prorazit. Ale náš hlavní cíl jsou parlamentní volby v roce 2021.

Jistě, máme přípravný výbor, který představíme. Budou tam poslanci, senátoři i lidé úplně noví v politice. Lidé, kteří mi hodně nefandí, používají dva hlavní útoky: jeden je, že stranu zakládá můj tatínek, aby tak vystrašili lidi, co nemají rádi 90. léta. To je samozřejmě nesmysl. Táta bude stranu snad podporovat, ale určitě v nějaké emeritní roli.

Druhý takový útok je, že o mně říkají, že jsem solitér, s nikým nevyjdu a že bych ve straně musel být jedině sám. I tohle brzy vyvrátíme. Řídil jsem školu, kde bylo sto osmdesát zaměstnanců, a nikdy jsem neměl s nikým problém.

Byli jsme vždy politicky takřka zajedno. Budu s ní rád spolupracovat. Ale je to otázka na paní poslankyni.

Každý je zodpovědný za míru své trapnosti sám. Nebudu moralizovat.

Lidé, co mě znají, vědí, že to tak není. Nemám ambice komentovat ODS, to už jsem řekl několikrát. Se spoustou jejích členů budu spolupracovat v budoucnu, doufejme, že aspoň ti slušnější z nich budou zvedat ruku pro nižší daně, pokud se v příštím volebním období dostanou do Sněmovny. Nechci komentovat jejich psychoanalýzy. Také nedělám psychoanalýzu paní Udženiji.

Nemám ambice jejich výroky komentovat, jsou mi lhostejní.

Co na to říct. Už jsem byl vyloučen, a nechci dělat rozhovor o ODS. Pana Jakla jsem podpořil, potom jsem společně s některými poslanci ODS hlasoval i pro jeho členství v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

Tenkrát jsem nesouhlasil i s tím, že jsme v senátních volbách podporovali členy jiných stran, například pana Mikuláše Beka, kteří s našimi hodnotami neměli nic společného. Ale nechci se v tom patlat, tečka.

Nikoho nepřemlouvám, každý se musí rozhodnout sám. Bavím se se spoustou poslanců a senátorů, zdaleka ne jen z ODS. Nebudu avizovat konkrétní jména dopředu, brzy o tom jistě uslyšíte.

Klub ve Sněmovně musí mít deset členů, pokud vznikne ad hoc z odpadlíků. Až bude nezařazených poslanců deset a více, tak tuto otázku můžete položit. Do té doby není co dodat.

O společném postupu se s nimi rozhodně nebavím. Jsou to kandidáti jiné politické strany. Normálně s nimi mluvím, jako se spoustou dalších poslanců. Pan Volný byl ve školském výboru, bavili jsme se spolu. Rozhodně s nimi neplánuji vznik parlamentní frakce.

Helejte se, každý svého štěstí strůjcem. Nejsem Ježíš Kristus, abych hodnotil, kdo mluví hodně pitomě a kdo málo. Moc jsem to nesledoval, nepatřím k těm, jejichž jedinou politickou činností je, že ostatní moralizují. Je jich ve Sněmovně docela dost. Celou dobu sedí na zadku, o důležitých věcech ani nekváknou, ale vystartují ve chvíli, když poslanec XY hrál na kytaru, a chtějí to tři hodiny řešit. Není to můj styl uvažování.

To byl obecný příklad, nechci jmenovat nikoho konkrétního. A pokud jste se ptal na řeči o Václavu Havlovi, mám velkou úctu k úřadu prezidenta. Proto jsem nikdy nekritizoval ani pana prezidenta Havla, ani pana prezidenta Klause, ani pana prezidenta Zemana.

Zrovna tak mám úctu k jiným národům, a pokud si Slováci zvolili paní Čaputovou, tak určitě vědí, proč to udělali. Nejsem z těch, kdo by na ni útočil. Ale nechci hodnotit, co někdo řekl v hospodě nebo na internetu.

Programem naší strany czexit nebude. Chceme přátelství evropských národů a volný pohyb zboží, služeb a osob. Chceme se ale vrátit před Lisabonskou smlouvu, abychom nebyli provincie, která musí přijímat zákony jdoucí seshora. Rozhodování se musí vrátit do rukou národních parlamentů.

Zásadovostí. Přijde zákon, se kterým nebude zásadní většina obyvatel ČR souhlasit – GDPR to není, to lidé asi nakonec přežijou –, a budou politické strany, které to do našeho sborníku zákonů neimplementují. A to vyvolá nějaké vyjednávání. Že bychom ale tak dlouho leštili v Bruselu kliky, až by se něco začalo měnit, tomu nevěřím.

