Petříček: Turecko nemůže přemýšlet o členství v EU, v NATO by mělo zůstat

Na turecké straně je celá řada překážek, abychom seriózně o členství Turecka uvažovali. Situace tureckého právního státu, demokracie, ochrany lidských práv. To jsou témata, která brání tomu, aby Turecko mohlo pokročit v jednáních o možném členství. Měli bychom si nalít čistého vína.

Ta diskuze se v Evropské unii vede. Ale i to, co se stalo minulý týden - že ani v případě Severní Makedonie a Albánie jsme nedospěli k jednomyslnému kroku a nepodpořilo se zahájení přístupových jednání - naznačuje, že se ten proces dostává do úzkých. Měli bychom se v prvé řadě soustředit na země západního Balkánu, Turecko rozhodně není v tuto chvíli připraveno, aby mohlo přemýšlet o členství.

Čekají nás zasedání Severoatlantické aliance na úrovni ministrů i na té nejvyšší úrovni. To, že Turecko podniká vojenské operace na severu Sýrie, kritizují všechny členské státy NATO i EU. Tohle téma tam bude podle mě rezonovat.

Tuto záležitost si musíme probrat na úrovni vlády a ústavních činitelů. Musím zdůraznit, že Turecko je druhá největší armáda v Severoatlantické alianci a je to významný partner. Měli bychom chtít, aby Turecko působilo pozitivně jako stabilizační prvek v oblasti Blízkého východu, což se v tuto chvíli s ohledem na situaci v Sýrii neděje. Ty hlasy zaznívají, nicméně bych především tlačil na to, abychom s Tureckem jednali, aby zastavilo vojenské operace a došlo k vyhlášení příměří (v oblasti platí dočasné příměří, v úterý bylo prodlouženo - pozn. red.) a hledala se politická řešení, nikoliv vojenská.

Přesně tak.

Spojené státy také postupovaly velmi zvláštním způsobem. Tato situace vznikla do značné míry rozhodnutím Spojených států. Myslím si, že bychom měli přimět Ankaru k tomu, aby se vrátila do pozice, že bude respektováno mezinárodní právo.

Severoatlantická aliance letos oslavila 70 let. Je to nejúspěšnější spojenecké uskupení. Jsem přesvědčen, že aliance je stále funkční uskupení a pro ČR představuje hlavní bezpečnostní garanci. Měli bychom se snažit plnit naše závazky, aby i do budoucna aliance fungovala, abychom mohli počítat s těmi zárukami, které nám dává.

S tím se můžu ztotožnit. Myslím, že z celé situace nejvíc získává Rusko. Ta situace donutila představitele syrských Kurdů jednat s Damaškem, chtít bezpečnostní garance ze strany režimu Asada, potažmo Ruska.

Nemám k dispozici informace, že by v tom byl strategický záměr. Možná to bylo nejednoznačně interpretováno, možná se jednalo o nejasné gesto vůči Turecku, které si turecká strana přeložila způsobem, který si nikdo nepřál. Jsem rád, že se i USA snaží přimět Turecko, aby respektovalo mezinárodní pravidla.

Všichni sledujeme násilné protesty, které do Evropy prostě nepatří. Zároveň je potřeba zdůraznit, že to referendum, které Katalánci vyhlásili, nebylo v souladu se španělskou ústavou. Španělsko je demokratickou zemí a zemí, kde funguje právní stát a nezávislá justice, i příslušníci menšin se mohou podílet na rozhodování, není tam autoritativní režim.

Nepřísluší mi komentovat závěry nezávislých soudů cizích zemí, stejně jako my nechceme, aby naši partneři komentovali závěry našich soudů.

Myslím, že jakékoliv demonstrace a policejní opatření by měly probíhat bez násilí. Svoboda projevu a právo na to vyjádřit svůj názor patří k evropské demokracii, ale mělo by se to dělat pokojnou cestou.

Španělsko je právní demokratický stát, který chrání práva jednotlivců. V tomto směru musíme rozlišovat. Ve chvíli, kdy se brání menšiny v autoritativních státech, tak jejich práva nejsou respektována. Katalánci jsou zastoupeni ve španělském parlamentu, mají poměrně rozsáhlou autonomii. Měli bychom respektovat španělskou ústavu.

Sociální demokracie jasně říkala, že ten návrh rozpočtu a personálního zajištění je nedostatečný. Státy, které předsedají EU, většinou mají na stálém zastoupení v Bruselu kolem 200 až 240 pracovníků. My počítáme se 156. Bude to velký problém řádně zajistit průběh předsednictví, vést jednání, vyjednávání o evropské legislativě, které budeme mít na starosti.

Také bych očekával, že začneme řešit naše priority, to, co chceme v průběhu předsednictví prosazovat, a poté se můžeme k té debatě vrátit, jestli rozpočet a personální stav bude odpovídat té ambici. V této podobě mám obavy, jak budeme schopni zajistit průběh celého předsednictví.

Věřím, že se ještě podaří najít cesta, aby to ostuda nebyla.