Článek
Z hodnotového hlediska (rozumí se z mého osobního hlediska) byl druhým hlavním – vedle Václava Klause – škůdcem této země, především tím, že otáčel zahraniční orientaci na východ (k Číně a k Rusku), tedy v rozporu se zakladatelskou („havlovskou“) ideou polistopadového Československa.
Motivy tohoto „otáčení“ mně nejsou srozumitelné, leda tak, že Miloši Zemanovi jsou jakékoli ideje zcela lhostejné. Zažil jsem ho jako liberála, sociálního demokrata, „západníka“, rusofila, obdivovatele totalitní Číny…
Kdyby se mu to hodilo v jeho tažení k nejvyšší moci, dokázal by být i výmluvným konzervativcem, kýmkoli. Ideje, hodnoty jsou pro něj pouhými zaměnitelnými prostředky. Využíval své zcela mimořádné rétorické schopnosti, nadprůměrné sečtělosti a dobré, i když stále častěji selhávající paměti.
Klaus: Zemanův hlas bude chybět
Charakterově bych ho označil jako bezpáteřního cynika. Ačkoli jsem ho několik let považoval za blízkého spojence a spontánně jsme si tykali. Přiznávám bez mučení, že jsem ho dost dlouho neprohlédl. Byl zkrátka mnohem lepší „technolog“ než já.
Velmi uškodil také svým vztahem k Ústavě, ústavnosti, protože ty vždycky znamenají omezení, bariéry při zacházení s mocí. On jimi pohrdal. Byl dlouho jen a jen vítězem, který však skončil, myslím si já, v hanbě, v sebepokoření, když nakonec odvolal, co hlásal o Putinovi.
Žádná lítost však není namístě. To nevylučuje mé upřímné přání co možná dobrého zdraví. Sbohem, Miloši.
Zeman se přestěhoval
