Po 68 letech se rodina rozloučila s popraveným strýcem bratrů Mašínů

Jeho dopisy rodině nikdy nedorazily. Příbuzní je obdrželi až po revoluci v devadesátých letech. Blízcí popraveného Ctibora Nováka dlouhá léta ani netušili, kde se nachází jeho ostatky. Nedávné pátrání historiků a archeologů ale přineslo překvapivé zjištění. Odborníci zjistili, že v hlíně na dvoře pankrácké věznice se nachází i zbytky spálených kostí.

Popel podle historiků s největší pravděpodobností patří 69 zemřelým a popraveným politickým vězňům z let 1948 až 1965. Mezi nimi je i jméno Ctibora Nováka. Oficiálně se tedy mohli se svým příbuzným rozloučit až po 68 letech.

Pankrácká věznice připravila pietní setkání symbolicky v dušičkový den 2. listopadu na dvoře pankrácké věznice, na místě, kde docházelo k popravám oběšením. Nyní tu stojí masivní dřevěný kříž a místo připomíná osudy těch, kteří u zdi věznice neprávem zemřeli.

Desítky pozůstalých tak během čtvrteční piety mohly uctít památku popravených. Příbuzní ke kříži položili květinové dary a zúčastnili se ekumenické bohoslužby. Pro mnohé z nich to bylo poprvé, kdy se mohli oficiálně rozloučit.

„Vážím si toho, že mohu navštívit místo, kde dědeček zažíval utrpení, a vzdát mu hold,“ svěřila se pro Právo Novákova vnučka Blanka Nováková. Rodina si osobnost popraveného příbuzného dosud připomínala jen u rodinné hrobky na olomouckém hřbitově.

Na této hrobce nechali vytesat jeho jméno. Vzpomínkový kámen se nachází i na Ďáblickém hřbitově v Praze. Ostatky ale dosud chyběly.

Osobnost Ctibora Nováka byla donedávna ve stínu švagra, generála in memoriam Josefa Mašína staršího, i jeho synovců, Ctirada a Josefa Mašínových. Vnučka Blanka dědečka přesto vnímá jako hrdinu.

„Vykonal velké věci a také za ně byl náležitě potrestán,“ připomněla zejména Novákovu odbojovou činnost za druhé světové války.

Novákova vojenská kariéra začala v roce 1924, do historie se zapsal v roce 1939. Odbojnou činnost začal taktickým plánem sledovat pohyb německých vojenských jednotek.

V září se odhodlal bojovat proti nacistickému režimu a nastražil v Berlíně dvě nálože. První explodovala před policejním ředitelstvím, druhá vybuchla před budovou ministerstva letectví. Dobové záznamy uvádějí, že bomby zničily velkou část ministerstva, tlaková vlna převrhla kolem jedoucí vůz tramvaje a v blízkosti se s řinkotem rozbily všechny velké tabule výkladních skříní.

„Ulice byla plná kamene, rumu, kusů nábytku a v ulicích zavládla nepopsatelná panika,“ popisoval následky výbuchů Novák. Jako strůjce jednoho z největších útoků československého odboje poté strávil skoro celou druhou světovou válku ve vězení. Rozporuplnou kapitolou v jeho životě je období po válce.

Působil v Jeseníku jako velitel internačních táborů pro Němce a na jeho příkaz bylo zastřeleno několik občanů německé národnosti. V rodině vyvolal poprask i jeho vztah s druhou manželkou Janou, která se za druhé světové války hlásila k německé národnosti.

V roce 1950 armádu opustil a pracoval jako recepční v Karlových Varech v dnešním hotelu Pupp a jako trafikant v Jeseníku. V tomto období se častěji stýkal se svými synovci Ctiradem a Josefem Mašínovými a s jejich odbojovou skupinou působící na Poděbradsku.

Poprvé byl Novák komunistickým režimem uvězněn v roce 1951, podruhé o dva roky později. Po více než ročním věznění byl ve vykonstruovaném procesu označen za hlavu protistátní teroristické skupiny.

Spis uvádí, že jako „strýc bratří Mašínů byl od roku 1951 do podrobností zasvěcen do teroristických činů, které banda spáchala nebo se chystala provést. Při četných schůzkách s bratry Mašíny a jejich společníky jim radil, jak teroristické činy provádět, aby unikli dopadení. Posiloval jejich nenávist v lidově demokratickému zřízení a odhodlání páchat další a další zločiny. Získal si tak autoritu vůdce celé bandy a byl za vůdce celé bandy také uznán…“

Po více než ročním věznění byl spolu se Zbyňkem Janatou a Václavem Švédou odsouzen k trestu smrti. Žádosti o milost jeho matky a dalších rodinných příslušníků byly oslyšeny, všichni tři odbojáři byli 2. května 1955 popraveni.

„Vědomí, že dlouho již žít nebudu, mne tak netíží jako pomyšlení, že se mi dostalo za náš boj za svobodu vlasti nespravedlivé odplaty, že vše bylo marné,“ napsal Novák několik týdnů před popravou. Novákův případ byl znovu otevřen po roce 1989, na návrh vojenské rehabilitační komise byl v červnu 1991 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.