Článek
Jak se vám sedí ve vládě, která čelila a stále čelí kritice za nezvládnutí epidemie? Během epidemie bylo znát určité napětí mezi resorty.
Jednoznačně to napětí bylo a je stále ještě v celé společnosti. I ve vládě byly různé názory, ať už třeba ze strany ekonomických vicepremiérů nebo ostatních členů vlády včetně mě, takže to klidné měsíce rozhodně nebyly. Byla tu ale před námi výzva, kterou nikdo nezažil, je to pandemie celosvětových rozměrů, a tak se k tomu musí přistupovat. To znamená, potvrzuji, že to bylo hodně divoké, ale častokrát to bylo motivováno nějakou snahou se s tím vypořádat.
Musely být děti tak dlouho doma? Letos to určitě smysl mělo, tvrdí Dušek
Jste spokojen s tím, jak vláda, jejímž jste členem, rozhodovala v rámci epidemie?
Samozřejmě asi nejsem spokojený s tím, že české školy byly takhle dlouho zavřené, a to z různých důvodů. Jeden důvod je skryt v minulém létě, kdy jsme všichni bez rozdílu, a tady si myslím, že to není jenom o vládě, ale i o řadě expertů, asi uvěřili, že pandemie je pryč. To se nám pak zle vymstilo na podzim. A i to byl důvod, proč jsem vlastně někdy 10. října čelil z pohledu ministra školství bezprecedentní výzvě, když přede mnou stáli epidemiologové, ukazovali mi čísla a říkali, že jestli se nezavřou i první stupně, tak se nepodaří ta čísla zkrotit.
To je něco, co nechcete řešit jako otázku bytí a nebytí, ale bylo to potřeba řešit. Byla to velká oběť a nezastírám, že třeba ve vládě jsem byl já zastáncem tvrdších a razantnější kroků, co se týká testování v průmyslu a podobně.
Epidemiologové tehdy tvrdili, že je potřeba zavřít školy. Nyní některá data ukazují, že to nemělo celkový vliv na epidemii. Ředitel ÚZIS Ladislav Dušek říkal, že teď na jaře to vliv mělo, že tehdy nákaza mezi dětmi byla. Vloni už to tak nebylo nebo nemuselo být.
Za těch 15 měsíců za sebou máme já i kolegové více než nějaké epidemiologické minimum, to je holý fakt. Když ale před vámi stojí tehdejší ministr zdravotnictví a jednoznačně říká, že školy jsou problémem, a byl to pan profesor Prymula, tak nezbývá než to akceptovat. Přece jenom to ale neznamená, že se s tím musíte jako ministr školství smířit. My jsme chtěli konkrétní data, jak se covid šíří v jednotlivých věkových kategoriích, a je pravdou, že se následně ukázalo, že ten výskyt v jednotlivých skupinách dětí je odlišný.
Říkal jste, že jste byl příznivcem spíše tvrdších opatření v jiných segmentech společnosti. Co jste tedy dělal pro to, aby se ty školy tady nezavřely? Většina zemí EU se právě vydala cestou omezit jiné oblasti společenského života a školy státy zavíraly na nezbytně nutnou dobu.
Jasně, ale vláda rozhoduje ve sboru, to znamená, já jako ministr školství jsem se snažil i díky tomu, že tým ministerstva školství zahrnuje vysoké školy a vědeckou obec, se kterou máme kontakty, klást argumenty na stůl. Vláda ale nakonec rozhoduje ve sboru, a to klíčové je doporučení ministra zdravotnictví bez ohledu na to, který ministr zdravotnictví zrovna v té židli seděl.
Takže to, co jde za ministerstvem školství, aniž by to bylo v jeho gesci, tak je třeba to, že jsme na doporučení odborníků od podzimu říkali, „pojďme testovat ve firmách, pojďme více testovat, pojďme testovat třeba i ve školách“ a zároveň jsme říkali, že tou správnou cestou jsou PCR testy. Nevím, jestli se to úplně ví, ale materiál, který otevřel debatu o testování PCR testy a potom antigenními testy, tak byl materiál ministra školství, který jsme dali na vládu, přestože bych to očekával mnohem dřív od ministerstva zdravotnictví.
