Článek
Hlavní program se uskutečnil ve sklepení Larischovy vily, kde 194 vlastenců čekalo na smrt.
„Kytice se kladou ve sklepních místech, kde pobývali 24. června 1942 ležáčtí obyvatelé včetně dětí před popravou. Ty jim zde gestapo odebralo a dospělí byli následně odvedeni na popraviště, které je vzdáleno 200 metrů vzdušnou čarou. Ten den zde našlo smrt 33 lidí, o den později jeden člověk a 2. července další 3 vlastenci,“ řekl František Bobek z Československé obce legionářské, která již deset let Larischovu vilu opravuje.
Připomenout si padlé příbuzné dorazili jejich potomci. Jan Lán i Alena Mergl Kučerová napsali o svých dědečcích knihy.
Alena Mergl Kučerová a Jan Lán se jdou do sklepení poklonit památce obětí heydrichiády.
„Jezdím sem pravidelně. Byli zde vězněni všichni, kteří byli zapojeni do odboje na Pardubicku. Můj děda Karel Kněz byl velitelem četnické stanice ve Vrbatově Kostelci a úzce spolupracoval s radistou Jiřím Potůčkem. Byl také jedním ze spoluzakladatelů odbojové skupiny Čenda,“ řekla Mergl Kučerová.
Osudy, které v knize Anna a Karel Knězovi, příběh českého četníka s sudetské Němky sepsala, rozhodně nejsou veselé. Karel Kněz se totiž před výslechem gestapa zastřelil a zanechal po sobě ženu, kterou si přivedl ze Sudet, a dva syny.
„Bylo to pro něj velké rozhodování, zda si vzít život, nebo žít a a nechat se zajmout gestapem. Ze své pozice četníka věděl, že výslechy na gestapu jsou kruté. Zároveň měl povědomost o spoustě lidí a kdyby je začal vyjmenovávat, hodně z nich by padlo do německých rukou. Jsem na něj pyšná,“ řekla Mergl Kučerová.
Ve sklepeních čekali na smrt obyvatelé Ležáků, jejich osadu nacisté vypálili.
Do stejné odbojové skupiny patřil také Karel Svoboda. V pronajatém domku v Miřeticích na Chrudimsku jeho rodina ubytovala radiotelegrafistu Jiřího Potůčka, který zde pobýval od ledna do dubna 1942. Svoboda dělal strojníka v lomu Hluboká, ze stísněného podkroví jeho domku v lomu vysílal Potůček depeše do Londýna.
„Lezlo se tam po žebříku. Z podkroví se každý den snažili navázat spojení s Londýnem, ale zpočátku nefungoval přijímač. Spojení navázali až 15. ledna 1942,“ řekl Svobodův vnuk Jan Lán.
Operace Silver A
Tříčlenná skupina Silver A ve složení velitel nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a radiotelegrafista svobodník Jiří Potůček byla vysazena do okupované vlasti v noci na 29. prosince 1941.Jejím úkolem bylo pomocí vysílačky Libuše obnovit a udržovat radiové spojení s exilem v Londýně a domácím odbojem. Působila hlavně na Pardubicku a Chrudimsku. Po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, do něhož byla trojice také zasvěcena, skončila skupina tragicky. Valčík zemřel vlastní rukou po boji s přesilou společně se šesti dalšími parašutisty v chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Praze, Alfréd Bartoš si sáhl na život, když ho gestapo pronásledovalo v pardubických ulicích, radista Potůček zemřel střelou českého četníka, který jej zcela vyčerpaného z útěku před gestapem našel mezi vesnicemi Trnová a Rosice.
V lednu před třiaosmdesáti lety panovaly velké mrazy, Potůček a Svoboda ale i tak chodili sněhem z Miřetic do lomu vysílat snad každou noc. Jejich spolupráce trvala do dubna. Po onemocnění manželky Karla Svobody zápalem plic se Potůček přesunul do ležáckého mlýna k rodině Švandových.
Svoboda za úzkou spolupráci se Silver A zaplatil životem. 2. července byl na pardubickém popravišti zastřelen. Jeho vnuk jezdí uctívat jeho památku každý rok, a to jak v lednu do Larischovy vily, tak v červnu do Ležáků.
„Když jsem byl malý, jezdili jsme na pietu vlakem s babičkou a maminkou. Ležáky jsme navštěvovali i na Dušičky, což je zajímavé, protože můj děda nemá nikde hrob, všichni popravení byli zpopelněni a popel vhozen do Labe. Tak jsme se svíčkou jezdili do Ležáků,“ řekl Lán a těžko přemáhal dojetí. Kniha, kterou sepsal, se jmenuje Jejich osud – vysílačka Libuše.