Článek
Nedávno jste v souvislosti s problematikou kindertransportů v roce 1939 a situací uprchlíků prohlásil, že jsou na světě lidé, kteří utíkají před válkou, před politickým pronásledováním, a že i naše společnost by se mohla postavit k některým těmto problémům čelem. Znamená to, že by mělo Česko začít přijímat dětské uprchlíky?
Postup vlády se nezměnil. Čelíme tomu, že se velmi často zaměňují termíny, jako je migrant a uprchlík, a bohužel často dochází k tomu, že se všichni hází do jednoho pytle. Pro mě je důležité, abychom se postavili čelem k dětem, které jsou postižené válkou a mají status uprchlíka.
Je rozdíl mezi nelegálními migrantem, který odchází jen proto, že chce jít za lepším, a uprchlíkem podle mezinárodního statusu, který utíká proto, že je ohrožen na životě. I to jsme si připomínali v souvislosti s kindertransporty. Myslím, že kdyby děti neodjely do Británie, tak velká část z nich by válku nepřežila.
Takže je zde podle vás stejná situace jako v roce 1939?
Jsem přesvědčen, že bychom vůči takovýmto lidem - a nejen dětem - měli solidaritu projevit a dělat to, co je v jejich nejlepším zájmu, ať už je to pomoc na místě nebo snaha zajistit jim vzdělání, veřejné služby, zdravotní pomoc v táborech nebo se případně postarat o několik malých dětí u nás.
Co znamenají vaše slova o tom, že bychom se měli k situaci postavit čelem?
Postavit se k tomu čelem a neříkat, že se ve světě nic neděje. Těch konfliktů i v našem okolí je celá řada. Jeden z nejbližších je na Ukrajině, kde se také snažíme pomáhat - třeba tím, že organizujeme tábory v zemi tak, aby alespoň na chvíli mohly děti odjet z těch konfliktních zón. Jestli se nepletu, tak je to asi druhý nebo třetí rok a na aktuální projekt dáváme asi pět milionů korun.
Jak to vypadá konkrétně s 50 syrskými sirotky v Řecku? Posunula se nějak situace?
Podle mých informací se neposunula. Stále se čeká na odpověď ze strany řeckých úřadů.
Je lepší, když budou děti vyrůstat mezi lidmi, kteří jim dají péči, než být v uprchlických táborech pod vlivem možných radikálních názorů.
Přijetí stále platí? Nebo může nastat nějaká změna, přece jen česká politika i ze strany pana premiéra k přijímaní uprchlíků není otevřená.
Jak jsem řekl, politika vlády je stále stejná.
Budete se vy sám snažit, aby k přijetí dětí došlo?
Bez součinnosti řeckých úřadů se ta věc řešit nedá. Pokud je najdou, tak myslím, že naše společnost je schopná se o ně postarat. Možná lepší, když budou vyrůstat mezi lidmi, kteří jim dají péči, než být v uprchlických táborech pod vlivem možných radikálních názorů.
Vybavme si volební spot vašeho koaličního partnera, hnutí ANO, který říká, že nekompromisně a tvrdě Česko ochrání. Není to ze strany hnutí ANO strašení před tím, že je tady hrozba, které by se měli lidé bát?
Pro soc. dem. je naše bezpečnost jednou z priorit, chceme, aby ČR byla jednou z nejbezpečnějších zemí na světě, jako je tomu dosud, a abychom nebojovali proti společným kvótám a přerozdělování bez jasných společných pravidel. Zároveň je pro mě smutné vidět často až xenofobní rétoriku, která se v kampani používá, a zneužívání strachu lidí před neznámými věcmi. Myslím, že to naší bezpečnosti nepřispívá. Jen si vzpomeňme, že jediný český odsouzený terorista je člověk, který fandil populistické extrémní straně.
Máte tedy pocit, že hnutí ANO nebo SPD přiživují v lidech dojem, že mají mít strach?
Svět se kolem nás mění a není to úplně bezpečné místo, ale politici by měli prosazovat taková řešení, která reálně bezpečnost posílí, a nestavět své kampaně na strachu nebo naopak na přiživování strachu.
Mají se podle vás Češi v souvislosti s migrací čeho bát?
V tuto chvíli i podle všech statistik je zřejmé, že migrační vlnu, která Evropu před lety zasáhla, jsme dostali pod kontrolu. Jen za první čtvrtletí roku 2019 přišlo do Evropy 15 tisíc lidí, což je asi o 20 procent méně, než tomu bylo ve stejné době roku 2018. Takže čísla jasně klesají a dostáváme se do situace, která zde byla v letech 2010 a 2012, tedy před migrační krizí. Nemyslím si, že nám hrozí bezprostřední riziko. Naše vláda pracuje i na tom, abychom takovým hrozbám předcházeli.
Z mého pohledu je po patnácti letech zřejmé, že pro ČR mělo členství v EU mnohem více přínosů než negativ.
Slavíme 15 let výročí od vstupu do EU. Splnilo členství podle vás očekávání Čechů?
Ta otázka by se také dala otočit a mohli bychom se ptát, co by se stalo, kdybychom v EU nebyli. Určitě bychom na tom byli hůř a je otázkou, jestli bychom třeba nebyli v podobné situaci jako země západního Balkánu, které jsou dnes za hranicemi EU, kvalita života je tam nižší než u nás, jejich možnost ovlivňovat věci v Evropě je nižší. Nikdo nám tehdy negarantoval, že by ty pozitivní změny od roku 1989 pokračovaly. Z mého pohledu je po patnácti letech zřejmé, že pro ČR mělo členství v EU mnohem více přínosů než negativ. Pro mě osobně je důležité, že můžeme sedět společně s velkými státy u jednoho stolu a podílet se na zásadních rozhodnutích.
A podílíme se na nich? Často se objevují výtky, že EU rozhoduje něco bez nás.
Ale my jsme EU. To není nějaká vnější EU, která by nám diktovala. Slogan diktát EU znamená jako, že si diktujeme něco sami sobě? My jsme součástí EU a my jsme EU a my se podílíme na těch rozhodováních. Za 15 let jsme se naučili, jak prosadit svoje. Třeba v oblasti obchodu a průmyslu jsme si prosadili reálnější postoje.
Máte pocit, že náš hlas je slyšet. Vezměme konkrétní situaci kolem dvojí kvality potravin. Česko má v Evropském parlamentu 21 zástupců, vlastní eurokomisařku pro ochranu spotřebitele, a teď po pěti letech všichni přicházíte s tím, že se musí dvojí kvalitě potravin zamezit, vy jste si na tom dokonce založili kampaň. Proč jste to neprosadili během těch pěti let?
Ale to, že o tom dnes předseda Evropské komise mluví, je první krok. Toto téma si vzala a neustále připomínala naše europoslankyně Olga Sehnalová. Předtím o tom problému nikdo nevěděl. Možná nemáme úplné řešení, ale že se aspoň přijímá legislativa, která ty věci identifikuje, je první krok a v následujících letech chceme udělat ten druhý krok, aby všichni Evropani měli stejná práva a mohli všichni kupovat stejné potraviny.
Nicméně to vypadá, že vaši vlajkovou loď a vaše volební téma vám přebral Andrej Babiš.
Myslím, že je to opět úspěch ČSSD a Olgy Sehnalové, když i premiér ČR přebral její téma. Prosazuje se téma, se kterým jsme my přišli. Takto se dělá politika, že vy řeknete, co je problém a přijdete s návrhy řešení a přesvědčujete ostatní politické strany, aby si vaše řešení osvojili. Bude to nakonec ministr zemědělství, tedy soc. dem., kdo bude ten problém řešit. Lidé jasně vědí, že téma otevřeli sociální demokraté.
Prezident Miloš Zeman připojil svůj podpis k výzvě EU, aby byla jednotná a čelila společně globálním výzvám. Jak tento postoj prezidenta vnímáte? Často je k fungování EU kritický.
Byl to právě pan prezident, který byl premiérem v době, kdy jsme vyjednávali o našem vstupu do EU za vlády ČSSD, kdy se vyjednalo nejvíc přístupových kapitol. Jsem rád, že se takto pozitivně vyjádřil, že potřebujeme silnou EU, může to přispět i k vyšší volební účasti.
Jak by se podle vás měla EU vyvíjet v následujících letech? Měla by být třeba tzv. vícerychlostní EU?
V EU bychom měli dotáhnout rozdělané věci. Třeba vnitřní trh, ze kterého budou těžit především občané. Opakovaně říkám, že nepotřebujeme více Evropy, ale Evropu, aby fungovala pro lidi. Je zásadní, že sedíme za jedním stolem s těmi velkými a můžeme ovlivňovat ty priority.
Je podle vás tedy dobře, že sedíme všichni u stejného stolu? A budeme čekat na to, až jádro rozhodne a my se budeme ve vleku událostí muset přizpůsobit?
Ne, jsem přesvědčen, že naopak máme vytvářet politiku v době, kdy se rozhodování dělá, a ne čekat na to, co si kroužek států rozhodne, a vzhledem k tomu, že jsme s nimi ekonomicky provázaní, tak stejně budeme velkou část věcí také akceptovat. Dvourychlostní Evropa je pro ČR naprosto nevýhodná.