Fungování ministerstva zdravotnictví dlouhodobě nebylo dobré a ministerstvo školství si muselo v řadě oblastí pomoci samo.
Ta otázka je spíš, proč ministerstvo zdravotnictví s tímto materiálem nepřišlo v listopadu nebo v říjnu, proč museli mí kolegové vzít vědce, odborníky a dát dohromady materiál, aby vůbec vládu informovali o těchto možnostech a samozřejmě preferované variantě PCR.
Vzpomínáte? Kdo všechno už za čtyři roky prošel vládou Andreje Babiše
Tím naznačujete, že vlastně selhávalo ministerstvo zdravotnictví. Tam se vystřídali čtyři ministři, teď je tam staronový ministr Adam Vojtěch (za ANO). Vy jste se občas dostal do názorového rozporu s těmi ministry, naposledy třeba připomeňme, když bývalý ministr Arenberger ukončil spolupráci s MeSES epidemiologa Petra Smejkala. Se kterým ministrem se vám nejlépe spolupracovalo a jak moc to vlastně omezilo rozhodování vlády, konzistentnost a přípravy strategií?
Samozřejmě že časté výměny na klíčovém postu ministra zdravotnictví v pandemii ničemu nepřidávají. Druhá věc je, s jakým týmem ministr na ministerstvu zdravotnictví hraje.
Ten se pravidelně měnil.
Ten nejbližší ano. Pak je tam i tým, který je ve státní službě. Já zodpovědně říkám, že vyjadřuji obdiv svým kolegům, kteří patnáct měsíců v mnoha ohledech saturovali práci ministerstva zdravotnictví. Ti ministři, kteří se tam střídali, neměli vůbec lehkou úlohu a řada z těch věcí, a táhne se to od minulého léta, která měla být odpracována na zdravotnictví, odpracována nebyla. Pak jsme to schytávali my na ministerstvu školství, přičemž je potřeba říct, že školy nezavírá ministr školství, zavírá je i otvírá ministr zdravotnictví.
Celé ministerstvo v této pandemii opravdu dělalo věci, které nespadají do jeho gesce. Řadu věcí odpracovalo ministerstvo školství a já bych čekal, že měly být odpracovány mnohem dříve na základě doporučení odborníků ministerstva zdravotnictví. Nevím, jestli je to přímo o pozici ministra zdravotnictví, ale ten každopádně nese politickou zodpovědnost. Ale co se týká toho fungování ministerstva zdravotnictví, tak to dlouhodobě nebylo dobré a ministerstvo školství si muselo v řadě oblastí pomoci samo.
Takže za kritiku vlády vlastně může z velké části ministerstvo zdravotnictví, které nekonalo právě kvůli těm častým změnám na postu šéfa resortu?
Nedokážu to takto soudit. Každopádně ptal jste se mě na mou zkušenost a moje zkušenost jako ministra školství, byť školství bylo tou nejpalčivější oblastí a společně s ministrem zdravotnictví jsme byli nejvíce v záři reflektorů, je, že časté výměny ničemu neprospívaly, protože pokaždé musíte znovu nastavovat debatu. Každý ministr i jeho nejbližší tým měl jiný názor na vývoj té pandemie a ubíralo to síly celé vládě, nejenom ministerstvu školství.
Když jsem u těch změn na postech ministrů. U vás se proslýchalo, že vás premiér Andrej Babiš (ANO) chtěl taky nejednou odvolat, pak změnil názor. Čím si vysvětlujete, že jste zůstal ve funkci? Je to třeba tím, že se za vás postavila odborná veřejnost?
Pokud mám hodnotit práci ministerstva, a tím pádem i práci svou za ty více jak tři roky, tak si myslím, že jsme skutečně byli ministerstvem, které v době pandemie bylo konzistentní v názorech a tvrzeních.
Celkově mě mrzí, že počet zameškaných týdnů má Česká republika nejvyšší v celé EU.
