Článek
„Byl to krásný pocit, ale spíš to beru jako motivaci pro ostatní. Byla bych ráda, aby se hendikepovaní lidé nebáli sportovat. Nic totiž není nemožné, je to jen o hlavě,“ skromně komentuje svůj taneční úspěch sympatická dívčina. K mistrovskému zlatu ale vedla dlouhá a náročná cesta. U Daniely začala v sedmnácti letech, když jí lékaři diagnostikovali chondrosarkom – nádor v chrupavce v koleni.
Daniela Pecinová se svou kolegyní na mistrovstvi světa v italské Florencii.
„Přišlo se na to pozdě. Lékaři mi dávali hodně malé šance na život. Noha musela okamžitě pryč. Metastáze jsem měla víceméně ve všech orgánech. Po roce přišla recidiva, takže jsem si nemocí prošla dvakrát. Byla jsem si ale jistá, že chci na světě zůstat. Rozhodla jsem se bojovat,“ říká Daniela s tím, že její nemoc stmelila celou rodinu.
Byl to neskutečný zážitek. Nikdy jsem nestála na stupni vítězů, nikdy mi nehráli hymnu. Neudržela jsem slzy v očích.
Při hymně neudržela slzy
Fakt, že dnes musí žít bez nohy, nepovažuje za nic strašného. „Hendikep jsem přijala jako součást svého života. Popravdě řečeno si dnes vůbec nedokážu představit, že bych bez něho žila, protože už tvoří moji osobnost,“ je přesvědčena mladá tanečnice.
K tanci na tyči neboli pole dance ji přivedla kamarádka. Když Daniela zjistila, že se na tyči udrží, byla uchvácena. Kvůli tréninkům se dokonce přestěhovala z Mariánských Lázní do Plzně. Dnes se koníčku věnuje čtvrtým rokem a mezi hendikepovanými v Česku je jeho průkopnicí.
Daniela Pecinová se zlatou medialí z letošního mistrovství světa ve Florencii.
Díky silné vůli a trpělivé práci se v prosinci mohla zúčastnit mistrovství světa ve Florencii, kde společně s ještě jednou českou tanečnicí soutěžila v kategorii hendikepovaných. Daniela si nakonec z Toskánska odvezla zlatou medaili.
„Byl to neskutečný zážitek. Nikdy jsem nestála na stupni vítězů, nikdy mi nehráli hymnu. Neudržela jsem slzy v očích,“ popisuje.
Teď přijde krátký odpočinek. Už po Vánocích ale s trenérkou Zuzanou Kellner odstartuje přípravu na květnové mistrovství republiky v Praze.
Jeden cíl Daniela ještě nesplnila. Vydat už rozepsanou knížku. „Mohla by motivovat všechny nemocné, kteří bojují s nějakou nemocí. Chci jim ukázat, že se s hendikepem dá žít plnohodnotný život,“ dodala šampiónka.