Článek
V zemědělském družstvu v Pňovicích na Příbramsku jsou na plný úvazek zaměstnáni čtyři kombajnéři. V období žní je jejich úkolem posekat 1180 hektarů polí a mají na to pouhých dvacet dní. Pracovní den kombajnéra vypadá v tomto období následovně: V sedm hodin ráno přichází do práce, udělá základní údržbu stroje, natankuje a mezi desátou a dvanáctou hodinou vyjíždí na pole. To musí nejdříve objet a obhlédnout, určit si trasu jízdy a následný systém sečení.
Zemědělské družstvo Pňovice má k dispozici dva typy strojů – starší mají rok výroby 1985, novější jsou vyrobeny v roce 1993. Nové typy mají v kabině klimatizaci, elektronické ukazatele vlhkosti a výnosu obilí a jsou pochopitelně méně poruchové. Navíc dokážou pojmout pět tun obilí, což je oproti starým strojům dvojnásobné množství. Na silnici mohou jet až 30 kilometrů v hodině, po poli jezdí pracovní rychlostí tři až šest kilometrů v hodině a spotřebují poměrně velké množství nafty – přibližně 500 litrů za den.
Během jízdy je zejména u starších strojů nutno stále kontrolovat výšku strniště a zvuk kvůli případným poruchám. Ve chvíli, kdy je kapacita stroje zcela naplněna obilím, přichází na řadu traktor s násypkou. Na poli se jich pohybuje přibližně sedm – jeden z nich náklad odváží do výkupu nebo do skladových prostor. Pracuje se nepřetržitě celý den – výjimkou je čas na svačinu, podnikový oběd a přesnídávku, což zajistí družstvo. Přesnídávka se nejčastěji sestává z rohlíků, kusu sýra, salámu a minerálky. Když padne rosa, není možné pokračovat v sekání a pracovní den je u konce – často to bývá až o půlnoci.