Přišel ale covid s obrovským dopadem do školství, a já jsem to opakovaně říkal, a stojím si za tím, že Česká republika by měla děkovat školství, protože školství neslo mnoho nákladů té pandemie. Já jsem se opakovaně snažil vládní kolegy přesvědčit o tom, i na základě zahraničních i českých studií, že ty ztráty, ke kterým dochází a které na první pohled nejsou vidět v českém vzdělávacím systému, jsou dlouhodobé, a proto je důležité, abychom ty školy co nejdříve otevřeli.
Samozřejmě celkově mě mrzí, že počet zameškaných týdnů má Česká republika nejvyšší v celé EU.
Česko mělo zavřené školy 40 týdnů, což je skutečně nejvíce. Z toho 18 týdnů úplně.
To záleží, jakou statistiku vezmete, ale samozřejmě celkově prostě náklady pandemie v České republice neslo školství víc, než by bylo podle mého názoru potřeba. Je to škoda, ale znovu říkám, vláda rozhodovala ve sboru a ta klíčová doporučení během podzimu šla od odborníků. Ti hovořili jednoznačně o tom, že je potřeba zavřít dokonce i první stupně škol, což se pak bohužel také stalo.
Blatný a Plaga jsou obětní beránci. Odvolat je může jen psychopat, tvrdí opozice
Vraťme se zpět k tomu odvolání. Jak si vysvětlujete to, že vás Andrej Babiš neodvolal, když se k tomu chystal údajně několikrát?
Spekulace o mém odvolání jsou na denním pořádku během těch tří a čtvrt let. To vzhledem k životnosti ministrů školství obecně patří. Spekulace se tu objevovaly a já mám za to, že právě konzistentnost doufám vytvořila v odborném prostředí obraz, že ministerstvo je spoluhráčem a mohou se na něj spolehnout. To se pak přetavilo i v podporu těch aktérů, se kterými, a to je třeba říct, nemám na všechny věci stejný názor. Ale tu odbornost ocenili tím, že se postavili na mou stranu ve chvíli, kdy sílily spekulace o mém odvolání.
Jak se vám momentálně spolupracuje s premiérem Andrejem Babišem? Jaký máte vztah?
Vztah máme dlouhodobě pracovní. Co se týká třeba rozvolňování nebo priorit školství teď na jaře, tak musím říct, že v osobě premiéra jsem měl jako ministr školství maximální podporu. Spory na vládě, co se týká rozvolňování, co dřív a co později, byly rozhodně s jinými ministry či vicepremiéry. Ale co se týká pana premiéra, tak tam ta priorita škol teď na jaře byla neoddiskutovatelná a měl jsem v něm podporu.
A v minulosti? Vypíchl jste, že teď na jaře jste měl podporu, jak to bylo v loňském roce?
Zase ať si to nemalujeme růžově, měli jsme spor třeba ohledně úřední maturity. Já to ale vnímám jednoznačně jako spor věcný. Co se ale týká odborné roviny, a to mi dala za pravdu i odborná veřejnost a ostatně i výsledky nejenom didaktických testů, ale i ústních částí maturit na školách, tak se ukázalo, že odborné hledisko, které jsme jako ministerstvo školství a já jako ministr školství ve sporu s premiérem hájili, je správné.
Výsledky maturitních testů? Zdařilé, hodnotí zástupci škol a učitelů
Kolem uplynulého školního roku se točíme celou dobu. Můžete ho tedy krátce shrnout? Jste spokojen s tím, jak výuka vypadala?
Být spokojený se školním rokem, který proběhl v pandemii, se zdá být nemožné. Je potřeba říct, že se spokojenost rodičů s distanční výukou od počátku zvedla, to znamená, že progres tu je. Velké poděkování patří školám a učitelům. Vzhledem k tomu, v jakých podmínkách to celé probíhalo, tak člověk myslím může být s tím školním rokem spokojený.
Jak bude vypadat nový školní rok? Na co se mají děti, rodiče i učitelé připravit od září?