My jsme s částí ODS mnohokrát společně hlasovali s poslanci SPD, to si každý může ve Sněmovně zkontrolovat. Ale upřímně řečeno, nikdy jsem nebyl příznivcem přímé demokracie, celý ten konstrukt mi logicky nedává smysl. Ani si nemyslím, že má být na všechno referendum. To má být u základních státoprávních otázek jednou za patnáct, dvacet let. Děsím se i toho, jak často lidé chodí k volbám. Máme krajské volby, evropské volby, senátní, každý rok nějaké. A to demokracii moc neprospívá.

Smyslem demokracie je, že lidé rozhodnou, někomu zemi svěří, aby je zastupoval, a pak zhodnotí, jestli to dělá dobře, nebo špatně. Ale když tu máme neustálý volební boj a ti, kteří jsou zvoleni, stejně nic nezmohou, tak to vede jen k tomu, že voliči jsou naštvaní a jsou náchylnější k extrémnímu chování.

Kraje jsou nesmysl, lidé se s nimi neztotožňují. Obyvatele Rakovníka a Kutné Hory nic nespojuje kromě toho, že jsou Češi. Logicky pak v krajích nejsou žádná politická témata, všichni chtějí akorát víc dotací, a koalice tam pak vznikají ve stylu pejska s kočičkou. Kraje k míře demokracie v ČR nepřispívají a Senát jakbysmet. Pokud k senátním volbám přijde jedenáct procent lidí, není to žádná pojistka demokracie, spíš pokřivení demokracie. Když přijde skutečný diktátor, všechno zruší za půl hodiny, včetně Sněmovny, jak nám ukazuje historie 20. století. Politicky je mi Senát ale bližší, je v něm víc lidí, kteří zastávají moje hodnoty, než ve Sněmovně.

Volební program ještě nemáme, můj názor znáte. Politicky je něco takového nesmírně těžké, je divné kandidovat do kraje s tím, že ho chcete zrušit. O tom budeme ještě jednat, ale kdyby byla v roce 2021 vůle vítězů voleb omezit počet lidí, kteří rozhodují o životech lidí, tak tomu budu velice nakloněn.

Zatím je odezva české veřejnosti a českých podnikatelů neuvěřitelně pozitivní. Na přípravné kroky máme zatím peněz dost, a kolik budeme mít na kampaň, to ještě nevím.

Máme nějaký menší seznam, a za pár dní se na něj kouknou odborníci na marketing.

Upřímně, myslím, že jsem na to mladý a v politice jsem zatím dokázal málo. Prezidentský úřad je pro lidi, kteří za naši zemi bojovali, spousta z nich byla ve vězení nebo v emigraci, a je to spíš pro lidi kolem sedmdesátky.

Teď zakládám politický subjekt, který má ambici vládnout, a prezidentský úřad není něco, na co bych myslel. Vyloučit to nechci, pokud mě někdo na stará kolena vyzve, ať kandiduju, a budu-li se na to cítit a budu-li potřetí ženatý, abych měl kam vozit první dámu, tak na to třeba někdy kývnu. Teď o tom opravdu neuvažuji.

To je novinářská zkratka. Nejdřív chci dosáhnout něčeho, čemu věřím. Snížit daně, vrátit do škol normální život, něco zjednodušit, vrátit trochu svobody. To jsou věci, které chci. Jak jste správně naznačil, mohou se mi nepodařit, a tím to bude vyřízené.

Tak si oddechnu, pojedu s dětmi na hory, budu v soukromé sféře a z lidského hlediska budu určitě spokojený. Bylo pro mě velmi těžké rozhodování věnovat posledních třicet let svého života tomu, že si budu nechávat nadávat do fašistů a ruských agentů. Asi půl roku jsem zvažoval, jestli mám vůbec do politiky vstupovat.

Nejsem toho příznivcem. Nemám rád, že když někomu vychází v průzkumech, že je populárnější mezi mladými lidmi, tak navrhuje, aby mohli volit i jedenáctiletí. Volby jsou vážná věc, a když někomu dáte práva, dejte jim i povinnosti. Šestnáctiletí některé povinnosti nemají, tak proč jim dávat to právo? Osmnáct let je dostatečných, není důvod to měnit.

To byl návrh, který jsem přinesl já a oni si ho osvojili, z čehož mám radost. Čeští řidiči jsou poslední dobou štvanou zvěří a jejich obrana je jedna z věcí, kterou chci zastávat.

Zákony, které prošly opozicí, byste spočítal na prstech jedné ruky, nebo dvou. Školky zrovna vyšly, odložení financování školství jsem prohrál a o Facebooku se ještě bude jednat, ten normálně leží ve Sněmovně.

Jinak jsem spoluautorem řady zákonů, které prošly. Jsem mezi poslanci s největším počtem legislativních návrhů. Teď je ve Sněmovně návrh zrušení registrů smluv pro školy. Kdybych byl ve vládě, tak těch věcí, které bych podpořil, je daleko víc, než když jsem v opozici.