Článek
Městský soud v Praze sice loni uznal, že Hutka byl nezákonně zbaven osobní svobody, žádost o soudní rehabilitaci ale zamítl. Trestný čin výtržnictví, který byl formálním důvodem zadržení, totiž není výslovně uveden v rehabilitačním zákoně. Podle ústavních soudců ale nelze jen formalisticky vycházet z dobové právní kvalifikace a z materiálů tehdejších vyšetřovatelů.
O Hutkovi je podle ústavních soudců notoricky známo, že za normalizace patřil ke kritikům poměrů. Příčinou zadržení proto s vysokou mírou pravděpodobnosti nebyl kriminální čin výtržnictví, ale jeho legitimní odpor proti režimu. Městský soud ale tuto možnost nezkoumal, což musí nyní napravit. Nyní je vázán právním názorem ústavních soudců.
Městský soud v Praze podle ústavních soudců nezohlednil skutečný smysl rehabilitačního zákona. Podle soudce zpravodaje Vojena Güttlera je cílem normy rehabilitovat činy, které v demokracii nemohou být trestné, a napravit co nejvíce křivd na perzekvovaných osobách.
Hutka v ústavní stížnosti uváděl, že mu současná justice odepřela soudní ochranu. Své krátkodobé zadržení v říjnu 1977 považuje za šikanu, která souvisela s dlouhodobým sledováním ze strany komunistické Státní bezpečnosti. Nátlak režimu vyvrcholil vystěhováním Hutky do zahraničí v rámci akce Asanace.