Mám jasný požadavek, aby ministerstvo zdravotnictví vydefinovalo, jaký režim chce ve školách od 1. září. Definovat to má do 30. června, protože už nechci opakovat ten minulý rok, kdy my jako ministerstvo školství jsme tu měli přeložené manuály a semafory inspirované německými kolegy, poskytli jsme to ještě v červenci ministerstvu zdravotnictví, aby to pak všechno bylo jinak. Nemá smysl se vracet o rok zpět, ale nechci opakovat stejné chyby. Nechci se dostat do situace, kdy já jako ministr školství budu popotahován za to, že ministerstvo školství něco nesplnilo, když vím, že mí kolegové to měli včas hotovo a nezapracovalo to ministerstvo zdravotnictví.
Pokud se mě ptáte, jestli by roušky měly být jenom ve školách, tak vám říkám, že ne. Je to o vyváženosti opatření, protože pokud to má tak být, tak školy nemůžou být tím, kde něco bude fungovat, aby zbytek společnosti ta opatření nedržel.
Neustoupím z toho požadavku, aby ministr Vojtěch jednoznačně řekl, jak to bude ve školách od 1. září. Jaká bude frekvence testování, jestli to bude PCR nebo kvalitní antigen. Pokud kvalitní antigen, tak ministerstvo zdravotnictví musí říct, které to jsou, aby státní hmotné rezervy vysoutěžily ty správné testy do škol, které splní tu úlohu, jež mají splnit. A samozřejmě školám tyto prostředky musí být uhrazeny, respektive pokud to tedy bude soutěženo státními rezervami, tak na to ministerstvo financí musí uvolnit peníze. Toto všechno jsou otázky na zdravotnictví, které v posledních třech týdnech řešíme.
Při výuce odloží žáci roušky i ve třech posledních krajích
Byl byste pro to, aby byly roušky ve školách?
Pokud budou roušky ve společných prostorách jako požadavek na celou společnost při nějaké incidenci, tak logicky budou i ve společných prostorách škol. Pokud se mě ptáte, jestli by roušky měly být jenom ve školách, tak vám říkám, že ne. Je to o vyváženosti opatření, protože pokud to má tak být, tak školy nemůžou být tím, kde něco bude fungovat, aby zbytek společnosti nedržel ta opatření.
Ve společnosti se momentálně hodně řeší, i v souvislosti s kauzou exposlance Dominika Feriho, možné sexuální zneužívání na univerzitách. Jak se vám jako ministru školství čtou ty příběhy? Hodláte to nějak řešit?
Skvělá otázka, protože ty příběhy jsou zneklidňující. A to je hodně diplomatické slovo. Nečte se to samozřejmě dobře. Pamatuji si, když jsme v roce 2017 rozesílali materiál na vysoké školy, který právě tuto problematiku upravoval, včetně metodických doporučení. To znamená, že je možná namístě bavit se s vysokými školami, jakým způsobem do těch vnitřních předpisů a etických kodexů tento materiál, který mají čtyři roky k dispozici, vtělili. A pokud tak udělali, tak jak ho kontrolují, protože rozhodně tato kauza ukazuje, že situace dobrá není.
Hodláte tedy uspořádat třeba nějaké fórum s univerzitami, kde to proberete, nebo jaký bude ten krok?
Partnerem ministerstva školství je česká konference rektorů. To může být ta platforma, na které se můžeme bavit. Jestli společně s českou konferencí rektorů a Radou vysokých škol uděláme nějakou pracovní skupinu, tu techniku vám neřeknu, ale mám za to, že je namístě zeptat se škol, jak k tomu přistoupily. Nikterak tvrdě, ale spíše se podívat, co tedy zafungovalo a co nezafungovalo, případně se bavit o tom, jestli to můžeme nějak společně metodicky podpořit.
Další svědectví v kauze Feri: Dal mi napít a probudila jsem se nahá, řekla dívka
Nechtěl bych to teď ale vázat přímo na tu aktuální kauzu, ale systémově je tu nějaký materiál, který byl připravený ministerstvem školství, který přímo o těchto věcech hovoří, a byla tam i doporučení, která mohla být implementována.
Politické rozhovory o tématech, která hýbou společenským děním. Vedou je pro vás naši političtí redaktoři.
Odebírejte podcast také na Spotify, Apple Podcasts či na platformě Podcasty.cz a zapněte si upozornění na nové díly.
Poslechněte si také naše další podcasty: